Seriál 30 případů majora Zemana výrazně pokřivil naši minulost. Jak to politická propaganda dělává, naznačuje historik

1. květen 2024

Po srpnu 1968 se komunisti rozhodli změnit obraz policistů, resp. tehdy ještě členů Sboru národní bezpečnosti (SNB). I proto například nechali natočit seriál 30 případů majora Zemana. „Normalizačními čistkami ovládaná Československá televize fungovala pod přímou kontrolou ideologů KSČ, obsahová i dramaturgická část byla řízena a kontrolována lidmi z federálního ministerstva vnitra,“ upozorňuje historik Jan Kalous.

Účinkuje: historik Jan Kalous
Hrají: Pavel Soukup, Aleš Procházka a Igor Bareš
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Režie: Michal Bureš
Premiéra: 18. 9. 2023
Natočeno: repríza

Mezi čistě politické pseudokriminální příběhy televize zařadila i díly, které byly zdánlivě nepolitické – rozebírala se v nich hlavní postava majora Zemana (v podání herce Vladimíra Brabce).

Byl tu neohroženým „esenbákem“, který přežil koncentrační tábor, tu truchlil po smrti otce nebo po vraždě manželky – za tou samozřejmě stál agent západní zpravodajské služby. Majorův životní příběh z něj tak udělal člověka z masa a kostí a hlavně přesvědčeného komunistu.

„Byl to příkladný člen SNB. Vše vždy řešil podle přání KSČ, tedy ,strany‘, jak se říkalo,“ shrnuje historik.

Čtěte také

Například epizoda nazvaná Mědirytina diváky přenesla do roku 1950. Skupina padělatelů parazitovala na lístkovém systému. „To byl ještě pozůstatek 2. světové války, systém fungoval až do června 1953, kdy byly limity na zboží zrušeny. Jenže nedostatek všeho trval, takže se rozjel černý obchod.“

„Celá centrálně řízená ekonomika byla slabinou fungování státu,“ vysvětluje historik. Padělatelé byli v seriálu samozřejmě odhaleni, potrestáni a tím mělo být všem jasné, že takoví lidé mohou za všechny hospodářské problémy státu a doby. Ve skutečnosti padělatelé existovali – také proběhly soudní procesy. Místo několikaletých trestů, což bylo za podobné trestné činy běžné, skončili někteří na popravišti.

Kvadratura ženy

Příběh, který se odehrává v roce 1958, zpracovala epizoda nazvaná Kvadratura ženy. „To byl skutečný případ: Na zdymadle v Klecánkách bylo v roce 1951 nalezeno rozčtvrcené tělo ženy,“ popisuje Kalous. „Je tam ale zjevná manipulace přímo v postavě neohroženého příslušníka Zemana, který opět dokáže zmobilizovat všechny síly pro režim, který ho potřebuje.“ 

Čtěte také

Železná opona, která „chrání“ občany Československa, ale i zlotřilí šlechtici, němečtí gauneři – ti všichni se objevují v příběhu Dáma s erbem, který nás zavede do roku 1959. „Zeman vyšetřuje krádež obrazů a smrt jednoho ze zlodějů,“ shrnuje.

Díl měl podle historika vyznít tak, že „znárodnění majetku bylo zcela správné, protože stát měl přece právo zasahovat do majetkových vztahů. Všichni nepřátelé totiž měli chtít zemi z ciziny rozvrátit. Už ten samotný motiv útěku na Západ byl velmi manipulativní, protože výjezdy za hranice byly státem přísně limitovány,“ dodává.

„Špičkový kriminalista“ vyřešil vždy vše

Jan Zeman stál vždy na „správné straně“, a to i v okamžiku, kdy se to „nenosilo“. Proto se v období reformních snah pražského jara 1968 dostal na žižkovské oddělení, kde tento „špičkový kriminalista“ řešil banální příběhy.

Čtěte také

Také většina soudruhů okolo něj stála na „správné straně“ a žádnému „reformnímu blouznění“ nepodlehla. V tu chvíli se objeví nový případ na venkově, se kterým není schopen nikdo „hnout“ – tedy až do příjezdu majora Zemana a podnětu jednoho ze zástupců Státní bezpečnosti.

Na první pohled kriminální případ je ale prošpikován množstvím replik odkazujících na pražské jaro. A historik připomíná, že tam dokonce zazní, že rok 1968 byl rokem blbostí.

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli měly „kriminální případy“ v seriálu 30 případů politické zadání, Jan Kalous odpovídá: „Ano, měly. Jednotlivé případy byly zasazeny do politických událostí, proti skutečnosti byly změněny i charaktery postav. Zvýrazněny byly profily oponentů režimu, kteří byli podáváni jako zločinci a devianti. Vznikl tak obraz výrazně pokřivené minulosti s výraznými ideologickými přesahy. Bylo to o to nebezpečnější, že veřejnost je pak dlouhá léta vnímala optikou detektivních případů. Prostě propaganda.“

Poslechněte si celý pořad, který připravila a moderuje Ivana Chmel Denčevová.

Spustit audio

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.