Robotičtí delfíni v akváriích nejsou řešení, říká německá bioetička. Jak může zvířatům škodit umělá inteligence?

Můžete uvést příklad?

Třeba prase nemá žádnou morální hodnotu samo o sobě, jenom v tom, co nám lidem přináší – šunku a tak dále. A z této pozice vzato chráníme přírodu nebo konkrétně zvířata jen proto, že to pomáhá lidem, a ne kvůli přírodě a zvířatům samotným.

Co je na tom tedy problematické?

Můžeme i s takto antropocentrickými argumenty udělat mnoho pro ochranu zvířat, přírody, klimatu. Problém je ale podle mě v tom, že se tak často řeší spíše projevy než příčiny.

Čtěte také

iROZHLAS

Masový paradox je, když zvířata určená na maso bereme jako míň inteligentní. Jak se ho zbavit?

Vezměme si nedávný příklad pandemie. Ta byla způsobena zoonózou, nemocí přenosnou ze zvířat na člověka. Většinou v pozadí takových přenosů nemocí stojí nějaký problematický vztah mezi lidmi a zvířaty. Buď je to tím, že držíme tisíce zvířat na malém prostoru, nebo tím, že lovíme a prodáváme divoká zvířata.

Když to zkusíme řešit antropocentricky, často budeme řešit projevy, ale neoslovíme příčinu – problémy ve vztahu mezi lidmi a zvířaty. Kdežto ne-antropocentrickým postojem to podle mě můžeme vyřešit udržitelněji.

Jak se na ten problém můžeme podívat ne-sebestředně?

Já osobně vycházím z etiky zvířat – to znamená, že bychom na ně měli také brát morální ohled. A měli bychom od základu změnit to, jak s nimi zacházíme.

Povídáme si v pražském centru pro environmentální a technologickou etiku. Jak se naše postoje ke zvířatům promítají do technologií?

Například teď se používá umělá inteligence přímo při zacházení se zvířaty. A pak jsou příklady, kdy nezachází přímo se zvířaty, ale přece jen na ně má vliv – třeba sociální roboti, kteří nahrazují domácí zvířata. Můžeme se ptát, jestli technologie vůbec mají vliv na vztah lidí a zvířat, a když ano, jestli kladný, nebo záporný.

Existují robotičtí delfíni, kteří by měli nahradit živé delfíny v akváriích. Sice díky nim nemusíme chytat delfíny v mořích, ale můžeme se na to dívat i kriticky: podporujeme tím instituce, které chovají v zajetí i jiná zvířata.

A co se týče těch systémů, které přímo působí na zvířata?

Některé z nich zvířatům ubližují, jiné jim pomáhají. Škodlivé jsou třeba drony, které pomáhají lovcům ulovit zvířata, která by sami těžko dostali. A k ochraně zvířat přispívají například větrné turbíny vybavené kamerami, které rozpoznají letící ptáky a turbínu přibrzdí, aby je nezasáhly.

Čtěte také

Nakrmí, podojí i ošetří. Nejmodernějšího robota si nemůžou vynachválit krávy ani farmáři

Umělá inteligence proniká do zemědělství. Může být užitečná, pokud třeba pozná, že zvíře onemocnělo, dřív než nakazí ostatní. Zase to ale můžeme vidět i kriticky, že vylepšujeme systém chovu zvířat, automatizujeme ho, aby s nimi pracovalo stále méně lidí.

Na co by si měli dát pozor vývojáři umělé inteligence?

Zaprvé je důležité, aby si vývojáři i uživatelé vůbec uvědomili dopad technologií na zvířata. Potom můžeme mluvit o takzvané druhově specifické předpojatosti. Je to obdoba rasistické nebo sexistické předpojatosti, kterou nacházíme v některých algoritmech. Systémy, které mají třeba rozhodnout, kdo v bance dostane půjčku, diskriminují určité skupiny. Podobné je to ale pro živočišné druhy.

Jednoduchý příklad: když po vyhledavači chcete obrázky prasat nebo krav, tak vám neukáže obrázky zvířat, ale masa. Existuje ale spousta složitějších případů, kdy jsou algoritmy předpojaté vůči určitým druhům zvířat. Proto je důležitým krokem tyto nedostatky pokud možno odstranit a zajistit, aby se tam při programování nedostávaly.