Současné dění v Evropě je v mnohém podobné událostem před druhou světovou válkou, říká bezpečnostní analytik

Hosty redaktora Zdeňka Zajíčka jsou bezpečnostní analytik Vlastislav Bříza mladší a Tomáš Trantina, ředitel jihočeské pobočky Paměti národa.

Co zažívali Jihočeši na konci 30. let 20. století? Republika přišla o nezanedbatelnou část území a přes zbývající části proudily davy uprchlíků z pohraničí. Tehdejší oficiální celorepubliková statistika vypracovaná sekretářem Ústavu pro péči o uprchlíky Jaroslavem Šímou uvádí, že k 1. červenci 1939 bylo evidováno celkem 171 401 uprchlíků z pohraničních oblastí do vnitrozemí, z toho 141 037 české národnosti, 10 496 Němců a 18 673 Židů.

Analogie uprchlických vln z jakéhokoliv hraničního místa, ať už kvůli národnosti, náboženskému vyznání nebo kvůli tomu, že vypuknou boje, je zřejmá. Opakuje se i v jiných státech a místech světa, nejen v roce 1939, ale třeba i v posledních dvou letech na Ukrajině. Ale co rétorika politiků z třicátých let a současnosti, je podobná?

Vlastislav Bříza|foto:Andrea Poláková, Český rozhlas

Bezpečnostní analytik Vlastislav Bříza připomíná nejen poslední dva roky, ale i ty předchozí, například rok 2014 v souvislosti s obsazením Krymu. Podle jeho slov se historie opakuje. Sice ne nikdy stoprocentně, ale analogie tu jsou.

„Vzpomeňme na tu hysterii, když tehdejší ministr financí Německa Wolfgang Schäuble prohlásil, že vidí analogii mezi Krymem a Sudety. Co se stalo? Ruská strana si předvolala německého velvyslance a kancléřka Merklová se distancovala od těchto slov. Když vezmeme, co se v tuto chvíli děje na Ukrajině, rozumějte Donbas, Krym, tak analogie s Mnichovem 1938, respektive s požadavky sudetských Němců, ale i Němců v čele s Hitlerem, opravdu do velké míry sedí. To je pravda,“ říká Vlastislav Bříza.

Je podle něj také potřeba zdvihnout varovný prst s ohledem na to, co se děje v Pobaltí. „Dobře si poslechněte, co říká prezident Putin o Estonsku, Lotyšsku a Litvě,“ upozorňuje.

Čtěte také

Marně čekala, že válka skončí, nakonec odešla. Ruská invaze trvá dva roky, z Ukrajiny stále prchají lidé

Hranice jako taková je styčným a důležitým bodem, často velice snadno využitelným pro jakoukoliv záminku kdekoliv na světě. Tomáš Trantina, ředitel jihočeské pobočky Paměti národa, vidí hranici jako přirozený dělicí bod, který nese možnost potenciálního střetu.

„Mnichovská dohoda v roce 1938 znamenala, že velmoci, které mohly garantovat nějakou stabilitu našich hranic, od nás daly ruce pryč. Situace byla ohromně složitá,“ přibližuje Tomáš Trantina s tím, že z Československa si část chtěly část vzít i jiné státy než Německo, tedy Polsko nebo Maďarsko. „Nikdo nedeklaroval pomoc, naopak nejbližší sousedi řekli: My si také ukousneme,“ dodává.

Také Tomáš Trantina vidí podobnosti v období před druhou světovou válkou a současností. „Vpádu na Ukrajinu v únoru 2022 předcházela dlouhodobá, do značné míry dezinformační mediální kampaň ruského prezidenta Putina a jeho armády mediálních dezinformátorů. To je vlastně jistá variace téhož, co v pozdních třicátých letech dělala mediální propaganda nacistického Německa,“ uvádí.

„Já to vnímám tak, že se dá říci, že postup Vladimira Putina je do značné míry inspirovaný postupem Adolfa Hitlera. A myslím, že toto přirovnání je zvláště na místě, když se podíváte, co se v okupovaných regionech po únoru 2022 dělo,“ doplňuje Tomáš Trantina.

Celý pořad Přímá řeč, který se zabývá událostmi konce 30. let 20. století a zároveň těmi současnými, si poslechněte online.