Tomáš Dufka: Dějiny rozhlasu v podcastové podobě. Jak vznikala série RozhlaSTO

Provázání historických rozhlasových fotografií či listinných dokumentů s archivními zvuky je princip, na kterém rozhlasoví archiváři a rešeršisté staví své popularizační projekty už zhruba pět let. Nikdy ale nebyla tak vhodná situace zúročit tyto zkušenosti a dovednosti na větší ploše jako v roce 2023.

Podcastová série RozhlaSTO dokázala příležitost stého rozhlasového výročí plně využít, těžit ze znalostí rozhlasových archivářů a pracovat s archivními materiály nikoli jako statickými artefakty, ale dynamickými hybateli děje. Podařilo se to díky spolupráci archivářů s dramaturgy Tvůrčí skupiny Dokument a Publicistika Martinou Rasch a Danielem Kupšovským, autory jednotlivých epizod série, mistrem zvuku Jonášem Rosůlkem a kolegy z Marketingu a digitálních služeb Klárou Surovcovou a Vladimírem Staňkem.

Kořeny RozhlaSTO

Základní předpoklad pro vznik podcastové série RozhlaSTO spočíval v důkladné práci s rozhlasovým archivem. Ačkoli mnohé historické události, spjaté s rozhlasem, jsou z literatury všeobecně dobře známé, jejich výskyt na zvukových nahrávkách nebo v dobových listinných materiálech nelze z technologických či ryze praktických důvodů vždy garantovat. Přitom právě dostatečný odraz dané látky v dobových zdrojích byl při koncipování témat jednotlivých epizod klíčový. Téma každé epizody muselo mít dostatečný pramenný základ, ideálně zvukové povahy. Jako vedoucí archivu a koeditor knihy Rozhlasto jsem měl to štěstí a privilegium být u zdroje relevantních informací tohoto typu, což mne inspirovalo k vytvoření námětu série.

Nastíněná rešeršní práce ani následná práce postprodukční by nebyla uskutečnitelná bez dlouhodobé digitalizace a katalogizace archivních rozhlasových materiálů. Zvukové fondy Archivu ČRo jsou sto let po zahájení pravidelného rozhlasového vysílání v českých zemích zdigitalizovány téměř kompletně (u nejstarších rozhlasových fólií primárně zásluhou archiváře Miloslava Turka), listinné archiválie částečně a fotosbírka výběrově (zejména pro účely obrazové knihy Rozhlasto díky práci archiváře Miloslava Nováka). Knihovna ČRo pak zásluhou Evy Kopřivové, Jany Žákové a Zuzany Kubišové v r. 2023 dokončila digitalizaci rozhlasového týdeníku, bulletinu o rozhlasové práci Svět rozhlasu a zdigitalizovala dále např. i část výstřižkového fondu.

Inspiračním zdrojem série se pak stala publikace kolektivu autorů pod vedením Evy Ješutové Od mikrofonu k posluchačům z roku 2003 a série článků Tomáše Pánka a Miloslava Nováka pro rubriku Dějiny do uší časopisu Dějiny a současnost. Zatímco jmenovaná kniha do posledního detailu a na základě pečlivého archivního výzkumu mapuje osmdesát let Českého rozhlasu, pravidelná rubrika popularizačního měsíčníku o historii už několikátým rokem staví most mezi rozhlasovou historií a zvukovým archivem. Bez mravenčí práce autorů obou zmíněných publikačních výstupů by se série RozhlaSTO rodila daleko komplikovaněji.

Pro její vznik byly ale neméně důležité i praktické zkušenosti, které jsem původně jako vedoucí Rešeršního oddělení a knihovny ČRo a posléze jako vedoucí Archivu ČRo měl možnost získat v posledních pěti letech při práci na projektu fiktivního rozhlasáka Jaroslava Hlase a organizaci stále existující rubriky Auditorium, která pravidelně přináší zvukové ukázky z rozhlasového archivu.

Realizace

V okamžiku schválení podcastové série RozhlaSTO nebylo kromě jejího tematického zaměření jasné téměř nic. Pevným záchytným bodem ale byla chystaná obrazová publikace, která už v té době měla vyjasněnou strukturu o dvanácti kapitolách.

Čtěte také

Obrazová publikace Rozhlasto přináší jedinečné fotografie a dokumenty ze stoleté historie rádia

Z každé kapitoly jsem proto vybral jednu fotku se zajímavým příběhem a dostatečnou pramennou základnou, ke které jsem přidal hlavní a dílčí témata epizody, včetně odkazů na literaturu a potenciální respondenty. Pro kontext pak námět obsahoval i vstupní informace o vybrané fotografii. Jednotícím prvkem série byla idea začít vždy popisem fotografie, jejím konkrétním příběhem, a postupně se dostávat i k obecnějším tématům rozhlasové historie dané doby. Tento princip byl hned od začátku podpořen i zadáním pro Jonáše Rosůlka, který měl za úkol připravit zvukové podkresy, simulující cvaknutí fotoaparátu nebo přetáčení magnetofonových pásů apod.

Vzhledem k omezenému času na přípravu se brzy ukázalo, že realizace projektu musí proběhnout v širším autorském týmu. Dramaturgyně Martina Rasch přišla s návrhem oslovit jako potenciální autor(k)y nejen dokumentarist(k)y, ale také moderátory či redaktor(k)y zpravodajství. Jak se autorský tým rozrůstal o osobnosti typu Jana Bumby nebo Šárky Fenykové, začalo být zřejmé, že z portfolia stanic Českého rozhlasu by série nejlépe pasovala do vysílání ČRo Plus. Šéfredaktor Josef Pazderka a dramaturg Stanislav Vintr s nabídkou souhlasili, a projekt tak rázem dostal silného partnera, který měl obsah série doručit správné cílové skupině. Kladné reakce, které série po odvysílání mezi posluchači ČRo Plus vyvolaly, tento předpoklad potvrdily.

