Prožíváme adventní beznaděj. Chemické divadlo přináší energii vzpoury proti systému dnešního světa

Režisér Vojtěch Bárta je zakladatelem a vůdčí osobností Chemického divadla, jednoho z rezidenčních souborů pražské Venuše ve Švehlovce. Už podruhé spojil své tvůrčí síly s Matějem Nytrou, dramaturgem brněnského HaDivadla, a společně vytvořili inscenaci s nejednoznačným názvem pytel na odpadky, (v šoku) ten černý pytel na odpadky. Prvotní inspirací jim byl román jihokorejské spisovatelky Han Kang Vegetariánka, který před dvěma lety získal prestižní Man Bookerovu cenu.

Surreálné pásmo dneška

„Inscenace je jakýmsi komentářem k té knize,“ upřesňuje Matěj Nytra. „Ta je velmi čtivá a napínavá, má zajímavou strukturu… ale vyprávět skrz tradiční příběh a tradiční dramatický oblouk pro nás bylo slepou uličkou. Inspirovali jsme se napínavým tónem, žánrovými barvami a energií vzpoury, kterou román obsahuje.“

Ze hry pytel na odpadky, (v šoku) ten černý pytel na odpadky|foto: Chemické divadlo

Podle Vojtěcha Bárty byla Vegetariánka základním impulsem pro vznik inscenace, která se zaměřila na mnohem širší okruh témat než je rozhodnutí nejíst maso. „Je to takové asociativní surreálné pásmo, které si pohrává s tématy, jež nás tísní a dusí – klimatická katastrofa probíhající na pozadí konzumeristického systému, vyznačujícího se jak vysokou spotřebou masa a produkcí odpadu, tak komplexní sociálně ekonomickou problematikou.“

Jak se vyrovnat s hrozící katastrofou

Oba tvůrci se systematicky zabývají otázkami planetární klimatické krize a neustále hledají způsob, jak svůj náhled na toto téma přesvědčivě ztvárnit na divadle. „Planeta se nejspíš v roce 2100 oteplí o čtyři stupně Celsia a bůhví, jaký řetězec událostí to spustí. To mi nepřipadá jako situace, se kterou by se lidstvo mohlo nějak dobře vyrovnat. A v obrovském kontrastu k tomu je skutečnost, že chybí jakékoli diskuse o tomto tématu,“ říká Vojtěch Bárta.

Příprava premiéry hry pytel na odpadky, (v šoku) ten černý pytel na odpadky |foto: Chemické divadlo

„Možná právě proto komunikujeme takovým divokým, extrémním, fauvistickým způsobem, protože je to pokus o konstrukci světa vzpoury směřujícího k utopii. Chceme věřit, že to může dobře dopadnout, a zároveň si uvědomujeme, že jsou nutné zásadní systémové změny. Ocitáme se tak v pozici kontrakulturního diskursu, pokusu vytvořit úplně jiný svět než tenhle, který vede odnikud nikam,“ uvažuje zakladatel Chemického divadla.

Od antropocénu k pytli na odpadky

Vojtěch Bárta a Matěj Nytra spolupracovali už na inscenaci K antropocénu, kterou letos na jaře v premiéře uvedlo HaDivadlo v rámci své 44. sezóny. Tu charakterizují otázky po smyslu lidské práce a odpovědnosti k přírodě – tvůrci HaDivadla vidí lidstvo jako společnost posedlou výkonností a úspěchem, ovšem bez jasného směřování a sdílených hodnot. Součástí netradičního divadelního kusu je i debata s diváky. Tento koncept přibližuje Vojtěch Bárta: „Inscenace vyvolává otázky a východisko je jen naznačené. Až diskuse pojmenovává, co jsme měli na srdci, když inscenace vznikala. Tenhle způsob tvorby je pro nás jakási instalace, vnitřní komentář ke snaze pojmenovat téma v širších souvislostech.“

V závěru mluvili oba hosté o situaci v českých nezávislých divadelních souborech a o snaze spojovat tyto tvůrce, kteří beztak mají mnohé společné. „Nezávislá, individuální cesta může být problém. Cítíme potřebu propojování, protože jednotlivé estetiky a divadelní prostředky se navzájem hodně ovlivňují. Je jen otázka, jak s tím pracovat vědoměji,“ uzavírá Matěj Nytra.

Celý rozhovor včetně hudby podle výběru Petra Dorůžky poslouchejte zde: