ÚSTR v krizi není. Nikdo nebyl vyhozen a obvinění odcházejících historiků nejsou podložená fakty, tvrdí šéf rady ústavu Stehlík

„Vzhledem k tomu, že ústav propouští asi 20 historiků a historiček a bohužel to není první vlna odchodů za poslední rok, tak mám o manažerských kvalitách pana ředitele jisté pochybnosti,“ uvádí v Pro a proti historik, bývalý rektor olomoucké univerzity a současný náměstek ministra školství Jaroslav Miller.

Čtěte také

Brána k archivům i místo věčných sporů. Pro bádání už nebude ÚSTR potřeba, míní historik Stehlík

Předseda Rady ÚSTR historik Eduard Stehlík žádné pochybnosti o vedení ústavu nemá. „Pan ředitel naplňuje koncepci, se kterou byl na začátku loňského roku radou zvolen. Všechny kroky, které od té doby učinil, jsou v souladu se zákoníkem práce a Zákonem o Ústavu pro studium totalitních režimů.“

„Hromadný odchod, o kterém hovoříme, není o tom, že by někdo lidi z práce vyhazoval, nikdo jim žádnou výpověď nedával. Ti lidé se sami rozhodli, že odejdou. Až doteď, než začala být celá záležitost ventilována v médiích, tak opustilo ústav jen šest lidí, z toho dva lidé z vlastního rozhodnutí, takže žádnou vlnu odchodů nevidím,“ dodává Stehlík.

Je třeba vytvořit opravdu renomovanou radu ústavu. Klíčem k jejímu jmenování jsou ale dnes bohužel často politické preference.
Jaroslav Miller

Podle Millera jsme nyní svědky symptomů dlouhodobé a neléčené nemoci ÚSTRu. „Ten je 15 let pod vlivem různých politických garnitur, zmítá se zleva doprava. A to je zásadní důvod, proč se nemůže vymanit z turbulencí.“

„Na to jsou dva léky. ÚSTR by se měl stát standardní badatelskou institucí začleněnou do jedné z pražských univerzit nebo do Akademie věd ČR. Dále je třeba vytvořit opravdu renomovanou radu ústavu složenou z historiků s mezinárodní reputací včetně účasti mezinárodních badatelů. Klíčem ke jmenování rady jsou ale dnes bohužel často politické preference,“ tvrdí Miller.

Rada je nesmírně stabilní a nesouhlasím, že v ní jsou lidé po stránce odborné nezpůsobilí.
Eduard Stehlík

Stehlík věří, že tak kvalitní rada, jakou má ústav nyní, historicky nikdy nebyla. „Je nesmírně stabilní a nesouhlasím, že v ní jsou lidé po stránce odborné nezpůsobilí. Nemohu také souhlasit s tím, že ústav je v rozvratu nebo v krizi. To, že byl odvolán jeden vedoucí oddělení a že lidé odcházejí, je jejich volba a jsem přesvědčen, že zejména proto, že už mají nabídku místa jinde a tuším dokonce kde.“

Problém ústavu nestojí na lidech, ale je systémový, opakuje Miller. „Bohužel ústav podléhá politickým tlakům, které jsou někdy silnější, někdy slabší. Pokud se nezmění status ÚSTRu, tak budeme svědky krize instituce za rok, za pět let, za deset let. Ideologie státu se zde promítá do státem prosazované politiky, politiky paměti.“

Čtěte také

Rozhodnutí o vzniku ÚSTRu bylo správné, míní novinář Spurný. Realita potvrdila moje obavy, nesouhlasí historik Tůma

„Pokud ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů nechá odejít 20 nezpochybnitelných odborníků, kteří pracují na didaktice dějepisu, což je jedna z výkladních skříní oborových didaktik, tak to svědčí o nepříliš dobré manažerské kompetenci a personální práci. A to jde jednoznačně za ředitelem ústavu,“ konstatuje Jaroslav Miller.

Tvrzení o krizi a ústavu nejsou na místě, zdůrazňuje Stehlík. „Všechno začalo 15. března ráno, kdy oddělení vzdělávání poslalo do médií otevřený dopis radě, se kterým jsme nebyli předtím seznámeni, takže jsme nemohli udělat žádné kroky. V něm obviňuje vedení instituce z bossingu, kterého se údajně mělo dopustit tím, že odvolalo vedoucího oddělení a že se dopustilo cenzury.“

„Ani pro jedno z těchto obvinění nebylo toto oddělení schopno dodat jediný relevantní důkaz. Nikdo tyto lidi, přestože v médiích zveřejňovali lživé informace, nepotrestal, nikdo nebyl vyhozen z práce, nikomu nebylo sníženo osobní ohodnocení. Takže já tedy opravdu nevím,“ zpochybňuje prohlášení vědců odcházejících z ÚSTRu Eduard Stehlík.

Poslechněte si celou diskusi v audiozáznamu. Moderuje Karolína Koubová.