Podcastová série RozhlaSTO pokrývá různorodou paletu témat, které se k rozhlasu od doby začátku jeho pravidelného vysílání před sto lety váží. Posluchač se tak může dozvědět detaily k historii instituce (první epizoda Kateřiny Kubalové Muž, piano a stan (1923)), z oblasti rozhlasového zpravodajství (šestá epizoda Tomáše Černého Jaro bez cenzury (1968)), dramatu (sedmá epizoda Šárky Fenykové Rozhlasové drama (1970)), hudby (mnou připravená pátá epizoda Hudba pro soudruha (1953)) nebo techniky (osmá epizoda Zuzany Burešové Živě po kolejích (2000)). Tři epizody se navíc věnují i specifickým rozhlasovým jevům jako je posluchačská (ne)přízeň (desátá epizoda Pavlíny Nečáskové Kontakt s posluchači, kontakt s rádiem), sportovní reportáže (jedenáctá epizoda Jana Suchana Sportu zdar!) nebo regionální vysílání (jedenáctá epizoda Nadi Revilákové Rozhlas to v regionech!). Otázky spojené s rozvojem živého vysílání (mj. čtvrtá epizoda Markéty Oddfish Nešlehové Únoru navzdory (1948)) a propagandy (mj. třetí epizoda Jana Burdy Humor za protektorátu (1942)) se pak prolínají podcastovou sérií napříč. Prostor ke zpracování dostaly také i málo známé události, jakými bylo např. vánoční poselství Františka Křižíka a Karla Čapka Rabíndranáthu Thákurovi, resp. Albertovi Einsteinovi (druhá epizoda Jana Bumby Výkřik do tmy (1937)). Vykročení do současnosti pak zastala devátá epizoda Lucie Korcové Rádio nebo podcast? (2022).

Každý autor přistoupil ke svému tématu po svém – někteří natáčeli převážně ve studiích a kancelářích, jiní rozhovory pořizovali i v exteriérech. Dvě věci ale měly všechny díly společné, a to sice stopáž kolem dvaceti minut a minimalistický sound design Jonáše Rosůlka, který prostupoval nejen různé rozhlasové žánry (rozhovor, četba úryvků z literatury, dramatizace…), ale i samotné archivní ukázky. Ty ve větší či menší míře fungovaly spolu s hudebním podkresem jako tmel různorodých segmentů vyprávění.

To be continued…?

Klíčová složka podcastové série RozhlaSTO samozřejmě spočívá ve zvukovém provedení jednotlivých epizod. Projekt se navíc v některých případech nespokojil pouze s dílem samotným, ale nabídl i bonusový materiál v podobě rozhovoru s autorem – jak v audiu, vysílaném na ČRo Plus, tak videu, určeném pro sociální sítě.

Téměř stejně podstatný aspekt ale tvoří také obrazová složka série. Všechen obrazový materiál byl pro účely stého výročí nově zdigitalizován v Archivu ČRo zásluhou Miloslava Nováka. Vybrané fotografie z publikace Rozhlasto, která se sérií komunikuje skrze QR kódy, doplňují v grafické úpravě Vladimíra Staňka také každou z epizod na audioportále a v aplikaci mujRozhlas. Jako vizuál RozhlaSTO posloužila grafikovi Františku Novotnému fotografie rozhlasové budovy na Fochově třídě z roku 1934 a detail sochy – alegorie rozhlasu, která v r. 1948 stála před holešovickými pavilony u příležitosti Mezinárodní výstavy rozhlasu.

Socha rozhlasu před holešovickými pavilóny Mezinárodní výstavy rozhlasu v roce 1948|foto:autor neznámý, Archiv Českého rozhlasu

Podcastová série RozhlaSTO měla za cíl nabídnout pohled na historii rozhlasu zezdola, od pramenů. Archiv ČRo se jejím prostřednictvím poprvé plně přihlásil k roli generátora témat, který znalost svých zdrojů dokáže ve spolupráci s dalšími rozhlasovými kolegy přetavit v životaschopný podcastový projekt. Archiváři ČRo se v něm mj. díky Tomáši Pánkovi nebo Miloslavu Turkovi zhostili nejen role odborných poradců, ale také klíčových respondentů. Otevřely se tak dveře k rozhlasové práci s archivem, kde se historický materiál nepřizpůsobuje tématu pořadu, ale pořad archivnímu materiálu. Doslovný popis archivních nahrávek je přitom redukován na nezbytné minimum ve prospěch plynulosti vyprávění.

Série RozhlaSTO se v neposlední řadě snažila také rozšířit prostor, ve kterém se historické téma a archivní materiál obvykle prezentuje. Výlučným místem zpracování zde přestává být studio, autoři částečně vystupují vně rozhlasovou budovu a v současných exteriérech provádějí posluchače historickým tématem. Tento posun k dokumentárnější formě je ale v sérii RozhlaSTO spíše naznačen než důsledně dotažen do konce. Na plnohodnotné vytěžení nastíněného přístupu si posluchači budou muset počkat nejpozději do některého z dalších podobně zaměřených projektů, které v budoucnu z iniciativy Archivu ČRo vzniknou.