Podle starých receptur jsem chtěl do klobás přidávat cín a měď, ale měď je drahá, přišel bych na buben, říká mistr uzenář Čeněk Strnad

Čeněk Strnad si ceduli kupovat nemusel, protože je zděděná po předcích. Co ty rodinné recepty?

My jsme se to vždycky snažili všecko dělat tak, jak se to dělávalo, a nic moc nevymejšlet. Může se to samozřejmě přejmenovat – kabanos může bejt kabanos, můžete mu dát jakejkoli jinej název... Ale snažili jsme se vždycky držet jak ten recept, tak i název, protože ono se v reklamě rádo používá, že to je poctivá, česká od maminky, od babičky...

Tak tohle je ta poctivá, česká od řezníka. Je tam pepře, soli, muškátovýho oříšku tak, jak se vždycky dělávalo. Nevyplatí se moc experimentovat.

Já jsem se teďka třeba vrátil k normám z 60. let. Představte si, že v obyčejným kabanosu je přípustných 10 až 11 miligramů cínu na 1000 gramů. Cínu i mědi. Já si kolikrát říkám, jestli bych to neměl držet, jestli bych neměl si jít koupit do nějakýho radioamatéra cín a přidávat ho tam, aby to chutnalo tak, jak tehdá...

Tady v té brašničce, ze které se line taková skvělá vůně, to je co?

Já jsem přines, jak každej nosí třeba ke Krausovi dárky...

Ke mně nikdo nic nenosí...

Protože to je rozhlas a není to vidět, jak někdo předává v televizi. Já jsem si říkal, nebudu nosit kytku, protože nejsem květinář. Já jsem vám přines ochutnat kabanos. A ten teda je. To je nákroj, co... tady v tom není nic navíc.

Ten cín tam tedy není?

Cín tam není. Cín jsem nesehnal a hlavně měď. Víte, kolik stojí měď teďka? To bych přišel na buben.

Už vám někdo řekl, že jste podobný herci Petrovi Čtvrtníčkovi? Já z vás nemůžu spustit oči...

Já z vás taky ne... Jo, jo, jednou jsem na tom dokonce udělal jeden kšeft na Vysočině. Když si vezmu ten kabát řeznickej, tak je to jiný, než když si Petr vezme středověkej hábit a dělá Shakespeara nebo nevím, co dělá...

Já jsem slyšela, že se znáte a že jste dokonce za něj jednou v Divadle Na Zábradlí zaskočil.

To byl nápad ještě Petra Lébla, dnes už jejich fantastickýho nestárnoucího režiséra, ke kterýmu se to dostalo. Byl jsem taky mladší... Já jsem byl taky stejnej netopejr jako Petr. Nejdřív jsem tam přišel jenom děkovat na představení a nikdo nic nepoznal... Tak mě tam  jako vystrčili, tak jsem se poděkoval s lidma, Petr tam stál v portále, zatleskali...

Když jsem se přišel na jeviště Na Zábradlí podívat, tak jsem si říkal: To já mám teda větší chlaďák než tohleto.
mistr uzenář Čeněk Strnad

A potom říkali, kdyby třeba měl jinej kšeft, nechtěl bys to zahrát? A já říkám: Takovýho textu?! Já v hlavě udržím pár receptů... Tak oni udělali takovou short verzi, jak říkáte tady v Praze, trošku to poškrtali a dvakrát jsem za něj hrál. Bylo to mimo divadlo, na nějakým zájezdu, směrem k nám na tu Moravu...

Co si uzenář myslí, když vnikne do divadelního prostředí, najednou je toho součástí... Co si myslíte o té profesi a těch lidech tam?

Měl jsem oči jak dorty. Člověk neví, moc do divadla nechodím, protože večer kořením, narážím, aby to ráno šlo do udírny, musí se to zaležet. Večery mám spíš pracovní... Tam jsem zíral, co je divadlo okolo toho všeho. Vyleze herec, udělá, přijde, zakopne, tma, smích... vy mu zatleskáte. Ale okolo toho je plnej barák lidí, kteří tam vidět nejsou... Teda, co jsem na tom Zábradlí viděl... a to je malý divadlo.

Když jsem přišel na jeviště se podívat, tak jsem si říkal: To já mám teda větší chlaďák než tohleto. Běžte se tam podívat, tam je to fakt malinký. Byl to samozřejmě pro mě zážitek, ale myslím, že svoje místo mám jinde… Vemte si tady tu mourovatou.

Rozhovor je reprízou pořadu z 1. dubna 2022.