Politolog: Opoziční smlouva byla koňský handl. Snaha stabilizovat politické prostředí ale měla svoji logiku

„Když se podíváme na tehdejší situaci, Česko bylo krátce po předčasných parlamentních volbách, ke kterým zemi přivedla technokratická či poloúřednická vláda. A řešilo se, jak by měla vypadat vláda politická. To, co ale Miloš Zeman představil Václavu Havlovi v Lánech, nezneklidnilo pouze jeho,“ vzpomíná v pořadu Jak to vidí... politolog Lubomír Kopeček.

Čtěte také

iROZHLAS

Opoziční smlouva inspiruje politiky i po čtvrt století

Šlo totiž o návrh na jednobarevnou vládu ČSSD, přičemž vítěz voleb měl být v Poslanecké sněmovně tolerován ODS, druhou největší politickou stranou, navíc stranou, vůči které se do té doby velmi ostře vymezoval.

Navzdory obavám Václava Havla, který předložený návrh vnímal jako nakročení k uzavřenému politickému či společenskému systému v Česku, tedy k něčemu, co by vzdáleně připomínalo komunistický režim, se tehdy zrodila tzv. opoziční smlouva.

Temný Zeman

Oficiálně to bylo předkládáno jako Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v ČR. „Klidně bych to ale označil za mezalianci nebo koňský handl dvou stran, které se v předchozích letech prezentovaly jako někdo, kdo spolu nemůže za žádných okolností spolupracovat,“ říká Kopeček.

Podle něj to ale mělo svoji předehru. „Miloš Zeman vyjednával po volbách o většinové vládě s dvěma menšími stranami, s lidovci a liberální Unií svobody. Jenže liberální unionisté do vlády se Zemanem za žádných okolností jít nechtěli. Byl pro ně ztělesněním zla kvůli některým svým skandálům a problematickým počinům. Připomeňme třeba aféru Bamberg týkající se financování jeho strany.“

Miloš Zeman tedy podle Kopečka hledal alternativu k tomu, že se nedala prosadit většinová vláda. „Dohoda o stabilitě po dlouhém období, kdy s velkými problémy vládla menšinová vláda Václava Klause, dávala tedy v té době logiku. Když se pak na to, co se stalo v roce 1998 díváte z hlediska tohoto jednoho parametru, zjistíte, že se to vlastně podařilo. Čtyři roky pak skutečně vládla Zemanova sociálně demokratická vláda.“

Odpor společnosti

Na druhé straně vyvolala opoziční smlouva velký odpor české společnosti, včetně masivních protestů zaštítěných například iniciativou Děkujeme, odejděte. „Spojována je ale i s dost zvláštními vztahy lidí okolo Miloše Zemana, mířících do ekonomické sféry, k některým podnikatelům, ale třeba i k lidem, kteří byli spojeni s podsvětím,“ dodává Kopeček.

Podle něj je ale otázka, zda jde o něco něco, co je produktem opoziční smlouvy, anebo to byl spíše produkt toho, kdo byl v tu chvíli zrovna u politické moci a neměl zábrany provádět určité aktivity. „Přikláním se spíše k této druhé variantě. Opoziční smlouva má tedy zcela jistě hodně stinné stránky, ale také ty stránky, které se z hlediska vládnutí dají brát jako něco, co fungovalo,“ uzavírá Lubomír Kopeček.