Petr Holub: Pravda elektrikářů – za nový systém zaplatíte biliony
S dodávkami energií jsou potíže, o tom dnes nemusí Čechy nikdo poučovat. V budoucnu však může být ještě hůře, pokud s tím rychle něco neuděláme. To se dozvěděl každý, kdo vyslechl premiéra Petra Fialu, ředitele ČEZ Daniela Beneše a další protagonisty tuzemské energetiky na konferenci nevládní společnosti Efektivní stát v Senátu.
Návštěvník se začal cítit nejistě nejpozději ve chvíli, kdy pochopil, že se spotřebitelské ceny elektřiny v dohledné době nebudou snižovat, i když loni byly proti předkrizovému roku 2019 o tři čtvrtiny vyšší.
Čtěte také
Vesměs všichni řečníci totiž začali mluvit o tom, co je všechno třeba udělat, aby byly dodávky elektřiny zajištěny v roce 2030 nebo 2050, a kolik to všechno bude stát peněz. Účastník konference se stal účastníkem zřejmě první ekonomicko-politické diskuse, kde se plánovaly výdaje v bilionech korun.
Existují v zásadě dva důvody, proč přijde záchrana energetiky na tolik peněz. Od dostavby Temelína se jen minimálně investovalo do nových zdrojů, proto u většiny z nich dochází životnost. Zároveň se Česko musí účastnit energetické transformace, které se někdy říká Green Deal a která má za účel zpomalit klimatickou změnu.
Budování plynových elektráren
Čtěte také
To ovšem znamená, že se v nejbližších letech vyřadí z provozu uhelné elektrárny, včetně těch, které byly nedávno modernizovány za velké peníze, a že je bude třeba nahradit něčím jiným. Green Deal má zároveň tu pozoruhodnou vlastnost, že přes veškeré úspory navýší spotřebu elektřiny v roce 2050 proti dnešku až o 50 procent.
Jak na konferenci připomněl šéf hospodářského výboru Sněmovny Ivan Adamec, nemá smysl se ponořit do krásných snů, že špinavé uhlí nahradí krásné čisté a obnovitelné zdroje, hlavně slunce a vítr. Sice je možné zvýšit jejich kapacitu desetkrát, jak odhadli další účastníci diskuse, ovšem i tak se sluncem a větrem pokryje jen pětina spotřeby očekávané v roce 2050. Zbytek se musí dorovnat odjinud.
Záchranou mohou být, zdá se, pouze atomové reaktory. Ovšem vzhledem k tomu, že záruční doba těch v Dukovanech už pomalu končí, bude třeba postavit další čtyři velké reaktory. Do roku 2050 to už bude šibeniční lhůta, protože například ve finském Olkiluotu předloni dokončili mohutný atomový milíř až po 20 letech od vypsání veřejné soutěže.
Čtěte také
Kdo je dnes takovým optimistou, aby si myslel, že Česko zvládne čtyři reaktory za 25 let. Reaktor ve Finsku přišel v přepočtu na 275 miliard korun a vzhledem k tomu, že ceny materiálů a stavebních prací šly nahoru, tak není pochyb, že tuzemský projekt čtyř reaktorů přijde spíše na dva než na jeden bilion.
Pokud se ovšem dostavba v Dukovanech a Temelíně povede, pak zajistí polovinu tuzemské spotřeby. Člověk může být i nadále optimistou a očekávat, že se skutečně na desetinásobek rozrostou větrné parky a sluneční farmy. To ovšem vyžaduje investice do rozvodových sítí, které nové rozptýlené zdroje přičlení do celostátní soustavy.
Od ministerstva životního prostředí přichází odhad, že si tyto investice vyžádají další bilion jen do roku 2030. Teoreticky je bude možné zaplatit z emisních povolenek, jejichž cenu ovšem v důsledku zaplatí spotřebitel.
Pak už zbývá maličkost, jak upozornil prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček, tedy v rychlém tempu začít s budováním plynových elektráren, které budou dodávat potřebný výkon v období, kdy nebude foukat ani svítit slunce. Jednoduchá trojčlenka pak ukazuje, že paroplynových elektráren o výkonu tisíc megawattů bude třeba 20 nebo 30. Ani u této investice nelze očekávat, že se vejde do bilionu.
Tuzemská veřejnost zkrátka dostala na konferenci v Senátě nůž na krk. Pokud neuvolní fakticky neomezené finanční zdroje, nebude mít v dohledné době čím svítit. Možná ovšem byla konference jenom varováním, že je třeba naše národní elektrikáře požádat o jiné řešení.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
