Pořád mě fotbal hodně baví. Základ je pevné zdraví, říká rekordman v počtu ligových startů Petržela

Milane, ty už máš za sebou více než 500 ligových startů. Ty jsi tedy první ledoborec, do tuhle hranici pokořil, je to tak?

Ano, je to tak.

Druhý za tebou je Pepa Jindřišek se 465 starty, Standa Vlček už další nepřidá. Jak se cítíš po tolika startech?

Cítím se tak na 501 zápasů. Zatím to ale jde, jsou horší dny a jsou lepší dny. Přichází to ve vlnách.

Těch 501 startů je jen v české nejvyšší lize. Zápasy za Ausburg se do toho samozřejmě nepočítají, ani ty reprezentační. Je ti 40 let. Poslouchá se ti to dobře? Jsi takový nemluvný...

Když ti někdo řekne, že je ti 40, tak mám dojem, že ti dává najevo, že je ti dost.

Ne, to ne. Všechno teprve začíná až po 50 letech.

Fotbalový život ale ne. Většinou se končí ve 33, 34 letech. Když někdo hraje ve 40, tak je to pěkný, myslím.

Ty jsi v roce 2016 skončil a pak ses vrátil?

To úplně ne. Když jsem vycházel z dorostu do mužů, tak jsem to pověsil na hřebík.

Ano, to si vzpomínám. A to bylo ze zdravotních důvodů?

To mi bylo asi dvacet let. Nikde mě nechtěli ve chlapech. Zkoušel jsem to ve druhé lize, ve třetí lize a všude mi říkali, že jsem malej, takový zdechláček a že nemám šanci se prosadit. Tak jsem šel k tátovi do firmy.

A teď 501 startů. To nemá v dějinách nikdo v Česku?

Jo, je to pěkný. Nikdo to nemá. Možná Jarda Jágr to bude mít, ale na ledě.

A hodláš pokračovat do 52 let jako on?

To když si představím,  že bych měl ještě 12 let hrát, tak to vůbec nepřipadá v úvahu. Klobouk dolů před ním, co ještě všechno snese.

Zásadní předpoklad je zdraví a tobě se vždy vyhýbalo velké zranění, že?

Musím říct, že jo, a jsem za to rád. Kdyby zranění bylo a komplikovalo kariéru, tak by bylo složité dosáhnout toho pětikila. Tím, že člověk drží pohromadě, tak se to dá zvládnout.

Tys nikdy neměl problém s koleny, kotníky, menisky?

Nerad o tom mluvím, ale když se na to ptáš, tak jednoduše odpovím, že jsem žádný problém neměl.

Jeden můj soused je na tom stejně, hraje okresní přebor, je mu 60 let a kolena má z oceli.

Tak to je borec, když je mu tolik let.

Tebe jen pobolívají záda, ale to se dá vyřešit, ne?

Ano, doufám. Docela se s tím peru delší dobu, asi to budou ploténky, ani k doktorům s tím nechodím, protože se vždycky nějak sám vyléčím. Zacvičím si, protáhnu se. Zatím s tím doktory neotravuju, abych si ty problémy nepřivolal víc.

Milan Petržela alias King 500. To musela být velká sláva na Slovácku, že?

Dalo by se to tak říct. Byla autogramiáda, přišlo dost lidí, v sobotu před zápasem bylo předávání věcí od klubu.

Ty jsi sem přivezl spoustu předmětů, kde je napsáno 500 Milan, máš to i na autě. Klub se postaral o pěknou propagaci a udělal z toho velkou slávu.

Jsem za to strašně rád. I lidé říkali, že byli rádi, že se něco takového dělo a že je to výjimečná akce pro kraj. Doufám, že to půjde dál.

Ty se netajíš tím, že tvá velká meta by bylo 550 ligových startů. To by znamenalo odehrát ještě dvě sezony. Dáš to?

No nevím, těžko říct. Když řekneš takové číslo, tak se to nezdá, ale jak sezona začne, jedou zápasy po sobě, tak se to relativně rychle odpočítává. Není to nedosažitelné, ale zdraví musí držet.

Když ráno vstaneš, tak jak se cítíš? Loupe ti v zádech, v kolenou?

Samozřejmě, trochu to lupne ty kotníky, kolena, ale potom jsem v pohodě. Někdy se mi vstává lépe, ale po zápase jsem takovej rozbitej.

Po zápase jdeš na masáž nebo jak regeneruješ?

