„Vadí mi naše sebemrskačství. Opravdu jsme jen národem zločinců, kolaborantů a zlodějů?“ ptá se historik Koura

„Vadí mi sebemrskačství. Že všechno bylo špatně a Češi jsou národem zločinců, kolaborantů, zlodějů a tunelářů. To se mně nelíbí,“ dodává v pořadu Hovory.

Jeho specializací jsou dějiny 20. století. Českou moderní historii přednáší na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, ale také na divadelních prknech Studia Ypsilon. Historik Petr Koura je ale také náruživý filmový fanoušek, který spolupracoval na projektech jako České století, Bohéma nebo filmu o Janu Palachovi.

Zapomenutí hrdinové

A podobně přistupuje také k rozšířenému českému nešvaru – akcentování zejména negativních částí naší historie. „Často si kladu otázku, proč v našich dějinách zdůrazňujeme negativní věci. Já se třeba snažím upozorňovat i na to pozitivní, třeba právě na hrdiny protinacistického odboje,“ říká Koura. 

Irena Bernášková dokonce vyráběla ilegální časopis V boj s pomocí válečku na nudle. Doma v kuchyni.
Petr Koura

Jako jeden příklad za všechny pak uvádí Irenu Bernáškovou. 

„Byla to první Češka odsouzená v Berlíně k trestu smrti. Máme zachovány vzpomínky, že v Americe, kde vyrůstala, se zastávala svých afroamerických spolužaček. A už v době před první světovou válkou nechápala rasovou segregaci a vystupovala proti ní. Za okupace vydávala ilegální časopis V boj – byla jeho hlavní duší, kolportovala ho, psala články, a dokonce ho vyráběla s pomocí válečku na nudle u sebe v kuchyni. Je prostě neuvěřitelné, co dokázala.“

Čtěte také

Nacismu a komunismu se podařilo společnost zničit, 20. století představuje úpadek, myslí si Drda

O to víc překvapuje, že je dnes téměř zapomenuta. „Nemáme po ní pojmenované jediné veřejné prostranství, jedinou ulici, jediné náměstí. Má pamětní desku na domě na Spořilově, kde žila,“ přiznává poněkud smutně Koura.

Česká historie se mnohem častěji než k hrdinům nacistického odboje vrací k politickým událostem, jakými byl například Mnichov 1938.

„To je věc, kterou se zabýval Jan Tesař ve své eseji Mnichovský komplex, kde píše, že se stále na to vymlouváme. Ale přitom jsme se nebránili ani v roce 1968, jako se bránili Maďaři sovětské invazi v roce 1956,“ připomíná.

Komunistické vtipy

Přesto, že náplní hodin dějepisu jsou stále především politické dějiny, neméně zajímavé mohou být dějiny všedního dne.

„Mám pocit, že i ty politické dějiny jdou vykládat skrz kulturu. Třeba studentům prvního ročníku dávám za úkol, aby jako příklad ústně podávaného pramenu přinesli od svých rodičů nebo prarodičů vtip, který se vyprávěl v období komunismu.“

Čtěte také

Vysídlení českých Němců. Jak došlo po válce k jejich odsunu?

„Takže celou jednu hodinu věnujeme tomu, že si vyprávíme vtipy. Analyzujeme je a zjišťujeme, co vypovídají o tom režimu,“ přibližuje.

I vtipy mohou být jedním z prostředků, jak do hodin historie dostat emoce, které jsou pro úspěšnou výuku zcela zásadní.

„Studenti si to budou lépe pamatovat, což mohu potvrdit ze své pedagogické praxe. Někdy jsou to třeba i věci, které nejsou tak důležité. A pak se divím, že zrovna tohle jim uvízne v hlavě, ale mají to spojené s emocí. Ať už pozitivní, nebo negativní – když jim ukážu nějaké fotografie zločinů nacismu a podobně.“

Studenti ze střední školy jsou tabula rasa, co se týče 20. století. Proč je neučit opačně?
Petr Koura

Petr Koura se mimo jiné stal před pár dny novým šéfem Katedry dějin a didaktiky dějepisu. Ačkoliv ve výběrovém řízení uspěl s vizí navazování na dosavadního ducha katedry, je tady jedna věc, kterou by rád do budoucna změnil.

Petr Koura|foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

„Když to řeknu ve zkratce, chtěl bych zvrátit tok dějin ohledně výuky. Protože vykládáme historii od pravěku po 20. století. Takže ke mně přicházejí studenti ze střední školy, kteří jsou vlastně tabula rasa, co se týče minulého století. Proč to tedy nezačít opačně?“ ptá se historik.

„Už existují historické knihy, které jsou psány opačně. Je to vlastně metoda archeologická, kdy archeolog začíná nejnovější vrstvou a teprve pak se propracuje do středověku. Tak proč tak nevykládat dějiny?“

Poslechněte si celý rozhovor Vlastimila Ježka s Petrem Kourem. Společně probrali také to, čím historika zaujalo právě 20. století a protinacistický odboj, nebo jak došlo ke spolupráci na divadelních projektech Studia Ypsilon, ve kterém host Hovorů vystupuje.