Úžasné životy: Laďka Kozderková podle Ladislava Županiče

Laďka Kozderková se narodila 26. června 1949 v Brně do muzikantské rodiny. První písničku natočila, když jí bylo dvanáct. Napsal ji pro ni tatínek a hned se z ní stal hit. Po studiu na konzervatoři zamířila do Prahy. Nejprve do divadla Rokoko, odkud v roce 1972 přešla do Hudebního divadla v Karlíně.

Kolega Ladislav Županič přirovnává její příchod do souboru k protržené přehradě a následné povodni. „To byl najednou hlahol všude na chodbách: Nazdar, já jsem Laďka! Prostě přišel obrovský živel.“ Jednou z prvních rolí byla dohazovačka Tekla v Gogolově ženitbě. Do role si ji vybral režisér Oldřich Nový a velmi její výkon chválil.

Famózní Dolly

Životní rolí Laďky Kozderkové byla Dolly Leviová v muzikálu Hello, Dolly! Hrála ji v letech 1982–1986 a byl to její splněný sen. Při zkoušení měla obavy, jestli už herecky a lidsky k této postavě dozrála, bouřlivá odezva publika a pochvaly odborníků ji přesvědčily, že ano.

Výkon Loďky Kozderkové v mizikálu Hello, Dolly! prý pochválila i představitelka filmové Dolly Barbra Streisand|foto:Profimedia

V roli si prý hověla jako rekreant v písku na pláži. A když měla v diáři napsáno, že večer hraje Dolly, říkávala: „Těší se ve mně celý člověk.“ Její výkon prý pochválila i představitelka filmové Dolly Barbra Streisand.

„Já nevím, jestli Laďku v divadle viděla. Ale je to možné, protože v té době natáčela v Praze film. Každopádně kdyby to byla pravda, tak by musela dostat mindrák. Laďka totiž ústřední píseň zazpívala líp než Barbra,“ říká Ladislav Županič.

V podstatě zpívala svůj epitaf

Kolegové od divadla tvrdili, že kdyby se Laďka Kozderková dožila velké éry českých muzikálů v 90. letech, strčila by všechny tehdejší popové hvězdy do kapsy. Krutý osud jí to bohužel neumožnil. V roce 1984 onemocněla rakovinou, se kterou statečně bojovala až do podzimu 1986.

Laďka byla a stále je superhvězda, vzpomínání v Úžasných životech její kolega Ladislav Županič|foto:Jana Myslivečková, Český rozhlas

Na jevišti stála naposledy 2. října při představení muzikálu Zvonokosy a spolu s ní i Ladislav Županič. „Při písni Smrt blázna Vincka si v podstatě zpívala svůj epitaf. Dostihlo ji vědomí toho, že její konec už je blízko a měla co dělat, aby to dozpívala.“

Zemřela o měsíc a půl později 17. listopadu 1986. „Laďka byla a stále je superhvězda. A každý, kdo si poslechne její nahrávky, to musí uznat, protože nic lepšího už po ní nepřišlo,“ uzavírá své vzpomínání v Úžasných životech Ladislav Županič.