V Národním divadle jsem byla 27 let, byl to můj druhý domov, přiznává tanečnice Nikola Márová
„Sice jsem se s kariérou v Národním divadle rozloučila, ale tančit ještě budu,“ nastiňuje tanečnice a nově i pedagožka Nikola Márová, dvojnásobná držitelka Ceny Thálie.
„Samozřejmě, že už to nebudou tak velké tituly jako dosud – třeba hlavní role v Labutím jezeru –, ale stále mám před sebou ještě projekty a nějaké tancování, takže úplně má kariéra ještě nekončí,“ dodává v pořadu Hovory.
„V Národním divadle jsem byla 27 let, byl to doslova můj druhý domov, takže emoce tam jsou. Když jsem se 14. prosince loňského roku při posledním představení loučila, cítila hodně emocí, ale smutek, resp. pocit odchodu tam by. Celé se mi to ale míchá s tím, že se těším na to, co bude dál.“
Už se těším na nové projekty
Bývalá první sólistka Baletu ND a stálý host Baletu Státní opery musela každý den na tréninky, na zkoušky apod.
„To všechno jelo stále stejně dokola v zajetých kolejích a najednou přijde něco úplně nového,“ popisuje své emoce.
Baletu se věnuje ale už od svých šesti let.
„Proto mám tak velkou citovou vazbu i na samotnou budovu – protože Národní divadlo má své kouzlo, a to i přesto, že vystupujeme ve Státní opeře, ve Stavovském divadle, na Nové scéně, ale ND má jinou atmosféru. Zlatá kaplička je prostě číslo jedna,“ dodává Márová, která teď vyučuje na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy a navíc chystá i autobiografickou knihu.
Nikola Márová
Dvojnásobná držitelka Ceny Thálie za roli Odetty/Odilie v Labutím jezeře a Matky ve Svěcení jara Glena Tetleyho, za kterou získala v roce 2018 také cenu Opery Plus. V prosinci 2024 se v titulní roli Blanche v představení Tramvaj do stanice touha rozloučila s kariérou první sólistky baletu Národního divadla.
Celé Hovory Markéty Vozkové najdete v audiozáznamu.
Související
-
V Číně jsme se lekli, že se jim vystoupení nelíbí, říká...
Bravurní klasická technika, elegance a přesvědčivý herecký projev předurčily Nikole Márové náročné role. První sólistka Národního divadla v Praze a stálý host Balet...
-
Tušila jsem, že se to může stát a děsilo mě to, říká mladá baletka o sebevraždě partnera
Dlouhodobé odloučení od rodiny, komplexy spojené s výškou, depresivní propady, návykové látky a vážné zranění, které mohlo ukončit kariéru partnera.
-
Baletka ano, baleťák ne. Proč se tomuto označení muži věnující se baletu brání?
Slovo baleťák, na rozdíl od slova baletka, zní nějak špatně. Potíž bude v příponě „-ák“, která je v češtině expresivní, vnáší do toho celku nežádoucí významový odstín.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
