Rusové bombardují civilisty a jsou frustrovaní z NATO, USA hrozí vysokými cly a Češi se bouří proti zákonu o důchodech. Zima 1995

Ve svém novoročním projevu 1. ledna 1995 o tom mluvil prezident Václav Havel: „Musíme se všestranně připravovat na své zamýšlené členství v ní, posilovat vlastní obranyschopnost, investovat materiální prostředky i lidské síly do příslušné transformace naší armády, prokazovat svou vůli ke spoluodpovědnosti účastí v mezinárodních mírových silách a znovu a znovu vysvětlovat našim západním partnerům, že je nejvyšší čas řešit bezpečnostní situaci ve středu našeho kontinentu, že za rok či dva by mohlo být pozdě a že toto řešení je v bytostném zájmu Evropy jako celku.“

Čtěte také

Klausův „muž na těžkou práci“ a ten, který uhodil Ratha. Devadesátková ODS, to byli Stráský a Macek

Poslední slova nebyla jen tak nějakým strašením. Svět tehdy se zděšením sledoval invazi ruských vojsk do Čečenska. Jejím cílem bylo tuto malou zemi, která se pokoušela o samostatnost, přivést zpátky do ruské náruče. Umírali přitom nejen vojáci, ale také čečenští civilisté, a to v nikoli zanedbatelném množství.

3. ledna 1995 dokonce Rusové bombardovali čečenské město Šali kazetovou municí. Západní politici sice vyslovovali rozhořčení, německý ministr zahraničí Klaus Kinkel vzkázal, že Německo „už nebude tolerovat ruský postup vůči Čečensku“. Jedním dechem ale dodal, že Německo chce být Rusku nadále partnerem a přítelem, ale čečenská krize se už nesmí opakovat.

Čtěte také

ODA byla strana malá a doopravdy konzervativní, vzpomíná zakladatel Bratinka

Není se co divit, že Rusko si z toho nedělalo těžkou hlavu. Agrese v Čečensku pokračovala dál a ruský premiér Viktor Černomyrdin se vydal na cestu po střední Evropě, aby bývalé sovětské satelity varoval před vstupem do NATO.

Reakce byly nepřekvapivé: V Polsku ruskému premiérovi řekli, že budou dělat, co uznají za vhodné, slovenský předseda Vladimír Mečiar si pochvaloval vztahy s Ruskem a uvedl, že by si z nich ostatní země Visegrádské čtyřky měly vzít příklad. O pár dní později ujistil Moskvu, že ve věci Čečenska stojí Slovensko plně za Ruskem.

Americko-čínská obchodní válka

Ve stejném období se světový trh děsil hrozící americko-čínské obchodní války. USA totiž pohrozily Číně uvalením 100procentních cel. Důvodem bylo čínské padělání amerického zboží. Čína kopírovala všechno možné, od amerických cornflaků až po filmy na DVD.

Čtěte také

Varšavskou smlouvu jsme pohřbili, takže hurá do NATO aneb Hlavně ne „kolektivní bezpečnost“

Některé filmy prý vyšly v Číně na disku dřív, než je Američané mohli vidět v kině. Spojené státy proto daly Číně třítýdenní ultimátum. Těsně před jeho vypršením podepsaly obě země dohodu.

„Čínské úřady demonstrovaly svou snahu splnit americké požadavky v noci na dnešek, když vojenské jednotky obsadily závod Šen-Fej, který je proslulý výrobou řady kompaktních disků a filmů, včetně známého Lvího krále,“ telefonoval z USA zpravodaj Jan Šmíd.

Odboráři na Staromáku

V České republice se kromě snah vstoupit do euroatlantických struktur média zabývala třeba projevem Václava Havla v pražském Klementinu, ve kterém za viníky rozpadu česko-německého soužití v českých zemích označil sudetské Němce.

Od prezidenta Havla, který vždy platil za vůči českým Němcům velmi smířlivého, to bylo překvapivé. Čeští politici a německá levice mu tleskali. Sudetoněmecké krajanské sdružení a také pravicová německá vláda dávaly najevo rozčarování.

Čtěte také

Devadesátky: Po opoziční smlouvě přestali lidé politikům věřit

Patrně s větší pozorností sledovali obyvatelé ČR plány vlády v oblasti školství, zdravotnictví a sociálních věcí. Právě v prvních měsících roku 1995 totiž vláda jednala o zavedení školného na vysokých školách, o platbách v nemocnicích a také o důchodovém systému. Chtěla zvýšit věkovou hranici pro odchod do důchodu, zavést důchodové připojištění a další úpravy.

To pochopitelně velké nadšení nevyvolalo. Na konec března proto odbory svolaly demonstraci na Staroměstské náměstí v Praze, které se zúčastnilo asi 90 tisíc odborářů z celé země.

Více si poslechněte v dalším vydání Archivu Plus.