Pomáháme př bezpečné cestě dětí do škol
Jak bezpečně vrátit děti do škol. Tak to byl podtitul, motiv dnešního Vašeho tématu. Protože, jak známo, na začátku září děti mají ještě pořád plnou hlavu prázdninových zážitků, no, a tak lehce zapomenou, že už nejsou někde v lese, ale na rušné křižovatce, kde nemůžou jen tak vběhnout do silnice. Těch prázdninových dobrodružství bylo totiž tolik, že i když se děti vracejí do důvěrně známého prostředí, pak jej podle psychologa Zdeňka Šoleho vnímají úplně jinak.
Zdeněk ŠOLE, psycholog:
To nejdůležitější je, že ty děti na začátku září mají spoustu podnětů, přijdou na nové místo, zase se setkají s kamarády, koneckonců zase po nich někdo chce, aby něco dělaly a ukáže se, že kor ty malé děti toho přes prázdniny spoustu zapomenou, ty jsou schopný zapomenout číst a psát a najednou to po nich někdo chce, aby to uměly, takže tohle to všechno je velká zátěž a oni si ji nosí a tak se stane vlastně to, že se mají rozhlídnout nebo že se po silnici neběhá, to jim prostě vypadne.
Eva KÉZROVÁ:
A proto je hlavně na rodičích, aby s dětmi ještě před začátkem školního roku prošli známou trasu do školy a upozornili na případná nebezpečí. A hlavně za všech okolností šli svým dětem příkladem.
Robert ŠŤASTNÝ, BESIP:
Ono to funguje oboustranně, poučené děti dokáží velmi vychovávat rodiče a naopak ještě na tom lpět a vynucovat si dodržování předpisů, protože mnohem více vnímají jejich smysl, a to bezpečí a naopak zase špatný příklad rodičů může hodně poškodit chování dítěte, neboli pokud se naučí chodit na zelenou a potom maminka, tatínek ve spěchu řeknou, a není to důležitý, tak to dítě přestane vnímat, kdy to důležitý je, kdy to není, a to je to relativizování hodnot, které je vždycky špatné, a to samé, když tatínek nutí dítě poutat se do sedačky a sám se nepoutá, protože řekne, že na tu krátkou vzdálenost se přece nebude pořád poutat nebo sám nebude mít cyklistickou přilbu a dítě ji mít musí, takže být v tom spolu a udělat z toho takový ten rodinný tým, kterej tu bezpečnost bere jako něco pozitivního, co nic neomezuje a je to spíš o tý radosti.
Eva KÉZROVÁ:
Zdůrazňuje Robert Šťastný z BESIPu, který zároveň příliš nedoporučuje při ranních či odpoledních cestách do školy nebo domů využívat zákonné výjimky, vozit dítě bez autosedačky.
Robert ŠŤASTNÝ, BESIP:
Auta zajišťující svoz dětí nejenom do školy, ale třeba na ty sportovní, kulturní akce, tak nemusí být děti připoutané v sedačce, jsou tam ale limity ohledně rychlosti, jakou to auto může jet a kde se může pohybovat, ale určitě to není moc k doporučení, protože nikdo neví, jestli ta nehoda udělá auto maminky, nebo tatínka a zatímco ta maminka s tatínkem v pohodě přežijí, tak dítě skončí v lepším případě těžce zraněný s hlavou někde v nemocnici nebo v horším případě lepší nemyslet, takže je potřeba i tohle to koordinovat a mít promyšlený, protože počet srážek ve městech výrazně neklesá, ale klesají ty následky právě tím, že všichni dodržujeme to poutání.
Eva KÉZROVÁ:
A jakou radu posílá na závěr všem rodičům a dětem psycholog Zdeněk Šole?
Zdeněk ŠOLE, psycholog:
Já bych obecně, a to se netýká jenom silničního provozu, bych doporučil rodičům, aby si uvědomili, že ten začátek školního roku je období náročné a rizikové pro ně i pro děti, takže to, abychom přežili, a to zase nejenom dopravní kalamity a havárie, ale abychom vůbec přežili, nám dá asi víc práce než v jiných obdobích v roce, takže si myslím, že ten konec srpna a začátek září bychom měli víc věnovat tomu, abychom si zaběhli běžné stereotypy a víc si vážit toho, že tím vůbec projdeme a zvládneme věci a nechtít po tom v září nějaké mimořádné zážitky nebo nechtít dělat dvacet věcí najednou a tak.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON I.T., s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.
