Spolucestující

Sedla jsem si a přemýšlela, čím jsem ho popudila. Tím, že jsem nakoukla do jejich kupé, pozdravila a zeptala se, jestli je tam volno? Co jsem měla ještě udělat? Ukázat mu občanský průkaz?!

Kašli na něj, blb zůstane blbem i ve vlaku, vyhodnotil situaci můj mozek, unavený po  generální zkoušce v Činoherním klubu, a já ho poslechla.

Netrvalo dlouho a Tlusťoch otevřel dokořán okno. Kupé se nepříjemně ochladilo, ale já si řekla, do Kolína to vydržím. Pásový opar je horší.

Tlusťoch, který seděl přímo pod otevřeným oknem, brzy zjistil, že udělal blbost a okno zase zavřel. Ale aby se jeho důstojnosti nic nedotklo, šel otevřít okno do chodby proti našemu kupé, a tak to už zůstalo. Když přišel průvodčí, Tlusťoch napjatě sledoval, co mu ukazuju. Jízdenku. InKartu, a... legitimaci ZTP.

Pak telefonoval a já se dozvěděla, že jede do... ne, neprozradím, kam, protože to městečko mám ráda.

I ve druhém příběhu z vlaku má důležitou roli okno. Je to zvláštní, jak muži využívají průvan proti ženám, jejichž přítomnost jim v „jejich“ kupé vadí! Moje milé posluchačky, stalo se vám to někdy také?

Nastoupila jsem nedávno v Kolíně do vlaku na Prahu a vybrala si kupé, kde seděl u zavřeného okna mladý muž, který vypadal inteligentně.

Protože venku nebylo příliš teplo a ve vlaku také ne, uvítala jsem zavřené okno, vešla jsem do kupé, zeptala se ho, jestli má volno, on něco zahučel, já si sedla, a ten mladý, inteligentní muž okamžitě vstal a okno otevřel. Aha. Nezeptal se, jestli mi to nebude vadit, takže zase tak inteligentní nebude!

V kupé se samozřejmě okamžitě ochladilo, a když okno nezavřel, ani když jsme vyjeli z nádraží, a nezavřel ho, ani když jsme za chvíli projeli Velimí, pochopila jsem, proč to udělal.

Na obtížný hmyz nastříkat Biolit, na baby v kupé, otevřít okno. Přece jenom to je inteligentní chlapec.

Tak jsem se za Velimí zvedla, neřekla jsem ani slovo, i když se přiznám, že jsem měla vztek a nejradši bych ho poslala někam, a šla jsem si sednout do vedlejšího kupé, k příjemnému slovenskému manželskému páru. Samozřejmě, že jsem jim to hned řekla a pán se rozesmál.

„Kdyby vám bylo osmnáct, to okno by neotevřel!“

Říkala jsem si, o tomhle hulvátovi povím svým posluchačům, a aby bylo moje vypravování opravdu autentické, po deseti minutách jízdy jsem se zvedla a nakoukla do kupé, ze kterého jsem byla vypuzená zimou. 

Inteligentní mladý muž pořád seděl spokojeně sám ve svém kupé a okno?

Okno bylo zavřené.