Ondřej Bláha

I dnes v češtině určitě najdeme výrazy, které pokládáme za zastaralé a počítáme s tím, že budoucna z našeho jazyka vypadnou úplně.

Ve frazeologii různých jazyků je tolik ustálených rčení, která obsahují jako základ slova typu ruka, noha, oko, ucho a podobně. A poměrně často se vyskytuje i slovo vlasy.

Velmi často dnes slýcháme během – zejména neformálních konverzacích – slovní spojení „to dáš“. Používá se nejčastěji ve smyslu, že něco zvládnete, nebo se vám něco podaří.

V minulém díle jsme si připomněli, že 22. února tohoto roku uplynulo rovných pět set let od narození Jana Blahoslava. Tentokrát si otevřeme jeho Gramatiku českou.

Uplynulo 500 let ode dne, kdy se narodil Jan Blahoslav, jeden z nejvýznamnějších milovníků a pěstitelů českého jazyk.

Tento svátek zamilovaných byl k nám, jak známo, poměrně nedávno importován spolu s jinými výdobytky anglicky mluvícího světa.

Mírně perlivý zkvašený nápoj, který se připravuje ze silně oslazeného černého nebo zeleného čaje. To je „Kombucha“, jinak řečeno „čajová houba“.

Bez cibule si většina z nás nedokáže představit svá kulinářská kouzla. Je dobře dostupná po celý rok a je v ní spousta zdravých látek. Jak je to s ní z pohledu jazykového?

Velký třesk je počátek našeho viditelného světa, moment, kdy nepředstavitelně malý, hustý a horký bod, ve kterém byla veškerá hmota vesmíru, explodoval a začal se rozpínat.

Pokud se nám něco daří a nechceme to zakřiknout, obvykle to musíme zaklepat. Nejlépe na dřevo. Odkud se tento zvyk vzal? Tématu se věnoval náš bohemista, poslechněte si.