R. A. Dvorský byl odsouzený jen za to, že se stal symbolem první republiky, myslí si historik

Jazzová a swingová hudba spolu s Melody Makers a Melody Boys – tam právě tady vystupovaly všechny tehdejší hvězdy, i to bylo dílo R. A. Dvorského. „Byl to muž mnoha profesí: hudebník, dirigent a kapelník, pak také herec a nakladatel. Ale všechny souvisely s populární hudbou,“ říká historik Petr Koura.

A pokračuje: „Narodil se v roce 1899 ve Dvoře Králové nad Labem jako Rudolf Antonín, takže Dvorský byl pseudonym podle místa, kde přišel na svět, a ke kterému se hrdě hlásil“.

Přežít dobu okupace, kdy se nacisté snažili potírat vše, natož jazzovou hudbu, kterou podle historika označovali za „žido-negerskou hudbu“, se mu podařilo, ale za cenu řady ústupků. Za to mu bylo umožněno v koncertech pokračovat, takže rostla i jeho popularita.

Doba mu přála

Po skončení 2. světové války tak stále koncertoval, přestože měl za sebou těžké onemocnění a z nemocnice byl propuštěn až za rok, v roce 1946. Ale doba mu přála.

„Byla to doba největšího rozkvětu swingové hudby v našich zemích, a to díky americkým vojákům, kteří s sebou přivezli jazzové orchestry a angažovali do nich i české hudebníky. Navíc se Dvorskému podařilo uzavřít smlouvu s americkým nakladatelem pro vydávání hudebních děl,“ vysvětluje historik Koura.

Zásadní zlom přišel v únoru 1948, a to se dnem, kdy se k moci dostali komunisté. Nejenže samotného R. A. Dvorského zařadili do skupiny „bývalých lidí“, ale jazz se stal „nežádoucím“. Soudruh hudební vědec, dokonce děkan Hudební fakulty AMU, ve svém textu napsal, že se jedná o „úpadkovou buržoazní hudbu“.

Dvorskému tak bylo znárodněno jeho vydavatelství, pracovat tak musel jako řadový redaktor. V té době mu také zemřel syn, a on byl doslova zdrcen. „Prvorepubliková hvězda se do nových poměrů komunistům nehodila. Hledal tak cestu, jak se dostat do zahraničí, kde by mohla pokračovat i jeho umělecká dráha,“ konstatuje Koura. 

Útěk na Západ? Pozdě... 

Povzbuzením pro něj byl také vzkaz od amerického nakladatele s příslibem práce – a tak si požádal o vystěhování. Poveleno mu to nebylo, přesto dál hledal cestu, jak se na Západ dostat.

Pomáhat mu snad měl bývalý pilot RAF Kautský. První pokus o Vánocích 1949 nevyšel, stejně tak druhý v létě 1950 a i potřetí odletělo letadlo bez pasažérů 16. září 1953. Překvapením ale bylo, že ho tehdy zatkli a v kritickém stavu odvezli do vazby.

Následně bylo zpracováno trestní oznámení, kde najdete tato slova: „S pobouřením čte náš lid zprávy o činnosti naší zrádné emigrace. Opovržením stíhá vyvrhele národa, kteří se pod patronací amerických imperialistů spolčili s úhlavními nepřáteli naší vlasti, s německými nacisty, henleinovskými fašisty, esesáckými vrahy v boji za likvidaci všech revolučních vymožeností našeho lidu“.

Čtěte také

Úžasné životy: R. A. Dvorský podle Ondřeje Havelky

Absurdní konstrukce spolu s dobovým slovníkem byly nasměrovány k vždy apolitickému R. A. Dvorskému. Prostě – bylo potřeba ho odsoudit, prostředky se našly. „Krajská prokuratura hledala nějaké protistátní jednání, a když nic nenašla, vrátila se k původnímu důvodu zatčení: pokus o útěk před několika lety.“ 

Dne 3. února 1954 byl tak R. A. Dvorský odsouzen na pět let do vězení, později mu byl trest snížen a z vězení se dostal podmíněně, ale ve špatném zdravotním stavu. Zemřel v srpnu 1966.

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli se R. A. Dvorský stal obětí komunistů, historik Petr Koura odpovídá: „Stal se obětí a byl odsouzen za něco, co v té době nebylo trestným činem. Zákon, který občanům Československa zakazoval opustit hranice, byl přijatý až za půl roku. Dvorský byl odsouzený proto, že byl symbolem první republiky, vůči které se komunisté vymezovali.“

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Jak to bylo doopravdy.