Robert Škarda: Sto let rozhlasu, sto let hudby
Jak vznikal speciální pořad ke 100. výročí Českého rozhlasu věnující se skladatelům klasické hudby v řadách rozhlasových pracovníků? To se dozvíte v následujícím článku, který mapuje vznik a podobu pořadu, jenž byl odvysílán 16. 5. 2023 v rámci programové řady Akademie na stanici Vltava. Jaká byla koncepce, kritéria pro výběr autorů i hudební dramaturgii ukázek? A na které autory/zaměstnance se v pořadu nedostalo?
Výročí jakékoli kulturní instituce poskytuje velké množství témat a příležitostí k bilancování, ohlédnutí či zhodnocení jejího významu a postavení v dějinách. V případě stoletého Českého rozhlasu je jedním z oborů samozřejmě klasická hudba, která v jeho vysílání hrála od počátku významnou roli a na jejíž podobě se podílela celá řada tvůrců, interpretů i muzikologů.
Na stanici Vltava proto vznikl nápad nabídnout posluchačům v rámci programové řady Akademie pohled na rozhlas jako na zaměstnavatele českých skladatelů a skladatelek klasické hudby. Cílem bylo nahlédnout do historie i současnosti hudebního vysílání pomocí vybraných skladatelů spojených s rozhlasem od dvacátých let do současnosti a nabídnout zajímavé ukázky z jejich tvorby.
Užší vymezení pak určilo, že se bude jednat výhradně o autory, kteří byli v rozhlase skutečně zaměstnáni v nejrůznějších profesích. Nešlo tedy o skladatele, kteří pro rozhlas „jen“ tvořili díla na objednávku, jako tomu bylo ve 30. letech v případě Bohuslava Martinů, nebo nárazově dirigovali či dnes dirigují rozhlasový orchestr, byť při premiérách vlastních děl. To byla situace např. Vítězslavy Kaprálové, přičemž v současnosti takto u rozhlasových symfoniků působí např. skladatel, dirigent a klavírista Jan Kučera.
Stopáž pořadu nedovolovala věnovat se všem osobnostem, cílem nebylo ani tvořit vyčerpávající antologii. Pozornost jsme zaměřili především na autory spojené s rozhlasem v Praze. Právě s pražským prvorepublikovým Radiojournalem, pozdějším Československým nebo Českým rozhlasem, totiž spojil svou profesní kariéru největší počet skladatelů klasické hudby. Nesoustředili jsme se zároveň tolik na jejich význam skladatelský, nýbrž spíše na jejich rozhlasovou práci či přínos k formování typicky rozhlasových povolání.
Zmínili jsme ale i řadu nepřehlédnutelných osobností z regionů, které formovali tamní hudební vysílání – z plzeňského okruhu to byli Jaroslav Krček, Zdeněk Lukáš, Jan Málek a částečně Jiří Teml, z Ostravy Rudolf Kubín, Ervín Schulhoff a Jan Kaláb. Přirozeně byl pořad pojat chronologicky podle let, kdy byli autoři v rozhlase zaměstnáni. Postupovali jsme od roku 1929, kdy Otakar Jeremiáš stanul v čele rozhlasového orchestru, směrem do současnosti, a to po jednotlivých desetiletích s připomenutím zásadních historických událostí jako druhé světové války v letech 1939–1945, sovětské okupace roku 1968 a sametové revoluce v roce 1989.
Otázkou bylo, jak se zorientovat v poměrně velkém množství jmen a zároveň na nikoho opravdu významného nezapomenout. Pro historickou část pořadu se stal základním pramenem pro orientaci a výběr autorů/zaměstnanců nakladatelský katalog Českého rozhlasu. Díky snaze zpřístupňovat právě díla autorů spojených s rozhlasem obsahuje tento katalog díla těch nejvýznamnějších skladatelů v rozhlasové historii, která jsou v partiturách a provozovacích materiálech uložena v archivních sbírkách ČRo. Zcela jasně se tak vykrystalizovala základní osa autorů Otakar Jeremiáš – Klement Slavický – Karel Boleslav Jirák – Miloslav Kabeláč – Václav Trojan – Viktor Kalabis – Ilja Hurník, ke kterým se přidružovali další. Někteří zanechali pozitivní, průkopnický odkaz, někteří, pod tlakem aktuální politické situace, zanechali spíše negativní stopu. Důležitým zdrojem informací byl také webový Český hudební slovník osob a institucí.
Pro část pořadu mapující současnost byl kritériem samozřejmě aktuální pracovní úvazek soudobých autorů v rozhlase, s šesticí z nich se podařilo natočit krátkou anketu na otázku, která v době výročí rezonovala napříč celým rozhlasem a jíž dostali i „rozhlasáci“ z jiných oborů: „Jaký máte vztah k Českému rozhlasu a co mu přejete ke stým narozeninám.“ Respondenty byli Jiří Slabihoudek, Jakub Rataj, Martin Klusák, Radek Rejšek, Jiří Gemrot a Lukáš Hurník. Jejich odpovědi jsou jistě historicky cenné a poslouží dalším generacím k pohledu na naši současnost.
Zaznělo celkem šestnáct hudebních ukázek. Snaha byla pochopitelně vybrat dostupné nahrávky od stěžejních autorů. Zároveň ovšem bylo cílem, aby zazněly ukázky z co možná nejširšího spektra hudebních žánrů klasické hudby a aby se v rámci zvukového kontrastu střídalo obsazení skladeb. Postupně jsme tak nabídli alespoň krátké úryvky z Jeremiášovy orchestrální Jarní suity, klavírního cyklu Na rozhraní a 3. symfonie od K. B. Jiráka, Kabeláčovy kantáty Neustupujte, ukázku ze Slavického sborových Madrigalů, Trojanovy Plzeňské písničky pro baryton a dechové kvinteto, komorních Drátů E. Shulhoffa a Tria Boema od Z. Lukáše. Dostalo se i na ukázky z Hurníkova Čtvera ročních dob pro orchestr, Kalabisova cembalového cyklu Akvarely, Temlova Concerta rustica pro cimbál a smyčce a Kvěchova monumentálního Requiem temporalem. Ze současných skladatelů dostala prostor hudba Libora Dřevikovského (Rondo alla rustica z Kvintetu pro harfu a čtyři saxofony), M. Klusáka (In B pro komorní orchestr), J. Gemrota (klavírní Malá rozhlasová improvizace) a L. Hurníka (závěr oratoria Křížová cesta).
Kromě hudebních úryvků a zmiňované ankety mezi soudobými autory bylo pro zvýšení autenticity a posluchačské atraktivnosti pořadu klíčové najít mezi dochovanými archivními nahrávkami také relevantní ukázky hlasů a myšlenek některých autorů minulosti, případně vybrat úryvky z historických pořadů, které se některým komponistům a jejich životním osudům věnovaly. V případě Jeremiáše takto posloužily Kapitoly z padesátileté historie Symfonického orchestru Čs. rozhlasu v Praze z roku 1976. Zcela unikátní a pro náš pořad zásadní je Slovo o hudbě z 16. 9. 1993, kde Klement Slavický vzpomíná na ustavení funkce rozhlasového hudebního režiséra. Je to zároveň jediná nahrávka Slavického hlasu v rozhlasové fonotéce. Příhodnou vzpomínku na působení v rozhlase zanechal také Václav Trojan v pořadu Národ v písni z 30. 9. 1979. Poměrně složité bylo vybrat reprezentativní ukázku z desítek vynikajících pořadů llji Hurníka. Každý má nějaké specifické téma, ovšem žádný se nevěnuje přímo jeho vztahu k rozhlasu. Nakonec jsme zvolili jeho stručnou úvahu o posluchačích klasické hudby z Akademie z 2. 11. 2000.
Celkově bylo představeno 33 skladatelů a 2 skladatelky působící v minulosti i současnosti v Radiojournalu, Československém nebo Českém rozhlase. Některé skladatelské osobnosti spjaté zaměstnaneckým poměrem s rozhlasem se ovšem do pořadu nevešly. Jedná se o autory, pro něž bylo komponování většinou jednou z vícera aktivit v českém hudebním životě. Dnes je jejich skladatelský odkaz často téměř zapomenut. Několik z nich zmiňuji na dalších řádcích.
