Řídit kamion? Nejlacinější cestovka na světě, a ještě jsem za to placený, usmívá se řidič Vykouřil

O kamioňácích víme velmi málo, mohli bychom se dozvědět více?

Kamiony nemá v lásce skoro nikdo, ale málokdo si dokáže uvědomit, že kdyby nebylo těch kluků, tak si lidé nemají co koupit. Relativní koleje vlaku k tomu obchoďáku nevedou, to tam prostě někdo odvézt musí. Ale ač na ně všichni nadáváte, tak když se podíváte na sociální síť, je tam spousta chytrých kluků, zajímavých lidí.

Čtěte také

Profesionální řidička kamionu miluje módu a „ženské věci“. Líčím se každý den, i když jsem v kabině sama, říká

Když jedu po dálnici a dívám se na kamioňáky, tak si říkám – proč si člověk vybere takovou práci? Co to má za půvab?

Je to jednoduchá věc. Já jsem vyučený zedník a než mě vzali na vojnu, dělal jsem večerní stavební průmyslovku, a tam mi nějak došlo, že tenkrát to byl styl, že nadávali seshora, zespoda. Takže být mistr, to bylo nepřijatelné za malé peníze. A toužil jsem a záviděl jsem hodně klukům, kteří hodně jezdí za hranice.

Když jsem se dostal do ČSAD, tak jsem tu práci miloval, protože jsem jezdil do Polska, a za socialismu do Polska ČSAD platilo diety v dolarech. Tenkrát to byla fakt finanční motivace, protože člověk si vydělal víc než zedník a někam se podíval.

A tenkrát ta parta byla jiná? Řidiči drželi víc při sobě a pomáhali si?

Ano, tenkrát řidiči byli nějaká sorta, všichni si jich vážili. Je to jednoduché, bydlíte na vesnici, proflákne se, že jste kamioňák – a hele, dovez mi rifle, nebo dovez támhleto. To byl takový směnný obchod. A úplně úžasný byl směnný obchod na place: tenhle vozil mléko, tenhle zeleninu, ten pivo. V dobách socialistických probíhaly směnné obchody.

Zdeněk Vykouřil a Lucie Výborná ve studiu Radiožurnálu|foto:Roman Toráč

A co ta parta? Pomáhali si navzájem?

Dneska máte mraky firem a ti kluci se neznají, ale když si vezmete, že bylo jedno ČSAD a lidé se z té firmy znali... Dobrou vlastností všech bylo, že když se jednomu něco stalo, tak tam nestál jeden, ale zastavil i druhý a třetí a snažili se mu pomoct, aby to auto někam dojelo.

Někteří lidé si vás mohou pamatovat z doby běženecké krize, protože jste se párkrát v médiích objevil, když jste komentoval, co jste tam zažíval…

Ono to nepřestalo. Není to až takové, jaké to bylo, ale musíte si hlídat, kde spíte, na jakém parkovišti, a musíte si hlídat náklad. Momentálně se v Dunkerqu děje to, že okolo silnice se vysekává veškeré křoví, les, a kdybyste tam jela se mnou dneska, tak uvidíte, kolik tam je rozsekaných stanů, odpadků, protože se zrušily tábory, ale migranti mají pořád snahu dostat se do Anglie. Nezvládla to ani anglická strana. Momentálně mě čeká další pokuta, za dobu, co jezdím v Bavorsku patnáct let, se dostávám k milionu dvě stě tisíc na pokutách.

Ale za co?

Neuhlídáte náklad. Přijedete do Calais, a když vás zkontroluje francouzská strana a vyndají vám migranty, kteří se tam náhodou dostanou, mohou přeříznout lanko, vlezou vám tam horem... vy o nich opravdu nevíte. Projedete francouzskou stranu, zkontrolují vás, nic nenajdou, projdete dál, a už ukazujete pas Angličanovi. A když tam někoho najdou, tak už se vezete.

Co všechno dělají řidiči kamionů za jízdy?

Hodně věcí, divila byste se. Já jsem absolutní nepřítel telefonu, prominu, když vidím, že někdo má notebook a dívá se na film. Ale nenávidím telefon. Když jedete po Praze a je červená, tak vidíte, kolik lidí v tom osobáku tu hnusnou kalkulačku drží. Ti lidé se ani nedokážou bavit v tom autě.

Životy kamioňáků jsou různé, někteří jsou normální, někteří šílení.
Zdeněk Vykouřil

Vím, že máte vzácné fotografické oko a že z okénka kamionu vidíte víc než někdo jiný. Jak k vám přišlo fotografování?

Tady v Praze. Jsem kobyliské dítě, měl jsem tu kliku, že jsem potkával fotografy. Byl to sen. Ale nejsem nějak skvělý fotograf, pro mě je dobré už jenom to, že když dám někam na Facebook nebo Instagram nějakou fotku, někdo dá palec nahoru nebo jeden napíše super fotka... ostatně jednu takovou fotku jste dneska dostala.

Je nádherná, děkuji za ní. Kde se ve vás bere potřeba hledat krásno v přírodě, obyčejných věcech, v lidech?

Já tím relaxuji. Relaxuji při vysokých rychlostech a v přírodě při fotografování. Když vidíte Stonehenge po tři sta padesáté… mám tuny fotek. Mám 45 terra úložišť a většinou zabírají fotografie. Já jsem ten, který neumí mazat. Závidím těm, kteří selektují fotky, že jim z toho dne zůstane pár fotek. Já to neumím.

Co je na té práci hezké, proč to pořád máte rád?

Pokud mě nezabije někdo jiný, tak za tím volantem umřu. A do toho důchodu to mám za pár. Někdo se mě na to ptal, a já mu řekl stupidní větu – jsem mezi lidmi, pokecám si s nimi… Berte to, že to je nejlacinější cestovka na světě a já jsem za to ještě zaplacený. Kdybyste věděla, kde se mnou byly dvě dcery, nebo kde se mnou byla manželka...

Jaký je život řidičů kamionů? A řídi kamiony i ženy? Poslechněte si celý rozhovor.