Proč Poláci tolik milují Čechy? Roli často hrají stereotypy, vysvětluje překladatelka Zofia Bałdyga

Zofia Bałdyga pochází z polské Varšavy, domov ale našla v Praze, kam se před pár lety přestěhovala. Překládá z češtiny do polštiny a naopak a snaží se v Polsku popularizovat českou poezii. Vyšla jí třeba antologie Sousedky, pro kterou přeložila a kurátorsky připravila básně deseti českých autorek. Po ní následovaly podobně sousedské sbírky s autorkami ze Slovenska a Německa. „Jsme si jazykově i geograficky velmi blízko, vlastně toho o sobě navzájem zas tak moc nevíme a naše sousedství je poněkud asymetrické.“ Jako by Češi Poláky zajímali daleko víc než obráceně.

Čtěte také

Poezie je zase v kurzu. Divné časy potřebují básně, zafungovala i online autorská čtení

Bałdyga se věnuje také pověstné polské čechofilii. „Často je ale polská náklonnost k Čechům založená na stereotypech – od autorů a autorek se očekává třeba velmi konkrétní smysl pro humor, který je s Čechy spojován.“ Právě kvůli velké oblibě sousedního státu je v Polsku mnoho knižních nakladatelství, která vydávají výhradně českou literaturu.

Ve své poezii je Bałdyga výjimečnou pozorovatelkou okolního světa – míst, na kterých se možná cítí trochu cize, ale i krizí, kterými svět prochází, ať už jde o klima nebo například válku na Ukrajině. Bałdyga sama je členkou iniciativy Hlavák, která pomáhá ukrajinským uprchlíkům a uprchlicím zabydlet se v Česku, a právě toto prožité svědectví ji přivedlo i ke studiu sociální práce. U toho všeho stále píše básně. Říká, že na rozdíl od prózy dokážou na konkrétní situace zareagovat velmi rychle.

Poslechněte si celý rozhovor, ve kterém uslyšíte i ukázky z básnické tvorby Zofie Bałdygy, které v nakladatelství Fra letos vychází nová sbírka.