Petr Holub: Tři miliony chudých v Česku? Vraťte se do školy
K nejčastěji opakovaným klišé z poslední doby se přidalo tvrzení, že v Česku žije milion lidí pod hranicí chudoby a dva miliony těsně nad ní. Slušnost brání kritizovat konkrétní autory či autorky, nutno však uvést, že patří ke známým jménům v nejčastěji čtených a citovaných médiích.
V každém případě je takové tvrzení čistý nesmysl. Pokud ho široce sdílí vzdělaná populace, což je právě případ výroku o jednom až třech milionech chudých, pak to může mít negativní dopad dokonce na vládní politiku, kterou veřejné mínění nutí k rovněž nesmyslným krokům.
Čtěte také
Zmíněný údaj o nezadržitelném šíření chudoby vznikl v souvislosti s publikací zprávy Poverty Watch 2023, která se odvolává na definici Eurostatu, podle níž je chudobou ohrožen každý, jehož příjmy nedosahují ani 60 procent mediánu. Přitom mediánem se myslí příjem, kterého dosáhne polovina populace.
Takových lidí je v Česku vskutku milion, o tom není sporu. Základní potíž však nastane, když nějaký autor omylem či záměrně zamění pojem „ohrožení chudobou“ a „chudoba“. Definovat chudobu jako příjmovou chudobu a ještě pomocí relativních čísel je už samo o sobě pochybné.
Pod hranicí 60 procent mediánu se také v bohaté zemi najde dost lidí, řada z nich ovšem může na tom být finančně lépe, než rodina s průměrným příjmem v některém z méně prosperujících států. Především však být ohrožen chudobou neznamená být chudý, varují sociologové.
Pomoc těm, kdo ji potřebují opravdu
Přitom nelze popřít, že při samotné definici ohrožení chudobou podle relativních příjmů jsou Češi chudobou ohroženi nejméně v celé Evropě. O jakém problému tedy mluvíme.
Čtěte také
Existuje i širší definice, kdy se ohrožení chudobou hodnotí nejen podle příjmů, ale také podle zaměstnanosti a tzv. materiální deprivace, tedy nedostatku prostředků k životu. Ovšem i v tomto srovnání ohrožuje Čechy chudoba neméně ze všech Evropanů. Pod rozšířenou hranici se dostal milion a 200 tisíc občanů.
Tradičně si člověk představuje, že chudá rodina nemá dostatek jídla a nemůže si ani pořádně zatopit. Takoví lidé nepochybně existují, proto se také ve všech zemích Evropy provádí šetření, které lze označit za stopování těch opravdu chudých.
Výzkumníci se například vyptávají domácností, jestli si mohou každý druhý den dovolit k obědu maso, jestli mají v případě potřeby k dispozici částku na úrovni 15 tisíc korun, jestli si mohou vždy zatopit či jezdit každý rok na dovolenou.
Čtěte také
Při vší nedokonalosti takových šetření, která závisí na subjektivním pocitu dotazovaných, to je asi nejlepší metoda, jak odhalit rodiny v problémech. Česko tady patří mezi pětici zemí, kde na sedm ze třinácti takových otázek odpovědělo kladně nejméně lidí, konkrétně dvě procenta populace. Nikoli milion, ale 200 tisíc osob v Česku je opravdu chudých, a právě tito lidé potřebují pomoci.
Ještě větší pochybnosti vzbuzuje tvrzení, že dva miliony Čechů jsou těsně nad hranicí chudoby. Fakticky se tím tvrdí, že chudoba hrozí nejen milionu Čechů, jejichž příjmy nedosahují 60 procent mediánu, ale třem milionům, jejichž příjmy jsou na úrovni 90 procent mediánu a níže.
Tvrdit něco takového je nejen zavádějící, ale také nebezpečné. Vzbuzuje se tím dojem, že vláda by měla tak široké skupině populace pomoci. Tím se ale slibuje pomoc té části společnosti, která si může pomoci sama, stejné tvrzení zároveň brání nasměrovat pomoc těm, kdo ji opravdu potřebují.
Během čtyř let krizového období jsme čekali, kdy se už konečně armáda chudých rozroste, jak předpovídal snad každý. O naplnění obav dosud nejsou žádné zprávy, proto se jako jediná možnost nabízí rozšířit definici. Za seriózní ovšem takový postup označit nelze.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
