Syndrom vyhoření jsem bral jako svoje selhání, přiznává Aleš Cibulka

V životě neměl nic zadarmo a svou popularitu si musel tvrdě odpracovat. Například když pro privátní televizi dělal svou vlastní talk show Sejdeme se na Cibulce, musel natočit dva díly za den, což bylo velmi náročné.

„V osmnáct hodin jsem seděl ve vedlejším baru a vzpamatovával jsem se z toho,“ směje se nejen televizní, ale i rozhlasový moderátor, který rád vzpomíná na svůj příchod do budovy na Vinohradské 12. Bylo mu 23 let, když v únoru roku 2000 moderoval svůj  první pořad Host do domu. „Už před dvaceti lety mi říkali, že mluvím rychle“, směje se v narážce na svůj typický mluvený projev.

Mluvil jako desetibojař

Dnes už zkušený rozhlasák zmiňuje také moderátorský nešvar, podvědomé zrcadlení, při němž se moderátor snaží přizpůsobit způsobu vyjadřování hosta: „Kdysi jsem v Toboganu dělal rozhovor s Romanem Šebrlem, který mluvil hovorovou češtinou. A já jsem se přistihl, že mluvím také jako desetibojař.“

Říkal jsem si, že mně se to nemůže stát

Je známý zejména jako tvůrce a průvodce zábavnými pořady, ale i na něj dolehla krize v podobě syndromu vyhoření. „Předtím, než se mi to stalo, jsem si říkal, že mně se to nemůže nikdy stát, a že si to krásně kočíruji…“ Jednoho dne ale zjistil, že pomyslná studna, ze které čerpal energii, vyschla. „Nechtěl jsem o tom mluvit, protože jsem to bral jako selhání,“ vzpomíná na nelehké chvíle, o kterých ale nakonec otevřeně promluvil v knize Vyhořet může každý.

Kolik dřiny se skrývá za jeho zábavnými pořady? Uměl vždy stát pevně na zemi nebo mu přeci jen někdy sláva zamotala hlavu? A kdy plánuje otevřít květinářství Cibulka? Poslechněte si povídání Aleše Cibulky s Jitkou Novotnou!