Spontaneita a vnitřní svět. Zajímá mě autentická výpověď, umění je pro mě životní potřeba, říká kurátorka Terezie Zemánková
Za dar zjitřeného estetického vnímání vděčí své umělecky založené rodině. Sama studovala malbu, v profesním životě se ale věnuje kurátorské práci a přípravě výstav umění art brut. Důležité je pro ni přitom i to, aby publikum nenahlíželo na autory s psychickou chorobou skrz prsty. Hostem Markéty Kaňkové byla ve Vizitce Terezie Zemánková.
Na umění Terezii Zemánkovou zajímá autentická výpověď, ve které funguje shoda obsahu a formy. Je přitom jedno, jestli autor má nebo nemá umělecké vzdělání.
Čtěte také
Nejsilněji si to uvědomila v roce 2013 na benátském Bienále, kde kurátor Massimiano Gioni art brut poprvé propojil se současným uměním. „Dal důraz na imaginativní složku a postavil vedle sebe hvězdy art byznysu a neznámé autory, aniž by jedny nebo druhé vyčlenil,“ vzpomíná. „Existují sice znaky, podle kterých se dá vyčíst, že autor byl například schizofrenik nebo bral drogy, ale to není důležité. Psychická nemoc otevírá člověku vrátka, která by sám neotevřel, dává průchod spontaneitě a spodním vrstvám vědomí.“
Květy krásnější než nabízí příroda
V Benátkách tehdy visely i práce babičky Terezie Zemánkové Anny, jedné z nejslavnějších českých autorek art brut a mistryně ve ztvárnění roztodivných květinových světů. „Když jsem po smrti táty převzala správu archivu a seznámila jsem se s celou pozůstalostí čítající tisíce kusů kreseb a koláží, byla jsem ohromená tím, že se nikdy neopakovala. Babička tvořila kytky krásnější, než tvoří příroda,“ říká.
Umění se věnovala a věnuje v podstatě celá Tereziina rodina: otec Bohumil byl sochař, maminka sochařka a restaurátorka, děda maloval. Umění na střední škole studovala i ona sama, záhy však zjistila, že cesta autorské tvorby pro ni není tou pravou. „Nepatřím mezi povolané, neměla jsem ten přetlak, vizi. Dokázala bych ovládnout formu, ale nenašla jsem spojnici mezi formou a obsahem,“ vrací se ke vlastním klíčovým „parametrům“ dobrého díla.
Umění je však pro ni životní potřebou: často a ráda jezdí na výstavy, a to i do Paříže, kde si před lety na Sorbonně udělala doktorát a získala řadu pracovních kontaktů, denně si pouští hudbu a dlouhodobě se jako kurátorka věnuje přípravě výstav. Hlavní roli hrají ty věnované art brut, ve Vizitce mluvila například o chystaném mezinárodním projektu (Ne)moc v pražském Doxu či o výstavě obrazů Tomáše Lampara v Galerii Havelka taktéž v Praze.
Zmínila také Jiřího Šalamouna, jenž ji v devadesátých letech vzal do Německa na studentskou výpravu za vzácnou Prinzhornovou sbírkou prací art brut autorů. Nyní se Zemánková na oplátku kurátorsky podílela na Šalamounově retrospektivě v Museu Kampa. Mezi další inspirativní osobnosti řadí malířku Olgu Karlíkovou (1923 – 2004), jejíž výstavu vidělo pražské publikum na Kampě loni. „Proslavila se tím, že zaznamenávala zvuky ptáků či plynutí větru. To je pro mě prolnutí intelektu a spontaneity.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
