Přicházejí Velikonoce a mazance kynou. Ale odkud se sloveso „kynout“ vzalo?
Jaro je doba pučení, růstu, pohybu, příznivých změn, a protože je to také doba Velikonoc a pečení, zaměřil bych se dnes na takové hezké sloveso: kynout.
Slovník definuje význam tohoto slovesa jako „nabývat na objemu“. V těstu na velikonoční jidášky nebo na mazanec nebo na cokoli jiného dobrého probíhá úžasný proces, kdy z mála je mnoho. Naši předkové tím byli natolik zaujati, že si o tom povídali i příběhy a pohádky – jak něco kynulo a kynulo, až se to vyvalilo z díže a tak dále.
Sloveso kynout je ve slovanských jazycích vlastně dvakrát – kromě významu, který jsme si tu už naznačili, funguje sloveso kynout i samostatně s významem „dávat znamení hlavou nebo rukou“. Zatímco sloveso kynout ve významu „dávat znamení“ vzniklo zjednodušením původnějšího kývnout, sloveso kynout v tom pekařském významu má jiný původ, jak se dozvíte v dnešním jazykovém okénku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.