Petr Holub: Trhací kalendář v podobě státního rozpočtu
Nic se nestalo. Vláda jenom schválila druhou letošní rozpočtovou novelu, která předpokládá koncem roku schodek 330 miliard korun. Proč by se také měli daňoví poplatníci rozčilovat, na něco takového si přece už dávno zvykli. Je pravda, že dříve ministři financí novely nenavrhovali, jenže za poslední tři roky se však už jednou schválený rozpočet mění popáté, přitom počtvrté se zvyšuje jeho schodek.
Přesto by se právě daňový poplatník neměl s takovou praxí smířit, protože jestli na ni někdo doplatí, pak to bude především on sám.
Čtěte také
V časech velkých obav na začátku pandemie koronaviru se zdálo být nezbytné zastavit ekonomiku, snížit výběr daní a zvýšit výdaje na obranu proti zákeřné nemoci. Pokud tedy ministryně Alena Schillerová zvýšila výdaje nejdříve o 110 miliard a pár měsíců poté o 130 miliard, málokdo si dovolil něco namítat. V roce 2021 už stačilo zvýšit výdaje jednou o 85 miliard.
Letos, jak se zdá, se v důsledku ruské agrese situace opět vyostřila a ministr Zbyněk Stanjura prosadil zvýšení výdajů o 115 miliard. Možná ze zvyku, možná z pohodlnosti se nikdo ani nesnažil ověřit, zda jsou všechny výdaje opravdu nutné. Deset miliard korun humanitární pomoci je jistě potřeba, proč se ale zvyšují náklady na nemocenskou o tři miliardy, o půl miliardy na sport, nakonec proč dostávají rodiny s dětmi podporu osm miliard, o tom by se za normálních okolností aspoň diskutovalo.
Vyznamenat a popravit
Na pováženou je ovšem již zmíněná okolnost, že rozpočtová novela zvyšuje výdaje státu už počtvrté za krátkou dobu. Není třeba dodávat, že navýšené výdaje také budou všechny spotřebovány.
Čtěte také
Po takových zkušenostech ale ztrácí státní rozpočet jakoukoli prestiž. Řečeno v nadsázce, pokud se nějaká zájmová skupina bude chtít dostat k penězům, nemusí za každou cenu lobbovat na konci roku, když se rozpočet schvaluje ve složitých debatách a každá položka se kontroluje. Stačí někdy během roku vzbudit dojem, že hrozí katastrofa, a peníze budou přiděleny bez řečí. Rozpočtová kázeň a tím i ochrana peněz daňových poplatníků utrpěly nevyléčitelné rány.
Ministři financí by měli hledat poučení v římských dějinách, konkrétně v příběhu vojevůdce Tita Manlia Torquata. Jeden z jeho podřízených důstojníků, podle letopisů dokonce jeho vlastní syn, opustil přikázané místo a zaútočil na nepřítele. Torquatus ho vyznamenal, protože nepřítele porazil, pak ho dal ovšem popravit, protože porušil rozkaz.
V případě českého rozpočtu je možné pochválit ministra financí, že zareagoval na obtížnou situaci během pandemie, za uprchlické vlny nebo při energetickém šoku, podle římského vzoru by měl ovšem zároveň složit funkci. Tato výzva zní přehnaně, v každém případě by se tímto způsobem úcta k rozpočtu obnovila.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
