Při poslouchání pamětnického příběhu jsem plakala, přiznává editorka Paměti národa Šťastná
Hostem Hovorů je Barbora Šťastná, spisovatelka a editorka Paměti národa společnosti Post Bellum. Ptá se Eva Hůlková
„Minulost zkoumám se zájmem a snažím se v ní nacházet větší porozumění i k vlastnímu životu,“ říká editorka Paměti národa a také spisovatelka a dlouholetá novinářka Barbora Šťastná.
Jako editorka sice nepřichází přímo do styku s pamětníky, to je na dokumentaristech, ale to, co natočili, poslouchá a převádí do textů, ze kterých vzniká Paměť národa, ale třeba i náš pořad Příběhy 20. století.
Čtěte také
„U příběhů pamětníků, které poslouchám, mám často pocit, že čím těžší věci prožili, tím víc říkají, že měli v životě štěstí. Vzpomínám si na Hanuše Hrona (1925–2023), který prošel Terezínem a úplnou náhodou se zachránil před deportací do Osvětimi. A právě on vysloveně říkal, že je šťastný člověk a velký klikař.“
„Podobné slýchám často – takže oni sami své složité osudy nevnímají tak, že by byli aktéry nějakých tragických příběhů.“
„Každý člověk je jiný, stejně tak, jako je jiný každý příběh. Ale myslím si, že ti lidé, kteří přežijí těžké životní události a dokážou si vybudovat nový život, jsou často ti, kteří jsou schopni najít smysl života za všech okolností,“ uvažuje editorka.
Také pláču...
„Jednou jsem při poslouchání příběhu i plakala. Šlo o vzpomínky romské dívky, dnes paní, kterou v 70. letech jako šestiletou i se sestřičkou po cestě do školy sebralo nějaké auto, a to je odvezlo do dětského domova.“
Čtěte také
„Pak se ukázalo, že sociální pracovnice je tam poslala proto, že v domově bylo v tu chvíli málo dětí a ona potřebovala doplnit početní stav. Jen tak prostě sáhla po dětech romské maminky – navíc vdovy se 14 dětmi.“
„Příběh má částečný happy end, protože přestože maminka sama neuměla číst a psát, najala si právníka a pustila do soudní bity, kterou po dvou letech vyhrála. Obě holčičky ale za tu dobu zapomněly mluvit romsky, protože nesměly. Pak byly do určité míry vyčleněny z jejich komunity, ale v tom, že se vrátily domů, to dopadlo dobře,“ dodává.
Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory Evy Hůlkové.
Související
-
„Stařenka jak věchýtek chtěla vězně střílet, k čemu prý mají dozorci pistole.“ Příběh Jiřího Pradáče
Když gestapo 23. ledna 1945 provedlo zátah na myslivnu u obce Slavíkov, byl Jiří spolu s dalšími 60 lidmi, převážně lesními dělníky a dřevaři, zatčen.
-
Odsouzený neuznává, že se dopustil trestného činu. A nemá pocit viny. Příběh vězně Jana Janků
Na počátku 50. let (zřejmě to bylo v roce 1951) slavili političtí vězni komunistického Československa Vánoce v kriminále na Mírově – a to v tristních podmínkách.
-
Děti se ztracenou minulostí. Příběh Milušky Ottové, Petra Webera, Marie Andělové
V roce 1943 nebo 1944 vzal Evžen Novák dcery Ruth a Milušku a odvezl je z Ostravy k známým v Trojanovicích. Židovskou manželku Amálii už předtím ukryl v nemocnici.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
