Příběh Veroniky Havlíčkové v Diagnóze F: S mánií se člověk psychiatrovi chlubit nechodí
Veronika Havlíčková pracuje jako peer konzultantka pro duševně nemocné klienty neziskové organizace Green Doors. Svým klientům dobře rozumí – sama má diagnostikovanou bipolární afektivní poruchu, při níž se střídají manické a depresivní fáze.
Veroničino vyprávění začíná krátkou zmínkou o drogové kapitole jejího života. Brala pervitin, aby zhubla. Hubená sice byla, ale byla z ní troska. Následnou abstinenci od drog jí pomohla zvládnout rodina, pak Veronika na dva roky odjela do zahraničí pracovat jako au-pair.
Čas od času ji však zaskočily zvláštní stavy – období, kdy překypovala energií, přestěhovala půl bytu, aniž by byla unavená, nemusela jíst ani spát, a naopak propady do deprese, při níž skoro nešlo vstát z postele. Své stavy přičítala drogové minulosti, přesto v jednom z depresivních propadů vyhledala psychiatra. Dostala slabá antidepresiva a fungovala dál. Když jí však jednoho dne léky došly a ona neměla možnost si vyzvednout další, začal se propad prohlubovat, až se úplně zhroutila.
Ve 26 letech byla poprvé hospitalizovaná na psychiatrii v Bohnicích. Strávila tam 3 měsíce. Lékaři jí diagnostikovali bipolární afektivní poruchu. „Na začátku byla špatná diagnóza deprese, ale to je asi pochopitelné – lékaře jsem vyhledávala jen v obdobích deprese, s mánií člověka nenapadne, aby se šel pochlubit svému psychiatrovi,“ vysvětluje cestu ke své diagnóze Veronika Havlíčková.
Se svou diagnózou žije Veronika už 10 let (resp. 10 let ví, co jí opravdu je) a za tu dobu toho zvládla skutečně hodně – normálně pracovala, vdala se, založila rodinu, porodila dceru a o tři roky později ještě dvojčata. Svou nemoc zvládá pomocí pečlivě vyladěné medikace a je zářným příkladem toho, že psychofarmaka z vás nutně nemusí udělat chodící zombie. Když se blíží deprese, pozná to a umí na to reagovat, když se blíží mánie a dřív si toho všimne okolí, nechá si poradit a nenechá si ji „rozjet“.
Veronika Havlíčková pracuje pro Green Doors od letošního dubna. V pracovním poměru už stihla zvládnout i jednu dvoutýdenní depresivní fázi. Jako peer konzultantka hovoří s duševně nemocnými lidmi o jejich nemoci a může jim mj. nabídnout i svůj vlastní příběh. Příběh o tom, že i s duševní nemocí lze žít prakticky normální život.
Poslechněte si rozhovor s Veronikou Havlíčkovou.
Pozn.: Heslo „tři sloni“ na závěr rozhovoru bylo jen slovní hříčkou a pozdravem pro blízké Veroniky Havlíčkové.
Odkazy:
Green Doors, pracovní a sociální rehabilitace http://www.greendoors.cz/
Psychiatrická nemocnice Bohnice http://www.bohnice.cz/
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