Regenerace po zápase probíhá, jak má. Bez toho by to ani nešlo, protože tělo se musí dát zase dohromady. Ran v zápase dostane člověk hodně a druhý den to všechno cítí. Je potřeba se tomu trochu věnovat, abych zvládl další zápas.

Ve Slovácku je ještě Michal Kadlec, ten je o rok a půl mladší než ty a taky to pořád zvládá.

Jo a furt to zvládá a je platný. Málokdo ho předběhne anebo obejde. Pořád si drží tu výkonnost.

Je vás tam ale víc, kdo je zkušenější, ne?

Ano, Honzovi Kalabiškovi je 37 a Petr Reinberk, tomu je 35 let. Je to takový vysloužilý mančaft.

To by mohl trenér Martin Svědík někdy zaskočit, když by byla plná marodka. On bude ten důvod, proč Slovácko tak dobře jede?

Určitě to je jeden z důvodů, proč to šlape. Máme nějak nastavený vztah, je to vyvážené, on se k nám tak chová, tak proto jsme i se Slováckem dosáhli nějakých úspěchů.

Čtvrté místo za Spartou a Slavií, to je úžasné...

Určitě se to na Slovácku nezažilo hrát takhle vysoko. Je to malý klub, vždycky byla spíš priorita se v lize udržet a byli spokojení. Jak jsme tam ale přišli my, staří, tak se podařilo vyhrát pohár, nakouknout do Evropy, fanoušci ožili a říkali si, kurňa, i s dědkama to jde. Je tedy trochu blbý, že jsme si na sebe ušili bič a každý po nás chce, abychom skončili minimálně čtvrtí.

Ty ale kromě toho, že máš čtyři ligové tituly s Plzní, dva poháry s Plzní, tak už máš i pohár se Slováckem. To je nádherné, ne?

Je to super. Když jsem do Slovácka přicházel, byl jsem na drátě s Michalem Kadlecem a bavili jsme se o tom, že to nechceme pojmout tak, že to jdeme odehrát, ale že chceme, aby po nás něco zůstalo. Měli jsme v hlavách, že bychom pro klub chtěli něco udělat. V poháru byla šance zvednout trofej, dali jsme si to do hlavy a finále bylo domluvené u nás na stadionu. Vše do sebe zapadlo a zvládli jsme to.

A finále bylo... připomeň mi to, prosím?

Se Spartou. Porazili jsme ji 2:0. Nádhera. Všichni na Moravě mají radost, když smeteš Pražáky, tak to byly dvě mouchy jednou ranou.

Když se Slovácku takhle daří, tak chodí i lidi, co?

Určitě. Na to, jak je to malé město, tak fanoušci chodí pravidelně a většinou je to docela zaplněné.

Když jsi hrál za Plzeň a získal s ní čtyři tituly, tak sis říkal, že se vrátíš do Slovácka a budeš bojovat o první tři místa v lize, vyhrajete pohár, odehraješ 500. zápas...

Abych nekecal, to mě určitě nenapadlo a o to je to teď sladší, že se to podařilo. Jsem rád, že to takovým způsobem spěje ke konci kariéry a ještě nějaké úspěchy jsou. Je to lepší než končit špatně.

Hraješ na postu záložníka a někde jsem četl, že jsi prokličkoval celou obranou a nahrál na gól...

Tak jednoduché to zase nebylo, ono se o tom hezky mluví, ale je to jinak. Potřebuje k tomu člověk štěstí, aby to vyšlo, a je důležité to vyřešit ve vápně tak, aby z toho bylo to nejdůležitější a to je gól.

V lize hrají i dvacetiletí kluci, kteří by ti mohli vykat. Ty ale vezmeš balon, projedeš celé pole, to je na tom úžasné.

Nevím, co na to říct, ale jsem rád, že se mě rychlost drží. Jak je člověk starší, tak zpomaluje, ale tím, že trénuji, tak si rychlost udržuji a mohu z toho těžit. Kdybych trénoval méně, asi by se rychlost ztrácela.

Jak si vlastně připadáš, když to ví celá republika, že jsi odehrál přes 500 zápasů? Bereš to tak, že jsi průkopník?

Cítím se asi normálně. Dostávám příjemné zprávy, lidé na to reagují, ale že bych se cítil výjimečně, to zase ne.

Viděl jsem fotky, jaké všechny předměty jsou logem Milan 500 potištěné, tak jsem si říkal, aby se nezbláznili. Ale je to opravdu obdivuhodné.

