Svěřování má své hranice. Něco z intimity by mělo zůstat tajemstvím i pro partnera, tvrdí terapeut Vojtko

12. listopad 2023

Lidé vytvářejí partnerské vztahy nejen kvůli zalíbení, ale i kvůli péči, do níž patří i vzájemné svěřování se. I to by ale mělo mít hranice. Když se jeden partner tomu druhému stane terapeutem, může to vytvořit řadu komplikací. „V tu chvíli nemá čas pro sebe, pro vlastní sebereflexi a neustále musí být v pozoru, co se tomu partnerovi nebo partnerce děje,“ popisuje příklad párový terapeut Jan Vojtko.

Svěřování se je součástí intimity. „Něco z té intimity má být jenom pro ucho mého partnera. Některé věci ale ani pro něj ne,“ poznamenává terapeut Vojtko. Intimita by totiž měla být z části založená i na tajemství.

Hranice, do jaké míry sdílet s partnerkou či partnerem, je podle terapeuta jasná: „Jakmile je můj partner jediný, kterému svěřuju své negativní myšlenky, když se mi něco děje v práci.“

Čtěte také

Intenzivní sdílení sbližuje například čerstvě zamilované partnery. V okamžiku, kdy se ale se vztahem posunou do diferenciační fáze, můžou jednoduše „narazit“. V psychologii totiž podle Vojtka platí zlaté pravidlo: čím je větší tlak, tím je větší protitlak.

„V momentě, kdy zjistím, že je toho moc, najednou mi od partnera nebo partnerky přijde do práce během dne 15 SMS a jenom jedna se ptá, jak se mám a těším se na večer, ale jinak: ‚hele, tohle se mi stalo, co si ty myslíš?‘, tak bych měl začít tuhle otázku otvírat,“ vysvětluje Vojtko.

Okamžik, kdy dvojice přistoupí na vzorec, že jeden pokládá otázky a čeká od toho druhého odpovědi a řešení ze vztahové oblasti, je podle Vojtka pro člověka v roli terapeuta náročný.

Čas pro sebe

„V tu chvíli nemá čas pro sebe, pro vlastní sebereflexi a neustále musí být v pozoru, co se tomu partnerovi nebo partnerce děje,“ popisuje nebezpečí, když se vzorec rozvine v povinnost.

Vojtko považuje fenomén terapeutizování partnerů za past 21. století, která na páry číhá. Z části sice může jít o důsledek stereotypů: Muži například očekávají od žen, že budou mít větší sklon k empatii a k naslouchání. Příčinou ale je podle terapeuta i vzdělanost široké veřejnosti, která se více než dříve zajímá o psychologii.

Jan Vojtko

Poslechněte si celý rozhovor. Moderuje Šárka Fenyková.

autoři: Šárka Fenyková , fos
Spustit audio

Související