Rodič versus nemocnice. Kde jsou hranice našich práv?

11. červen 2018

Nemocnice musí v poslední době řešit časté stížnosti rodičů. Vadí jim, že často nemají neomezený přístup k dítěti. Třeba pokud jejich potomek leží na jednotce intenzivní péče. Nemocnice se ale brání a odkazují na svůj vnitřní řád.

„Právo stojí jednoznačně na straně rodiny, přesněji řečeno dítěte, protože je jasné ústavní pravidlo – dítě má právo na stálou, nepřetržitou přítomnosti rodiče, případně osoby blízké,“ vysvětluje Adéla Hořejší, právnička na práva pacientů.

Tomuto právu odpovídá povinnost ostatních do tohoto práva nezasahovat, to znamená, že poskytovatelé zdravotní služby musí vytvořit takové podmínky, aby toto právo bylo realizováno. „Dítě je v zeslabené pozici a potřebuje základní, bazální ochranu,“ dodává.

Zdravotní klauni místo rodičů

Rodiče si často přejí doprovodit dítě třeba k operaci do fáze, než bude uspané, a znovu s ním být, až se probudí, aby se cítilo v bezpečí. To se ale podle Hořejší rodičům neumožňuje.

Paradoxně se někdy stává, že v této předoperační a pooperační fázi mohou k dětem zdravotní klauni. Jinými slovy personál vnímá, že pro dítě je důležitá osoba, která se věnuje jeho emocím, ale rodičům je přístup odepřený. „Je to podle mne pozůstatek mocenského schématu, který v nemocnicích panuje,“ upozorňuje.

Dítě má za zákona právo na to hospitalizaci spolu s doprovodem, tedy jedním z rodičů nebo třeba s babičkou. Pobyt s doprovodem dítěte do věku 6 let hradí pojišťovna, pokud tak rozhodne lékař. Rozhodujícím je zdravotní stav dítěte. Rodič nemusí být ubytovaný přímo na pokoji s dítětem, ale třeba na ubytovně v areálu, odkud pak za dítětem dochází.

autoři: Jiří Chum , prh
Spustit audio