Může to tak vypadat, ale na druhou stranu to číslo si něco zaslouží. Kolik roků, když jsem překonávala pana Šilhavého, tak ho asi 22 let nikdo nepřekonal. To číslo by si zasloužilo, aby se kolem toho chvíli něco dělo.

Čtěte také

Ve všech týmech, kde jsem hrál, byli gólmani moji velcí kamarádi. Já bych do brány vlézt nemohl, přiznává Horváth

A Jarda Šilhavý měl kolik?

365 zápasů.

To je cucák...

A to hrál taky jen českou ligu. Ale 365 to jsem měl, když mi bylo 30 let. Ale ne, všechna čest panu Šilhavému.

Co si myslíš o jeho angažmá v Ománu?

Ani nevím, že Omán hraje fotbal.

Oni hrajou ti šejkové a navíc mají dost peněz.

Tak to se mu tam bude líbit. Bude tam asi taky pořád hezké počasí.

Jak vnímáš kritiku, která se na trenéra Šilhavého snášela během kvalifikace o Euro?

Vůbec se mi to nelíbilo, protože to je trenér, který zaslouží respekt. Čeští fanoušci jsou ale nároční a nebojí se říct svůj názor. Mrzelo mě to.

Mně přišlo, že to s fanouškovstvím nemělo nic společného. Vždyť on využil potenciál národního mužstva na maximum. To, že odešel, byl podle tebe i důsledek situace, která byla?

Byla to asi jedna z věcí, která ho dohnala k tomu, že skončil. Potom i samotní hráči, co mu udělali na srazu, to se prostě nedělá...

Myslíš klub Belmondo v Olomouci, že? U reprezentačního týmu je to asi velký průšvih. Je to průšvih i v očích vás, fotbalistů?

Myslím, že určitě. Každý to vnímá jinak, ale tohle se vůbec nehodilo a nemělo by se to na reprezentačním srazu dělat. Pivo si dá každý, ale zůstanu zavřený na hotelu a nepolezu mezi lidi. Dneska každý vytáhne telefon a hned si to fotí. Vůbec nevím, na co ti borci mysleli.

Když si dáte pivo po zápase, tak není nic proti ničemu...

Je to dokonce vitamin.

No jo, ale mít po zápase a mít tři dny před zápasem a jít se zkalit, to je nesmysl.

Totální nesmysl.

Vůbec se nedivím, že Jarda Šilhavý pak odešel. Přišel po něm Ivan Hašek. Líbí se ti tahle volba?

Uvidíme, co předvede. Je to výborný trenér, měl jsem možnost se s ním bavit, je to super chlap a myslím, že na ty kluky bude platit. Je to ikona českého fotbalu a respekt z něho kluci budou mít, tak by to tam mohl trochu spravit.

Myslíš, že oproti Jardovi Šilhavému, který je takový hodný, tak je Ivan Hašek větší pilka?

To nemůžu posoudit, protože pana Haška jsem neměl jako trenéra. Pan Šilhavý tam byl delší dobu, kluci na něj byli zvyklí, věděli, že je neseřve. Pan Hašek bude mít větší ruku a nedovolí si to k němu.

Kdy jsi naposledy reprezentoval?

To nevím, nějaký rok to ale už bude.

Myslíš, že by po tobě mohli ještě sáhnout?

Určitě ne. Jak by to vypadalo, kdyby hrál čtyřicetiletý borec za repre?

Na Euru máme ve skupině Turecko, Portugalsko a vítěze baráže, kde je Gruzie, Řecko, Kazachstán a Lucembursko. Kdo vyhraje baráž?

Myslím, že to bude Řecko.

A chceme Řecko?
Nechceme Řecko, máme na něj blbé vzpomínky, ale oni mají dobrý tým.

To si myslím taky, že Řecko postoupí z baráže. To už se pak z naší skupiny stane trochu nebezpečné místo. Jsou tam ale i horší skupiny.

Bude to hodně těžké, aby se podařilo postoupit ze skupiny, ale nikdy neříkej nikdy. Výzva je to obrovská a pro nový realizační tým to bude velký tlak.

Čtěte také

Brankář se strachem nemůže chytat. Staněk patří mezi ty „blázny“, kteří strčí hlavu proti kombajnu, myslí si Folprecht

Co by se mělo zlepšit v naší reprezentaci?

