Pradědovy šifrované zápisky, aneb: Čerstvou kronikářkou v Komařicích je Veronika Šustrová

Největší z knih je druhým svazkem obecní kroniky Komařic, do kterého Veronika Šustrová zapisuje. „Má nestandardní formát, trochu sražená A3. Ta kniha je majestátní. Je na ní vidět její důležitost,“ vypočítává přednosti vycházející z objemnosti tohoto dílu kroniky, který obec zavedla v roce 1951. A do protikladu staví:

„Abyste ji otevřeli, potřebujete velký stůl. Poměrně složitě se do ní zapisuje, ruce si musíte různě podpírat a knihu samotnou si podkládám encyklopedií.“

Čtěte také

Nestihli jste jubilejní Veteran Rallye Křivonoska v přímém přenosu? Nevadí, poslechněte si záznam

 Nejen Komařice

Pod obec Komařice patří jako místní části vesnice Sedlo, Stradov a Pašinovice. Avšak v určitých obdobích v minulosti byly samostatné a tehdy Sedlo a Pašinovice vedly své vlastní kroniky. Stradov coby malá osada svou kroniku neměla. Přestože pašinovická kronika byla po druhé světové válce vrácena ze zemského archivu v Praze, v současnosti se neví, kde se nachází. Kroniku Sedla má kronikářka po ruce. Je nadepsaná „Kronika Sedla, okres Trhové Sviny, 1. díl, 1. ledna 1951“. 

Veronika Šustrová vysvětluje: „Jde o útlý dokument, protože Sedlo je malá ves a do kroniky se psalo pouze do roku 1956 a moc zmínek v ní není. Jen například o stavbě nové zvoničky nebo o pořádání zábav.“

 Je na koho navazovat

Praděda Veroniky Šustrové, pan František Pavel, byl starostou Komařic za druhé světové války a pak v roce 1945 se ujal zdejší obecní kroniky. Skončil s ní roku 1961. „Pravděpodobně mu do toho dost mluvili, a tak už ji psát nechtěl,“ říká kulantně současná kronikářka. V komařické kronice se pokračovalo až po 30 letech, na začátku let 90. Mezitím v 70. letech se František Pavel pustil do psaní rodinné kroniky.

„Díky jemu je tak spousta věcí zaznamenána. Takže když jsem dohledávala informace o obci, o zámku, o rybníkách, o dění kolem nás, tak jsem v jeho rodinné kronice mnohé našla,“ chválí unikátnost pradědova počinu.

Nejstarší kniha z těch, které Veronika Šustrová vyrovnala na stůl, svými deskami působí velmi historicky. Mluví o ní jako o soukromé pamětní knize, kterou si psal její praděda František Pavel během své vojenské služby u železničního pluku v Pardubicích.

„Jsou tu fotografie z vojenských přehlídek. Praděda sem zapsal různé své postřehy a básničky, milostné i tesklivé. A kresbami nebo malbami zachytil různé výjevy z Pardubic. Byl tesař, dělal hrubou, těžkou práci, a přitom měl neuvěřitelnou ruku. Podívejte se na jeho nádherné písmo a ilustrace. Měl jedinečné výtvarné nadání,“ s nadšením a zaujetím představuje kronikářka svého předka. Podotýká, že si troufá o něm říct, že byl amatérským historikem.

Nedávno Veronika Šustrová našla sešitek, do něhož si praděda František Pavel průběžně leccos zapisoval. Místy narazila na odstavce psané zvláštním písmem. Připomínaly řečtinu. Jenomže on řecky neuměl.

Od jeho dcery se dozvěděla, že František Pavel ještě před svatbou, když chodil se svou budoucí manželkou, budoucí prababičkou Veroniky Šustrové, tak spolu měli tajné písmo. Kronikářka neví, jak pradědovu tajnou abecedu rozluštit.

„Ani jsme nepátrali po nějakém šifrovacím klíči. Některé věci by asi měly zůstat tajemstvím,“ usmívá se.