Svět je plný neviditelného útlaku. Pokud jsme o něm schopni mluvit, jsme na dobré cestě odbourat ho, říká Eva Koťátková

29. květen 2021

Blízko má k divadlu, literatuře i obyčejným příběhům, z nichž často čerpá při tvorbě koláží. Celoživotní inspirací je jí ovšem téma sociálních nerovností, nejistot i snů, strachu a tlaků institucí. Do svých instalací, které hravě, ale zároveň kriticky reagují na okolní dění, zve diváky, ráda také pracuje s dětmi. Hostem Markéty Kaňkové byla ve Vizitce výtvarnice Eva Koťátková.

Jinakost, odchylka od normy a stigmata s touto diverzitou spojená – to jsou témata, kterými se od studentských let zabývá jedna z nejvýraznějších českých vizuálních umělkyň Eva Koťátková. Jejím dlouhodobým tématem je fungování (nejen vzdělávacích) institucí, které mohou jedince zcela spoutat a zasadit do mentální klece postavené ze schémat. „I to, jak sedíme v lavicích, limituje naše jednání. Máme přesycenou hlavu, zatímco tělo je pasivní. Nedokážeme aktivovat jiné smysly,“ konstatuje.

03491572.jpeg

Tématu v minulosti věnovala několik výstav a v roce 2015 i na principu koláží postavenou knihu s názvem Obrazový atlas dívky, která rozřezala knihovnu na části. Knížka shromažďuje analyticko-obsesivní záznamy, příběhy a projevy duševní jinakosti. Systém koláže přitom není jen odkazem k realitě protkané sny, ale i k dětství a dospívání, jež Eva Koťátková, dcera filozofa Petra Koťátka, prožila v obležení knih. „Čtu všechno možné a při práci na svých projektech příliš nerozlišuji, co vytahuji z krásné literatury, novin, časopisů nebo odposlechů,“ říká. V napojení na svou brzy čtyřletou dceru teď navíc hodně času tráví zkoumáním pohádek: hledá příběhy, které by ženskou hrdinku nestavěly do pasivní role, jak tomu bylo v minulosti zvykem.

Eva Koťátková: Rozhovory s monstrem

V chapadlech strachu z jinakosti

V současné době Eva Koťátková hledá způsoby, jak svou práci spíš než do galerijního prostoru zasadit do veřejného prostoru, a angažuje se také v několika projektech, které kombinují výtvarnou stránku se stránkou edukativní a osvětovou. V pražské galerii MeetFactory čeká na své publikum výstava Rozhovory s monstrem, jejíž vznik inspiroval obavy občanů z plánované výstavby chráněného bydlení v jejich okrsku. „Monstrum je v tomto případě označení něčeho, co shromažďuje naše strachy z jakéhokoliv projevu jinakosti,“ popisuje velkou měkkou instalaci s množstvím chapadel, k níž si návštěvník může lehnout a poslechnout si jednotlivé příběhy.

Eva Koťátková: Rozhovory s monstrem

Před necelými třemi lety s kolegyněmi Barborou Kleinhamplovou, Zuzanou Blochovou a Edith Jeřábkovou založila platformu Institut úzkosti, na které by i s pomocí vědců či aktivistů rády otevíraly témata s úzkostí spojená, upozorňovaly na široké spektrum příznaků a usilovaly o systémové změny. Sama, jak ve Vizitce řekla, často mívá úzkosti z celkového nastavení světa, který je podle ní plný nerovností, různých forem útlaku a neviditelného násilí „Pokud jsme ale o formách útlaku schopni mluvit, jsme na dobré cestě odbourávat ho,“ myslí si.

Čtěte také

Jako důležitou pak vnímá terénní rešeršní práci, která jejich aktivitám dává nutný faktický rámec. S kolegy například udělala více než sedmdesát rozhovorů se zaměstnanci Národního ústavu duševního zdraví, jichž se ptali právě na jejich úzkosti. Materiál přetavili v divadelní scénář představení, které se hrálo na půdě Ústavu molekulární genetiky Akademie věd. Na základě těchto podkladů vznikla také kniha s názvem 12hodinová konference.

O systémové změny pak usiluje i v rámci projektu Futuropolis (o tématu hovořila i ve vltavském ArtCafé, v rámci kterého s kolegy výtvarníky i pedagogy zkouší revidovat současný vzdělávací systém a dostat do něj více prostoru pro práci se smysly a imaginací.  

Spustit audio