Středoevropan v Austrálii. Adam Štěch odkrývá kouzlo interiéru nenápadného domu architekta Ernesta Fookse
Z Bratislavy přes Vídeň a Kanadu do Melbourne. Cesta Ernesta Fookse do nové domoviny by vydala téměř na románový příběh. Jeho sofistikovaná rezidenční architektura však zůstává i v samotné Austrálii téměř neznámá. Architekt je přitom autorem několika stovek rodinných domů, které postavil zejména v rezidenční oblasti Caulfield North, kde se po druhé světové válce soustředila židovská komunita, která se pro Fookse stala ústřední klientelou.
Já jsem se o Fooksovi nejdříve dozvěděl na stránkách staršího čísla časopisu Wallpaper. Poté jsem na něj na delší dobu zapomněl a až v roce 2017 při mé cestě do Austrálie jsem se rozhodl zjistit o jeho tvorbě více. Fooks se narodil v roce 1906 v Bratislavě jako Ernest Leslie Fuchs. O dva roky později se jeho rodina odstěhovala do Vídně, kde studoval a následně i pracoval, v architektonické kanceláři Theiss & Jaksch. V této kanceláři také potkal Bernarda Rudofskyho, který podobně jako Fooks zpochybňoval racionální modernismus ve prospěch přirozeného chápání životního prostoru. Později potkává svou budoucí ženu Naomi. V roce 1939 se před tím než společně emigrují do Austrálie, vezmou v Kanadě.
V Melbourne zpočátku Fooks pracoval jako člen urbanistického týmu Housing Commission Victoria. Zde však vydržel pouhých několik let a zcela zklamán z faktu, že v urbanismu se lze velmi těžko realizovat a o něčem rozhodovat, otevřel si v roce 1948 své vlastní architektonické studio.
Jeho vlastní dům se před několika lety objevil na realitním trhu. Profesor Alan Pert se svojí manželkou Alison si ho však nemohli dovolit. Nakonec přemluvili jeho nového majitele, aby jim ho pronajal. Od té doby začal Alan Pert kampaň na osvětu tohoto originálního architekta a designéra. Profesor se zaměřil na Fooksovo dílo, vydal reprinty jeho skic i urbanistických esejí a společně se studenty připravil výstavní projekt, který byl minulý rok prezentován přímo v prostorách Fooksova vlastního domu.
Dům dokončil v roce 1967. Je nejvýraznějším příkladem jeho obytné koncepce. Jednopodlažní, z exteriéru nenápadný dům, odkrývá své kouzlo v interiéru. Tomu dominuje velký obytný prostor s převýšeným stropem evokujícím rané interiéry Alvara Aalta. Palubkami pobitý strop ve tvaru vlny nám připomene zejména interiér Aaltovy knihovny ve Viipuri z roku 1935. Ostatním prvkům také nechybí rafinovanost skandinávských mistrů. Nábytek, kování, bar, kuchyňský úložný systém. Všemu věnoval Ernst Fooks detailní péči a pro mnoho míst po celém domě navrhl na míru řešené prvky. Vstupy do dalších místností včetně jídelny, pracovny, kuchyně a ložnic jsou pak odděleny od hlavního obytného prostoru japonizujícími zašupovacími zástěnami.
Možná nejlépe vystihuje charakter Fooksova domu Alan Pert, který ho ve svém katalogu nazval „Off Modern House“. Architekt tíhl spíše k vytvoření sofistikovaného a útulného životního prostoru, vyjadřující podstatu klienta a kontext než ke striktní modernistické standardizaci bez emocí, která se stala hlavním proudem světové moderny té doby.
Související
-
Travnatá střecha jako artificiální krajina. Adam Štěch objevuje brutalismus Pierra Debeaux
Hasičské kasárny, základní školy a experimentální rodinné domy. Takový je repertoár francouzského architekta Pierra Debeaux, zapomenutého tvůrce modernismu.
-
Někdy stačí zazvonit. Adam Štěch v rodinném domě Kameki Tsuchiury z počátku japonské moderny
Počátky japonské moderní architektury jsou spojené s osobností amerického architekta F. L. Wrighta, v jehož kanceláři měl své rýsovací prkno i Kameki Tsuchiura.
-
Architektura jako zážitek všech smyslů. Adam Štěch o Luisovi Barragánovi a barvách mexické moderny
Jediný mexický držitel Pritzkerovy ceny, architekt Luis Barragán, je kultovní postavou jehož pokorná a duchovně spirituální architektura vás zcela pohltí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
