Ta naše písnička česká

Jedno přísloví říká "Kdo umí zpívat a smát se, ten se neleká žádného neštěstí". Zpěv a vlastní písničky se pro našeho největšího písničkáře Karla Hašlera staly životní náplní a posléze i posláním. Jeden den vydal písničku a druhý den si ji zpívala celá Praha. Říká se, že hudba nezná hranice, zpěvem se dorozumíme kdekoli na světě. Lidé se ale často stydí zpívat, mají dojem, že by se zesměšnili a tak se raději zpívání na veřejnosti vyhýbají. Kdo ví, možná, že si rádi zpívají doma. Ale zazpívat nějakou písničku od Karla Hašlera se nikdo nestydí, naopak, zpíváme je s jakousi hrdostí.

Plzeňáci mají Pětatřicátníky, písničku, kterou Karel Hašler věnoval slavnému pětatřicátému pěšímu pluku, který odjížděl za první světové války na frontu, ostatně, sám Karel Hašler předtím u tohoto pluku sloužil.

Vraťme se teď do roku 1932, kdy Karel Hašler dosahuje životního úspěchu filmem Písničkář, k němuž napsal nejen scénář a hudbu se svou nezapomenutelnou Českou písničkou, ale vytvořil i titulní roli. Písničky Karla Hašlera přežily už čtyři generace a zpívají se dodnes. Všechny voní obdivem k Praze, k Čechám, láskou k lidem, kteří zde žijí a porozuměním s jejich lidskými strastmi, slabostmi i radostmi. Tu nejslavnější z nich nazpíval i vynikající zpěvák Milan Chladil.