V Pardubicích do džungle nebo doby kamenné

Dá se o ní mluvit jako o džungli ve městě. Pardubičky a oblast pod pardubickou nemocnicí u Chrudimky patří k významným evropským přírodním lokalitám. A to především díky výskytu vzácného druhu vážky klínatky rohaté.

Podél břehů volně meandrující řeky s řadou břehových porostů a místy i neprostupnou zelení se ale daří také množství rozmanitých rostlin a dalších živočichů. Propadlé břehy si oblíbil ledňáček říční, který si v nich buduje svá hnízda. Vrátila se tam i vydra říční a objevuje i vzácný bobr evropský.

Válečné památky

Příroda zde zůstala neporušena i díky tomu, že se jednalo o vojenský prostor, tzv. Červeňák. To připomíná mimo jiné několik pilířů mostů z doby, kdy tam v období 1. republiky sídlil pluk železničního vojska.

Vojenskou historii z 2. světové války si pak lidé mohou připomenout v další okrajové části Pardubic, na louce na levém břehu řeky Labe u Rosického mostu. Lidé, kteří tu z okolního sídliště chodí na procházky často ani neví, co znamenají hluboké krátery. Jde o pozůstatky po bombardování Pardubic v roce 1944.

Tři z dohromady šesti kráterů po bombardování na louce u rosického mostu|foto:Šárka Rusnáková, Český rozhlas

Cílem náletů britských a amerických bombardérů byla Fantova rafinérie a pardubické letiště. Mnoho bomb ale také padlo mimo místa určení. Například i do obytných částí, především dnešních Popkovic, kde tuto tragédii připomínají jména na pomníku. Kráterů po bombách pak muselo být obrovské množství, protože jen prvních náletů se účastnilo 268 bombardérů. Převážnou většinu z nich ale už v rámci poválečné obnovy zavezli. Zůstaly jen ty, na místech, kde nikomu nepřekážely. Jako na této louce.

Pravěk v Pardubicích

Když se mluví o nejstarší historii Pardubic, myslí se tím především zámek a jeho předchůdce, zřejmě nějaké hradiště a pak také první písemná zmínka. Ta pochází ale až z roku 1295, kdy už s jistotou v Pardubicích stával kostel sv. Bartoloměje, o kterém se tam píše, a ještě o něco starší kostel Zvěstování Panny Marie v dnešní Klášterní ulici.

Je to ale o více než 5 tisíc let později od chvíle, o níž jistě víme, že v Pardubicích žili lidé. Bylo to ale mimo dnešní centrum, v Jesničánkách a Dražkovicích. Obě městské části jsou významnými archeologickými lokalitami v rámci celých východních Čech.

Kaple Andělů strážných z 19. století je nejstarší památkou v Dražkovicích, lidé tu ale žili ještě o asi 5 tisíc let dříve|foto:Šárka Rusnáková, Český rozhlas

Jak to asi vypadalo v nejstarších dobách v těchto nejjižnějších částech Pardubic? S největší pravděpodobností jako v knihách Eduarda Štorcha o pravěku. V Jesničánkách objevili archeologové sídliště z konce doby kamenné.

V Dražkovicích pak významné osídlení prvních zemědělců, a to hned na několika místech. Lidé tam bydleli pravděpodobně kontinuálně až do dnešních dnů. Mluví o tom archeologické nálezy například lineární keramiky nebo vzácně dochované římské studny při budování dnešní silnice I/37. A pobývali tam dlouho také například Keltové.