Pražané si dávají sraz u koně, obyvatelé Tokia u psa Hačika. Na nejrušnější pěší křižovatce světa ve čtvrti Šibuji
Křižovatka v tokijské čtvrti Šibuja patří mezi nejvytíženější na světě. Každé dvě minuty ji přejdou až tři tisíce lidí – někteří spěchají na nedaleké nádraží, další zase do stovek restaurací, obchodů nebo barů v této módní japonské čtvrti. Křižovatku v Šibuji v Tokiu přešel i reportér ze zahraniční redakce Marcel Faltys.
Právě jsem vylezl ze stanice metra Šibuja v centru japonského Tokia a jsem na pravděpodobně nejrušnější křižovatce na světě známé jako sentá gai. Kolem mě jsou v tuto chvíli odhadem tisíce lidí, kteří se snaží dostat z jedné strany křižovatky na druhou.
Kromě zástupů lidí jsou tu taky desítky, možná stovky obrazovek s reklamami na nejnovější elektroniku, oblečení, kosmetiku nebo třeba filmy. Najdete tu obchody nejznámějších značek nebo pobočku známého kavárenského řetězce, podle statistik jednu z jeho vůbec nejnavštěvovanějších na světě.
Z reproduktorů se rozléhá hudba – právě hraje Ako, jedna z představitelek j-popu, tedy japonského popu. To je hudební styl, který spolu s korejským popem v posledních několika letech pronikl i na Západ. Hudba je obecně důležitou součástí Šibuji, lidi tu zpívají, nedaleko jsou taky desítky karaoke barů, dalšího japonského fenoménu známého i v západních zemích.
Moře lidí, žádná špína
Chci se dostat na druhou stranu křižovatky – čtyři přechody tvoří čtverec a napříč ještě vede jeden přechod diagonálně. Jakmile se rozsvítí zelená, vydávám se na druhou stranu. Kdybych nešel po přechodu, je to asi jedno, protože lidi jsou úplně všude kolem mě a není přes ně vidět na druhou stranu.
Automobilová doprava stojí. Aut v Tokiu naštěstí není tolik, kdo si totiž chce v jednom z největších měst světa pořídit vlastní vůz, musí mít zařízené parkovací stání a to je obtížné získat.
Překvapuje mě, jak je tu čisto. Nikde nevidím povalovat žádné odpadky nebo nedopalky cigaret. Vliv na to bude mít i to, že se tu nesmí na ulici kouřit. Pro kuřáky jsou v Tokiu vyhrazené speciální budky, kde se můžou věnovat své neřesti.
Hačiko žije dál
Šibuja není jen dopravním uzlem, ale i místem, kde se lidé potkávají. Obvykle si tu dávají sraz u sochy psa Hačika. Ten tu ve dvacátých letech každý den čekal na svého páníčka, až se vrátí z práce. Celý svět dojal tím, že to dělal i několik let po jeho smrti.
Hačiko je od té doby v japonské kultuře známý jako symbol oddanosti a loajality. Lidi se u jeho sochy scházejí nepřetržitě, protože křižovatka na Šibuji žije 24 hodin denně.
Související
-
Co mají společného Japonci a světlušky? Překvapivé množství energie
Japonci neváhají stát dlouhé fronty, aby spatřili aspoň na chvíli světlušky v tokijské botanické zahradě. Dříve hojně se vyskytujícího hmyzu je totiž v přírodě čím dál méně
-
V tokijské čtvrti Asakusa jako by se slavilo každý den
V jedné z nejnavštěvovanějších a nejslavnějších oblastí japonské metropole se mísí vůně pečených koláčků, smažených dobrot i vonných tyčinek z buddhistického chrámu.
