Pověst z Ústecka: Proč se pes divokého lovce pomstil všem divočákům
Kdysi podle pověsti žil u Tisé divoký lovec. Stopoval a zabíjel vysokou zvěř a divoká prasata. Žádná kořist mu neunikla.
Lidí se stranil, a proto se ho báli. Žil takto roky sám, až se rozhodl, že si jako společníka i pomocníka při lovu pořídí psa. Potíž byla v tom, že mu nikdo v Tisé ani okolí nechtěl štěně prodat. Všichni se báli se na něj jen podívat, natož s ním být spojení tím, že mu prodají nějaké své zvíře!
„V Sasku mě neznají, tam psa seženu,“ řekl si lovec. A vydal se za hranici.
Konečně si tedy přinesl vytoužené štěně. Vyrostlo z něj mohutné černé psisko. Z divokého lovce a jeho psa se stala neodlučitelná dvojice. Řadu let pak lovili spolu a nic, co si vyhlédli, jim neuniklo.
Až jednou. Divoký lovec a jeho pes narazili na stopu bachyně. Divočák většinou před člověkem, natož když má s sebou velkého psa, uteče. Ale bachyně, která má někde blízko své mladé, je velmi nebezpečná. A tak když ji lovec vystopoval a chtěl zabít, obrátila se proti němu.
Zaútočila. Muž už nebyl nejmladší a nestihl uskočit. Noha mu uklouzla po mokrém kořeni. Černý pes okamžitě začal pána bránit a nakonec bachyni zabil. Jenže zranění lovce byla tak vážná, že na místě zemřel.
Obyvatelé Tisé našli jeho tělo v lese a pohřbili ho. Černého psa pak vídali, jak dál sám loví. Zabil všechny divočáky v okolí Tisé. A také slýchali, jak žalostně vyje, protože se mu stýská po páníčkovi.
To vytí slýchali dlouho, i v době, kdy musel být pes vzhledem ke svému věku mrtvý. Začalo se říkat, že kolem Tisé dál vloudí jeho duch. A možná se ze záhrobí k němu vrátil i divoký lovec a opět spolu začali stopovat zvěř.
Vytí černého psa tak prý můžete mezi tiskými skalami občas slyšet dodnes.
Související
-
Pověst z Litoměřicka: Když se neposlouchá dobrá rada…
Podle pověsti existují bylinky, ale i kořínky, které otevřou každé dveře, i kdyby byly na deset zámků. A jeden dokonce otevírá vstup k pokladům.
-
Pověst z Chomutovska: Proč poblíž Údlic běhal ohnivý muž
Kdysi prý lidé vídávali v lese, který se táhl mezi Údlicemi a Chomutovem, ohnivého muže. Podle pověsti se v něj proměnil jeden místní opilec.
-
Pověst z Teplicka: Na hradě Osek je prý dodnes poklad, ale nedostane ho hned tak někdo
Není pomalu na severu Čech hrad, kde by podle pověsti nebyl ukrytý nějaký poklad. Žádný div, že tedy i na hradě Osek, dříve Rýzmburku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