Karel Flek (1908–1970) byl violoncellista, tympánista a skladatel, jeden ze zakladatelů Pražského komorního orchestru. Po dokončení konzervatoře byl přijat do Orchestru brněnského rozhlasu a stal se pedagogem Brněnské besedy. Po konci 2. světové války přesídlil do Prahy, kde několik let působil jako tympánista Symfonického orchestru Československého rozhlasu. Psal např. instruktivní skladby pro klavír, v rozhlasovém archivu najdeme i noty k jeho violoncellovým etudám nebo Impromptu pro kontrabas a smyčce.
V letech 1946–1978 pracoval v Československém rozhlase také skladatel a dirigent Jan Frýda (1913–1984). Nejprve jako režisér, redaktor a dramaturg populární hudby, od roku 1962 na stejné pozici v oblasti žánrů tzv. vážné hudby. Jak uvádí Mojmír Sobotka ve Frýdově hesle v Českém hudebním slovníku, v Českém rozhlase a v Ochranném svazu autorském je evidováno okolo 40 Frýdových původních skladeb a okolo 200 úprav a instrumentací populárních skladeb klasického repertoáru, politicky angažovaných písní i lidových písní a tanců.
Miroslav Juchelka (1922–2001) se výrazně profiloval jako rozhlasový hudební režisér. Nejprve působil v Československém rozhlase Ostrava (1946–1953), v letech 1953–1978 v pražské centrále. Během ostravského působení se uplatnil jako klavírista ve Slezském triu, prvním profesionálním souboru v Ostravě, které svou činnost zaměřovalo na rozhlasovou uměleckou práci. Jeho skladatelské dílo je výrazně inspirováno slezskou lidovou písní, jeho oblíbenou koncertní formou jsou skladby pro sólový nástroj s doprovodem orchestru. Juchelkovy skladby získaly v letech 1970, 1978 a 1980 první cenu v rozhlasové soutěži Sedm mikrofonů.
Autor oper, orchestrálních i komorní skladeb Jiří Berkovec (1922–2008), známý více jako muzikolog v oblasti české hudby 17. – 20. století, nastoupil do Československého rozhlasu v roce 1949 jako vedoucí redakce komorní a symfonické hudby a pracoval zde celých šestnáct let. Aktivně působil také jako soudní znalec pro oblast hudby, vyučoval na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, působil ve vydavatelství Supraphon, Divadelním ústavu i Českém muzeu hudby.
Své místo v našem pořadu by si jistě zasloužil Miloš Štědroň (1942), současný externí spolupracovník rozhlasu, hudební režisér a autor desítek rozhlasových pořadů. Jeho badatelským zájmem je osobnost a dílo Leoše Janáčka, proto i pro rozhlas tvořil nebo tvoří v řadě případů pořady na toto téma. Jako autor náleží k novátorské brněnské skladatelské škole, jako muzikolog je úzce spjatý s Masarykovou univerzitou. Zcela přirozeně tak své rozhlasové aktivity rozvíjel v brněnském rozhlasovém studiu. Zde také vzniklo mnoho studiových nahrávek jeho kompozic. Z pořadů, kde slyšíme Štědroňův hlas, jsou početné zejména Matiné z Brna nebo Hudební fóra.
Závěrem si dovolím ocitovat doslov samotného pořadu, který jsem připravoval se skvělými kolegy, a to redaktorem Zdeňkem Havlíčkem a mistrem zvuku Václavem Pokorou. Citát shrnuje jeho záměr a vyslovuje i přání do budoucna: „Akademie na stanici Vltava připomněla vybrané skladatele klasické hudby, kteří prošli ve stoleté historii Českým rozhlasem a věnovali nebo dosud věnují své síly přípravě a realizaci hudebního vysílání. Přejme si, ať mají i v dalším století v rozhlase hudební skladatelé komponující tzv. vážnou hudbu možnost uplatňovat své kompoziční dovednosti, své znalosti, talent i odbornost. A pomáhat tak rozhlasu vytvářet umění trvalé hodnoty.“
