Pracují, pomáhají, chodí do školy. Jak si na život v Česku zvykají „naši“ Ukrajinci?

Stres z války zaháněla Anna malováním. Teď chystá v Táboře benefiční výstavu Andělé pro Ukrajinu

Ještě před nedávnem učila malovat děti na škole v ukrajinském městě Kaluš. Teď už je čtvrtý týden v Česku, kam se svým malým synem Alexandrem uprchla před válkou. Devětadvacetiletá učitelka Anna Kulbanská našla zázemí v jihočeském Táboře. Chystá tam benefiční výstavu svých obrazů, kterou chce pomoci své zemi.

„Pracuji na cyklu obrazů s názvem Andělé pro Ukrajinu. Téma jsem zvolila, protože andělé pomáhají všude tam, kde je třeba. Andělé chrání naši zemi, rodiny i domovy. Bojují za nás. Jsou symbolem míru. I proto jsem zvolila jemné něžné barvy.“

Jsem překvapená zájmem lidí, jejich ochotou přispět.
ukrajinská malířka Anna Kulbanská

Dobročinnou aukci si už vyzkoušela před pár dny, kdy v Galerii Šatna úspěšně vydražila první plátno s motivem anděla.

„Aukce výtvarných děl jsem se zúčastnila poprvé v životě. Jsem překvapená zájmem lidí, jejich ochotou přispět. Je tady skvělá atmosféra, stejně jako je skvělý výsledek dražby, která nakonec vynesla 100 tisíc korun. Jsem ráda, že jsem se do ní mohla zapojit a pomoci tímto způsobem Ukrajině,“ usmívá se Anna.

Manžel je na frontě

Anna se do Tábora dostala před čtyřmi týdny. Zpočátku jí hodně pomohli příbuzní, teď už se stará sama o sebe.

Čtěte také

„Můj manžel tři dny po začátku války, podobně jako řada dalších zdravých chlapů, nastoupil jako dobrovolník do armády. Rozhodl se dobře, udělal správnou věc. Teď je na frontě, brání naši zemi, bojuje proti okupantům. Já jsem malým synem před válkou utekla do Čech. Nebylo na co čekat. Manžel má tady v Táboře příbuzné, tak jsem zamířila sem, mám v nich oporu.“

Jedním z prvních lidí, které Anna v Táboře potkala, je akademický malíř Teodor Buzu, který Ukrajinu dobře zná. V druhém největším městě země – Charkově – vystudoval Akademii výtvarných umění.

Nejdřív jen pro sebe

Anna Kulbanská v Táboře maluje, kdykoli má čas. Nejčastěji u Teodora Buzu a pak po večerech doma, když její syn usne. Svou tvorbou chce pomoci Ukrajině, malování zároveň pomáhá i jí samotné:

„Na začátku války jsem pořád sledovala zprávy, byla neustále na telefonu. Byla jsem pod velkým psychickým tlakem, začalo se to projevovat třeba i tím, že mne bolela hlava. Pak jsem začala malovat a kreslit, nejdřív jen tak pro sebe. Je to opravdu skvělá terapie, která se teď díky benefičním přesahům stala příjemnou povinností.“

Kdy přijede tatínek...?

Anna se teď kromě malování věnuje studiu češtiny. Hlavně se ale stará o malého syna Alexandra. „Malý Saša si první dny myslel, že jsme do Tábora přijeli na návštěvu. Pak se mu začalo stýskat, chtěl domů, ptal se pořád dokola, kdy se vrátíme, kdy přijede tatínek. Teď si pomalu zvyká. Snažím se mu vysvětlit, proč jsme tady a že se zatím domů vrátit nemůžeme...,“ popisuje Anna.

Malý Alexandr má tento týden 4. narozeniny. Jeho maminka malířka Anna Kulbanská věří, že ty příští, páté, oslaví i se svým otcem znovu v jejich domově na Ukrajině.

autoři: Jan Kopřiva , vma
Spustit audio

Související