Talentované ženy v hudbě jsou, jen se o nich nemluví, říká Kateřina Marie Tichá. Vydává album Plamen

Když děláte dramaturgii alba, co je klíčové pro to, aby to bylo poskládané tak, aby to mělo hlavu a patu?

Prostě se to nějako stane, mám pocit. Písniček mám většinou víc, než se jich dostane na album. A potom z nich vybíráme to, co nám utváří obraz, který chceme namalovat. A tak to bylo i u alba Plamen.

A to už je fáze, kdy si řeknete, že z tohohle bude hit?

Čtěte také

Mirai, Chinaski, Aneta Langerová a další. Poslechněte si velkolepý koncert ke 100 letům Českého rozhlasu

To vůbec, to totiž vůbec nikdy nevíte. Manažeři třeba řeknou, že tohle by možná mohlo v rádiu fungovat. Zkusme to. Anebo ne. To fakt nikdy nevíte. Když album tvoříte a máte kostry písní, pouštíte to nejbližšímu okolí a ti vám reagují na písničky a vy s říkáte – tahle písnička, na tu všichni super reagují, tak ta by mohla být ona. A pak album vydáte a písnička má v posleších na streamovacích platformách nejmíň ze všech. Zjistíte, že lidé si zamilovali píseň, která by vás v životě nenapadla, že je bude tak moc bavit.

Co je to vydat album v roce 2024? Je to něco hmatatelného?

Máme hmatatelné desky, teď se vyrábí vinyly, které jsou extrémně populární a nedivím se, protože to je krásná věc. Když si chci od nějakého umělce pořídit něco, co mi podepíše a budu to mít doma jako artefakt, koupím spíš ten vinyl. Vinyly jsou krásná věc.

Když už jsme u retra, album jste natáčela i na retro mikrofon?

Natáčela, to byl nápad mého producenta Ondřeje Turtáka, při rozhovorech se mě na ten mikrofon lidé hodně ptají, ale já jsem k tomu vlastně přišla jak slepá k houslím. Ondra to má s mikrofony a zvukem jako někteří chlapi s auty nebo s kytarami – čím starší a speciálnější kus, tím ho má radši. Takže já s tím nemám nic moc společného, v případě mikrofonu jsem si jenom stoupla, nazpívala a poslechla, jestli to pro mě funguje, nebo ne. A fungovalo.

Kateřina Marie Tichá – dočetl jsem se, že Marie je po babičkách?

Bylo mi asi 17, když jsme řešili jméno, a říkala jsem si, že potřebuji cítit v zádech kořeny, Marie i prababičky pro mě představovaly tohle.

Co je důležité na tom jménu v showbyznysu?

Kateřina Marie Tichá s kapelou Bandjeez|foto:Tomáš Krist / Mf Dnes + Lidové noviny, Profimedia

S kratším jménem je to asi jednodušší, člověk si to snáze zapamatuje. Celé dlouhé roky to bylo Anna Marie, lidem tyto dvě jména sedí dohromady lépe. Jméno je tak důležité, jak s ním člověk umí zacházet.

Jaký je ženský showbyznys?

Nemyslím si, že existuje ženský showbyznys, existuje jenom showbyznys. Ale možná myslíte ženská scéna – máme tady fantastické mladé zpěvačky, ty, co se kolem mě pohybují, jsou hodně talentované holky. Byla bych ráda, kdybychom jako ženy dostávaly víc prostoru na české scéně.

Pořád není tolik ženských kapel…

To moc není, ale třeba moje kamarádka Patricie Fuxová má kapelu Vesna, a to jsou všechno krásné, skvělé a talentované baby, dělají moc fajn věci. Ale jinak je strašně moc interpretek, jenom se o nich tolik nemluví. Takže když jedeme koncerty a máme možnost vzít nějakou ženskou předkapelu nebo holčinu s kytarou, děláme to moc rádi.

Teď jsem točila videoklip na písničku z nové desky a chtěla jsem tam mít ženský element, protože ta moje kapela jsou samí chlapi. A tak jsem si pozvala sedm dalších zpěvaček, které mi tam zpívaly vokály. Bylo to strašně krásné být v ženské pěvecké energii. Takže občas té Patrici s Vesnou závidím, že má kolem sebe holky.

Kdyby kapela Bandjeez, tedy někdejší kapela Davida Stypky slyšela, že byste ráda ženskou kapelu…

Ráda bych to střídala, ona chlapská energie v muzice i kapele má opravdu něco do sebe.

A pak se stane, že vystupujete na koncertu k 100. výročí rozhlasu, a tam se na pódiu sejdete s Anetou Langerovou. Jaký je to duet?

To bylo fakt krásné, protože Aneta je jedna z žen, kterým bych dělala předkapelu. Pro mě byla obrovským vzorem, když mi bylo 16, tehdy šla nahoru a začalo se o ní vědět. Její deska Na Radosti je za mě pořád jedna z úplně nejkrásnějších českých desek, které byly kdy natočené.

Čtěte také

Nechci být šokující za každou cenu. K písním přistupuji perfekcionisticky a vyžaduji to i po ostatních, přiznává zpěvačka Lenny

V písničce Poprvé je výrazná trumpeta. Máte ráda velkokapelový sound?

Miluji, když si si tím můžu hrát a zkoumat jednotlivé emoce nástrojů a do každé písně dát to, co si píseň řekne, nehledě na to, jestli v kapele trumpetu mám, nebo nemám.

Po Davidu Stypkovi jste zdědila kapelu Bandjeez. Jaký to byl vstup do posmutnělého světa?

Bylo to samozřejmě něčím tvrdé, ale zároveň to byla pro nás naděje, tím, že jsme Davida všichni znali a zbožňovali, tak to bylo něčím hezké být spolu a mít Davida tak nějaké pořád s sebou.

Co vám dal David pro kariéru?

Dal mi hodně celkově pro život. Když přišel do mého života, převrátil ho, protože jeho pohled na svět a způsob, jakým tvořil… máme pořád pocit, že stále všechno ovlivňuje, promlouvá k lidem skrz své písně, spousta lidí na něj přichází teprve teď. Takže dal mi toho rozhodně hodně, ukázal mi, jak se dá k hudbě přistupovat z hloubky a zároveň že to může zůstat čitelné, a musí zůstat čitelné pro publikum.

Pro mě je důležité, aby to, co děláme, zůstalo srozumitelné ven, ale zároveň aby to neztratilo hloubku, která mě samotnou v tom udržuje. Nebavilo by mě to dělat bez hloubky.

Jak se provazují básně s muzikou? A kdy vyjde další básnická sbírka zpěvačky? Poslechněte si celý rozhovor.