Radko Kubičko: Sedmnáctý listopad jako živý svátek
Třicet čtyři let. To už je přes třetinu století, skoro dvě generace. A tolik let už uplynulo od slavných listopadových dnů roku 1989. Kdybychom se tehdy dívali dozadu o tolik let, došli bychom k roku 1955. Odečteno od konce druhé světové války by to byl rok 1911. Byly to zkrátka vždy před třemi desetiletími úplně jiné doby.
V prvním případě to bylo jen dva roky od smrti komunistického diktátora Klementa Gottwalda, který převedl svou stranu a s ní bohužel i celý stát do role Stalinových loutek. Ve druhém případě ještě svět ani netušil, že přijde první světová válka, tím méně druhá.
Čtěte také
Přesto je výročí 17. listopadu, které symbolizuje události následné, v jejichž důsledku znovu se začaly psát dějiny demokratické české politiky, maximálně vitální. Mnoho z tehdejších aktérů už není naživu, hlavní postava tehdejších událostí a pozdější prezident Václav Havel a naposledy přešel na druhý břeh i jeho blízký spolupracovník Karel Schwarzenberg.
Není mezi námi ani Alexander Dubček, který se stal, ani ne tak vlastní zásluhou, návazným symbolem prvního pokusu o demokracii roku 1968, tehdy rozježděnou ruskými tanky.
Den boje za svobodu a demokracii
Přesto lidé pravidelně vycházejí do ulic českých měst a připomínají si tehdejší události. Mezi českými státními svátky, které jsou často spíše rozpačité, je 17. listopad nade vší pochybnost svátkem živým a spontánním. Centra tehdejších událostí, hlavně pražská Národní třída a Václavské náměstí, jsou dějištěm lidové slavnosti, národní pouti, demokratické manifestace, tak by se to různě dalo nazvat.
Čtěte také
Mezi účastníky jsou lidé různých generací, včetně té nejmladší, jejíž v listopadu 1989 žili sotva rodiče. Návrat svobody a demokracie, porážka naskrz už prohnilého totalitního režimu, jsou zkrátka symboly, které jsou srozumitelné každému.
I když 34 let je natolik dlouhá doba, že není možné tehdejší novou politickou reprezentaci vinit za všechny chyby a zmatky, které se udály. Je ale jasné, že lépe se i negativní jevy i aféry řeší v ovzduší svobodné diskuse a demokracie.
Toho ostatně využívá i nejmladší generace, která přichází se svými požadavky, jako jsou problémy sociální, bydlení, vzdělání, udržitelnosti klimatu. I oni si občas chtějí prožít svou mladistvou revoluci a starší generace na to občas reagují stejně podrážděně, jako na všechny studentské revoluce.
Jistý děkan chtěl před časem vypnout elektrický proud studentům své fakulty, když na podporu svých požadavků obsadili školu, jako se to běžně dělo v roce 1989. Vypínač ale není argument.
Právě že 17. listopad je Den boje za svobodu a demokracii, k němu patří dialog i věcné argumenty na téma, co třeba svobodu a demokracii ohrožuje. Rozhodně to není diskuse, která ke svobodě i demokracii bytostně patří.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
