Tramtárie

První doklad na toto slovo v lístkové kartotéce Ústavu pro jazyk český pochází z r. 1939, ale myslím, že to slovo bylo v češtině známo už dávno předtím. V tom výpisku z těsně předválečných novin nějaký pan domácí, jak prý potvrdili svědkové, křičel svým nájemníkům pod okny, cituji, že z nich má škodu a že by je nejraději viděl v tramtárii, konec citace. Více dokladů má pak lístková kartotéka z období těsně po válce – vyšší frekvence slova tramtárie tu zřejmě souvisí s protektorátní a válečnou zkušeností našeho národa. V tramtárii se z pohledu českého pozorovatele odehrávala válečná dobrodružství Německa i Japonska, v tramtárii byly koncentrační tábory, do tramtárie odjížděly ročníky vybrané pro totální nasazení apod.

Slovo tramtárie vzniklo zřejmě zkomolením staršího termínu Tartárie, který měl význam „země Tatarů“, zároveň dobře zněl a byla tu i jaksi odlehčující ozvěna citoslovce tramtará. Už od středověku se termínem Tartárie označovalo obrovské území od Kaspického moře na východ, tedy přes Ural a Sibiř až k Tichému oceánu, a to úměrně tomu, jak byly pro Evropu tyto oblasti postupně objevovány. To byla nejasně vymezená oblast, odkud k nám ve 13. století přišli Tataři, o kterých zasvěceně píše např. polský kronikář Jan Długosz nebo náš „tak řečený“ Dalimil.