Roháč, bác, lepenice, pejraprout - znáte lidová jídla našich předků na Plzeňsku?

14. únor 2024

Zveme vás na malý gastronomický výlet do historie! Na Plzeňsku v 19. století mívala některá jídla lidové kuchyně zajímavé názvy. Víme ještě, co přesně si pod nimi představit?

Co třeba takový „roháč“? Roháč býval velký, podlouhlý koláč s tvarohovým a švestkovým mazáním, na okraji zahnutý. Hospodyně je chystaly na sv. Martina, kdy se měnila čeládka. Když to vypadalo, že některá děvečka nedoslouží do sv. Martina, říkalo se, „že se nedočká roháče“.

Bác, hluchec, trepek

Další pochoutkou býval „bác“. Na něj se zadělalo řidší těsto asi jako na lívance. Potom se nastrouhaly syrové brambory, vytlačil se z nich škrob a přidaly se do těsta. Když těsto vykynulo, nalilo se na (náležitě omaštěný) pekáč a bác se nechal do zlatova upéct. Někde přidávaly hospodyňky do těsta česnek a bylinku popenec (na Plzeňsku zvanou „kondrhel“). V některých vesnicích tomuto pokrmu říkali „hluchec“ nebo také „trepek.

Pučálka a lepenice

Dodnes je možná dobře známá „pučálka“ – hrachový pokrm. Hrách se nechal 24 hodin ve vodě, na to se vsypal na pekáč a na teplé plotně se sušil. .Řádně usušený hrách se pomastil, nasolil a napepřil. Anebo „lepenice“ – na ni se uvařily brambory, oloupaly se a rozmačkaly. K takto vzniklé kaši se přidalo vařené zelí a vše se smíchalo dohromady.

Na zahřátí oukrop nebo pejraprout

Zajímavé byly i názvy polévek: třeba „oukrop“, tak naši předci říkali vařené slané vodě, do které se přidala smažené cibule. Z chleba se vařila „žebrácká polévka“, která se někde nazývala „pejraprout“. A když jsme u chleba, přidejme ještě pokrmy zvané „točánka“ a „rejpulec“ – ty se od sebe lišily pouze tvarem. Dělaly se z posledního vyškrabaného chlebového těsta. Točánka měla podobu spirálovitou a rejpulec tvar lyrovitý.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.