Petr Janyška: Macron nadělil Francii staronovou vládu
Od pátku má Francie novou vládu s novou premiérkou. Odcházející kabinet nebyl v žádné krizi, jednoduše odstoupil po zvolení Macrona prezidentem před měsícem, jak to bývá ve Francii zvykem. Složení nového kabinetu a osoba nové premiérky jsou pro prezidenta klíčové z hlediska parlamentních voleb za měsíc.
Nominace měly veřejnosti ukázat, jakou politiku bude chtít prosazovat, vlastně program jeho koalice do parlamentních voleb. V nich mu půjde o hodně a výsledek není jistý. Bude potřebovat udržet si v parlamentu většinu, jinak nebude moci pokračovat v reformách.
Čtěte také
Nová vláda je tak svým způsobem provizorní, pokud by volby vyhrála za měsíc opozice, Macron bude nucen dnešní kabinet vyměnit, včetně premiérky. A s opozičním předsedou vlády by to pro něj nebyla žádná selanka, Francii by to destabilizovalo.
Prezident má ve Francii od časů generála de Gaulla velmi silnou roli, ve srovnání se všemi evropskými státy asi nejvýraznější. Určuje zahraniční politiku, reprezentuje Francii navenek včetně třeba evropských summitů, velí armádě. Schůze vlády se konají u něj v prezidentském paláci a on je řídí. I proto se předsedovi vlády francouzsky říká „první ministr“, tedy první z prezidentových ministrů. Ten ovšem hraje v domácí politice významnou roli.
Profil nové premiérky Elisabeth Borneové, zkušené výkonné technokratky, která měla v předchozí vládě post ministryně dopravy a potom práce, ale nikdy neprošla volbami, ovšem ukázal, že Macron jí hodlá přenechat jen druhé housle, žádnou politickou samostatnost.
Odchod do důchodu v 65 letech
Nová vláda je jakýmsi Macronovým výsadkem do volební kampaně, ministři v ní budou většinou kandidovat. Její složení mělo naznačit, nakolik to myslí vážně, když hned po svém zvolení prohlásil, že bude vládnout jinak. Polovina Francouzů byla s jeho politikou nespokojena.
Nový kabinet je však víceméně pokračováním starého. Žádný signál výrazné změny, ale důraz na kontinuitu. Zůstalo několik dosavadních osvědčených ministrů, jen s prohozenými portfolii, přišlo několik nových tváří.
Nejvýraznější novinkou je ministr školství, univerzitní profesor, jehož otec byl Senegalcem. Jeho jmenováním vyslal Macron signál otevřenosti vůči větší etnické rozmanitosti a doufá, že to ocení levicový volič. A samozřejmostí už je, že polovina členů vlády jsou ženy.
Pokud tato vláda po volbách zůstane, měla by prosadit hlavní prezidentovy reformy, tedy plnou zaměstnanost, odchod do důchodu v 65 letech a výrazné posílení bezpečnosti v zemi.
Čtěte také
Největším soupeřem Macronovy volební koalice bude v nadcházejících volbách ostře opoziční levicová koalice talentovaného rétora Jean-Luc Mélenchona, který se nezastaví před žádnou demagogií a populismem. V prezidentské volbě se jen těsně nedostal do druhého kola a už teď rozhlašuje, že bude příštím premiérem. Podařil se mu husarský kousek, kdy do voleb dostal pod svá křídla všech pět levicových stran včetně oslabených socialistů či zelených a předpokládá tudíž, že dostane hlasy veškeré levice. Umírněný proevropský levicový volič ale možná dá nakonec hlas Macronově koalici.
Prezident má do voleb za měsíc nezanedbatelnou šanci, jistotu však nikoli. Vzhledem k neznámé premiérce povede svoji koalici v podstatě on sám. Chová se takhle už pět let: jde do všech bojů v čele, všechno strhává na sebe. Tím ovšem riskuje, že veškerá nespokojenost v zemi se obrací přímo proti němu.
Autor je publicista a bývalý diplomat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