V reprezentaci musí být vždy jen ti nejlepší fotbalisti. Máme ty nejlepší, co můžeme dát dohromady, ale je důležité, aby se parta stmelila a všichni táhli za jeden provaz. Nemůže tam někdo hrát si na to, že přiletěl z Německa nebo odjinud a myslel si, že je lepší.

A to se děje?

Někdy se ti, co hrají v zahraničí, trochu povýšeně na kluky, co přijedou z Liberce nebo Plzně. Tohle bude hodně důležité, aby se parta stmelila, hráči jezdili na sraz rádi a rádi reprezentovali.

To je možná půlka úspěchu, protože to je vidět i na Slovácku.

Pro mě je to nejvíc věc, která může pomoci k úspěchu a zažil jsem to i v Plzni. Neříkám, že někde musíte valit až do rána a přehánět to. Nedělat to tak, že odtrénuju a jdu domů. Můžu zajít s borcema na oběd, na kafe...

A jdou všichni?

Ne, nejdou. Je to čím dál horší ve všech týmech. Ta doba je trochu jiná. Když jsme byli v Plzni, tak jsme po tréninku chodili na oběd, kafe a pak se kluci sbalili a jeli třeba do Prahy. Ta parta je důležitá.

Když se vrátíme k národnímu týmu, tak v obraně to máme docela dobré, záloha taky, ale co si myslíš o tom našem útoku? Máme tam Tomáše Chorého, kdyby byl zdravý Patrik Schick... Je tam ještě spousta šikovných kluků. Máme dobrý útok?

Myslím, že máme. Je to hrozně závislé na tom, jak ten hráč bude střílet góly. Když je střílíš, tak sebevědomí máš, góly tam padají, ani kolikrát nevíš jak. Když se ale trápíš, tak nad tím přemýšlíš, hledáš příčiny, není to pak ideální. Bude hrozně důležité, kdo bude mít jakou aktuální formu.

V kvalifikaci mi Patrik Schick trochu chyběl, byl zraněný. Byla by hrozná škoda, kdyby nejel na Euro.

Fotbalista je to obrovský a důležitý pro náš nároďák. Myslím, že na něm bude pan Hašek stavět.

Myslíš, že ta zdravotní pauza, když dlouho nehrál, že se dostane rychle do formy?

Po zranění je to složité, když člověk vypadne z rytmu. Pomohly by mu nějaké góly, kdyby vstřelil, že by mu to nevrtalo tolik hlavou, že ho něco bolelo. Každý gól, který vstřelí, tak mu pomůže.

Jak se vlastně jmenuje kategorie, když máte 500 ligových utkání?

To není pojmenované, ale když jich odehraješ 300, tak jsi v klubu legend.

Takže jsi král klubu legend? Bude tě mít někdo vůbec šanci předstihnout?

Doufám, že ne. Ale je u nás třeba Mára Havlík, relativně mladý kluk a už má 300 zápasů. Ten mi hodně dýchá na záda, tak uvidíme. Teď si ale užívám, že jsem první já.

Když jdeš hrát, tak nejedeš celých 90 minut. Nebo jak to je?

Je to podle toho, jak se zrovna cítím. Když mi to jde a cítím se dobře, tak uděláme s trenérem pár znaků a gest. Stalo se taky, že jsem odehrál celý zápas. Někdy je to na mě ale dost, tak i 65. minutě střídám.

Děláš ještě zabijačky?

Už ne, protože mě tam pár lidí naštvalo. Třeba Michael Krmenčík...

Krmelec pořád nic?

Krmelec jezdil, ale od té doby, co prohlásil, tak od té doby nic. Pak mi k té pětistovce přál a posílal video, tak jsem mu asi trochu odpustil. Odepsal jsem mu, tak je to relativně srovnané.

On je někde venku, ne?

Na Kypru.

A David Limberský se stal sportovním ředitelem Domažlic. Až skončíš aktivně, tak to máš namířené taky tímto směrem?

Pořád mě tam lanaří, ale zatím jsem nad tím nepřemýšlel, protože pořád hraju. Kecal bych, kdybych na to sem tam nemyslel. Uvidíme, co bude. Trénování mě zatím nebere, takže uvidíme, kam mě někam vítr zavane.

Chtěl bys zůstat na Moravě?

Zatím to tak vypadá, ale uvidíme, kam mě fókne větr. Nechávám si vrátka otevřené i v Plzni a na Slováku, jestli mi něco nabídnou. U fotbalu bych chtěl ale určitě zůstat.

Talkshow Na place každou středu na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík