Vetovaný zákon o registrovaném partnerství, doping v Turíně, ptačí chřipka v Evropě

Přehled příspěvků

Jaroslav Skalický: Prezident Klaus vetoval zákon o registrovaném partnerství homosexuálů.

Ptačí chřipka dolétla k českým hranicím. Ornitologové očekávají, že se brzy vyskytne i u nás.

Olympiáda se ani letos neobešla bez dopinku.

Takový je přehled dnešního Týdne v tahu. Od mikrofonu Radiožurnálu vás zdraví Jaroslav Skalický.

Duel

Jaroslav Skalický: Zákon o registrovaném partnerství homosexuálů se po mnoha letech diskusí a několikerém hlasování zákonodárců dostal až na Pražský hrad. Prezident Klaus ho ale vetoval. Zákon podle něho rozšiřuje oblast státních zásahů do lidských životů, což je přímým opakem liberalizace. Premiér Jiří Paroubek to označil za jednu z největších Klausových chyb. Hlava státu se podle něho nedokázala přenést přes své předsudky vůči minoritní skupině obyvatel. Za správné rozhodnutí považuje naopak Klausovo veto ústavní právník Václav Pavlíček. Říká, že není důvod, aby byla partnerství homosexuálních partnerů postavena na roveň rodiny. Jiří Hromada z Gay iniciativy prezidentovo rozhodnutí označil za tragický omyl středověkého monarchy. S prezidentovým vetem nesouhlasí ani ministr spravedlnosti Pavel Němec, opačného názoru je Roman Joch z Občanského institutu. A právě tito dva pánové jsou hosty naší dnešní debaty. Ministr spravedlnosti, poslanec za Unii svobody DEU Pavel Němec a Roman Joch z Občanského institutu, pánové, hezké odpoledne, dobrý den.

Host (Pavel Němec): Dobrý den.

Host (Roman Joch): Dobrý den.

Jaroslav Skalický: Nejprve jednou větou, pane ministře, proč se vám prezidentovo veto nelíbí?

Host (Pavel Němec): Mě se nelíbí proto, protože jsem přesvědčen, že nemáme bránit jednotlivcům a minoritám v tom, aby si organizovali svůj život podle toho, jak sami uznají za vhodné a tento zákon určitě jednu z částí diskriminace odstraňuje.

Jaroslav Skalický: A jednou větou pan Roman Joch s opačným názorem?

Host (Roman Joch): V této zemi máme svobodu a toleranci. Každý ve věku nad 15 let a výš, muž nebo žena může spolu s každým jiným občanem žít jak chce, máme svobodu a toleranci, zákon o registrovaném partnerství přiděluje homosexuálním párům privilegia navíc.

Jaroslav Skalický: Zákon se tedy vrací do Sněmovny, aby platil, musí pro něj zvednout ruku minimálně 101 poslanců, jaké jsou šance, to si ještě řekneme. Teď, kdyby zákon začal platit, co by podle vás, pane Jochu, hrozilo?

Host (Roman Joch): Především by se stalo, že registrovaní partneři by měli všechny výhody, jaké mají manželé a neměli by některé nevýhody, které manželé mají. Například v otázce bytového zajištění. Manželé, muž a žena s dětmi nad 35 let jsou bráni jako jedna jednotka. Samozřejmě toto by neplatilo pro registrované partnery. Ti by byli bráni jako dva, to znamená, mnohem snadněji by mohli řešit svou bytovou otázku. Měli by prostě všechny výhody manželství plus neměli by některé nevýhody, které manželství znamená.

Jaroslav Skalický: Pan ministr odmítavě kroutí hlavou.

Host (Pavel Němec): No, podle mě to je úplně absurdní, nevím, o jakých jednotkách pan Joch mluvil, možná vzpomínal na nějaké staré časy bytových pořadníků a podobně. Já jsem prostě přesvědčen, že lidé, pokud už jsou přírodou předurčeni k tomu, že mají sklon žít s osobou stejného pohlaví, tak mají mít právo na to, aby v případě, že se tomu druhému něco stane, tak mohli žádat například informace o zdravotním stavu, aby spolu mohli prostě legálně bydlet, aby v případě, že se jednomu z těch dvou něco stane, tak aby přešlo nájemní právo na toho druhého a v čem si myslím, že se to odlišuje od manželství a má se to odlišovat od manželství je právě to, že se žádným způsobem, ani já bych s tím nesouhlasil, nepočítá s tím, že by například mohli vychovávat společně děti.

Jaroslav Skalický: Pan Joch.

Host (Roman Joch): Požadavky na adopci dětí homosexuálními páry bude za pár měsíců nebo nejpozději let na stole. Jenom naivní člověk by si myslel, že takovéto pokusy dál nenastanou.

Host (Pavel Němec): Tak, já si myslím, že se bavíme o zákonu, který je teď projednáván a nic takového současný zákon, který je projednáván, neumožňuje, takže tyhle ty argumenty považuji za naprosto liché.

Jaroslav Skalický: Ti, kteří říkají, že by zákon takový být neměl také tvrdí, že omezuje funkci manželství a rodiny na plození a výchovu dětí. Co si o tom, pánové, myslíte?

Host (Roman Joch): Především se domnívám, že vznik nových generací je jednou z funkcí manželské rodiny, není samozřejmě jedinou. Lidská sexualita má jako význam prohloubit vztah mezi manželi, mezi partnery a upevnit je. Ale z hlediska státu tato emotivní nebo láskyplná funkce sexuality, která je možná mezi páry stejného pohlaví nebo opačného pohlaví, není až tak důležitá. Z hlediska státu je důležité se postarat o to, aby to prostředí, ve kterém nový občan státu, daňoví příští poplatníci, vyrůstají, aby toto dostalo speciální ochranu. Když sedmnáctiletý kluk se zamiluje do sedmnáctileté holky, mohou spolu žít, žádný zákon České republiky jim v tom nebrání, ale zároveň tento fakt zamilovanosti nebo lásky není důvodem pro speciální uznání pro státní privilegium. Zákon o registrovaném partnerství uděluje státní privilegium další formě soužití než je manželská rodina.

Host (Pavel Němec): To prostě není pravda, zákon o registrovaném partnerství pouze umožňuje osobám stejného pohlaví, aby spolu mohli legálně žít a žádným způsobem jaksi neprivileguje oproti manželství. Manželství samozřejmě má jednu z funkci také to, že z manželství vzniknou potomci, ale tak tam mají celou řadu daňových výhod, odpočitatelné položky na děti, společné zdanění manželů s dětmi, a to samozřejmě v žádným případě nedopadá na registrované partnerství a pokud si pan Joch myslí, že zvýšení počtu dětí dosáhneme toho, že budeme nutit lesbické páry mít děti, no tak to je přeci nesmysl, jako jestli někdo ... .

Host (Roman Joch): Ale to jsem já neřekl. Já neříkám, že někdo má být nucen mít děti, já pouze říkám, že z hlediska státu pouze z té široké řady různých soužití, které stát toleruje, u nás máme plnou svobodu na soukromí, tak z této široké škály soužití pouze to soužití by mělo být státem speciálně chráněno, ve kterém přirozeným způsobem přicházejí na svět noví občané státu, děti. Žádné jiné nemá být speciálně chráněno, ale má být samozřejmě tolerováno. Nyní homosexuální páry nebo heterosexuální páry, ať již sezdané nebo ne, mohou svobodně, legálně spolunažívat, nic jim v tom nebrání. Naše společnost je tolerantní. My se jenom bavíme o tom, která forma soužití má dostat speciální státní ochranu a uznání.

Host (Pavel Němec): No, to je manželství a samozřejmě tam je celá řada daňových výhod a prostě není pravda, že by registrované partnerství bylo postaveno na roveň manželství, pouze říká, že ti dva lidé stejného pohlaví, pokud se rozhodnou žít spolu, tak mohou mít právo například na informace o zdravotním stavu, pokud se tomu druhému něco stane, budou mít právo na přechod nájmu bytu a podobně.

Jaroslav Skalický: Pane Jochu, nediskriminuje váš názor rodiny, které z jakýchkoliv důvodů už nemají děti?

Host (Roman Joch): Nemyslím si, že diskriminuje. Z mnoha různých důvodů, ať už zdravotních nebo věkových nebo jiných mnohé rodiny děti nemají, ale to, to je přirozený chod života. Jde o to, že pouze manželská rodina nebo teda stabilní vztah heterosexuální je ten, který v podstatě může mít děti a domnívám se, že je v státním zájmu nebo v zájmu společnosti, aby za prvé vůbec nějaké děti byly a za druhé, když už jsou děti, to znamená jsou to občané státu ve své zranitelné fázi, aby požívali určitou speciální ochranu.

Host (Pavel Němec): A to je fajn, já taky souhlasím s tím, že je dobré, aby lidé měli děti, aby populace nestárla, ale jak to souvisí se zákonem o registrovaném partnerství, to opravdu nechápu. Chcete tím říct, že pokud tento zákon nebudeme mít, takže bude víc dětí, že tedy páry, které jsou jaksi nakloněny tomu žít ve svazku stejného pohlaví, takže najednou, protože je to motivující, tak si pořídí osobu jiného pohlaví a budou s tou osobou mít děti, vždyť to je absurdní.

Host (Roman Joch): Samozřejmě, je to absurdní, ale toto vy mi podsouváte, to jsem já neříkal. Já jsem pouze říkal, že z hlediska státu dává smysl speciálně chránit a privilegovat pouze tu formu soužití, kde mohou přijít na svět děti. Všechny ostatní formy soužití, ať již nesezdané heterosexuální páry, ať ji zamilované dvojice, ať již homosexuální páry má stát tolerovat, má stát tolerovat, umožnit jim svobodný život, ale není důvod jim dávat speciální uznání nějakým novým zákonem. Tento zákon je o speciálním uznání. Mě by zajímalo, kdyby, a je založen na mentalitě, že když my, nějaká dvojice, pár, kteří k sobě cítíme emocionální pouto, chceme od státu speciální uznání, proto stát má povinnost nám to dát. Já bych se chtěl zeptat, kdyby nějaké náboženské menšiny v České republice, například muslimská nebo nějaká jiná východní náboženství, kdyby požadovaly ani ne plné polygamní manželství, ale řekněme pouze registrované partnerství pro více než dvě osoby, z jaké pozice vy byste jim bránil? Oni rovněž žijí nějakým způsobem života, který je tolerován, ano, v České republice klidně v jednom bytě může žít jeden muž a dvě ženy, není to protizákonný, ale pokud by požadovali speciální registrované partnerství, jakožto tři osoby, jak vy byste jim, na základě čeho odmítl, když to oni prostě chtějí.

Host (Pavel Němec): A proč čekáte, že bych je odmítal?

Host (Roman Joch): Takže vy byste byl za registrované partnerství řekněme tří, čtyř, pěti, sedmnácti osob?

Host (Pavel Němec): A proč ne?

Host (Roman Joch): No, to je skvělé!

Jaroslav Skalický: To už jsme možná trošku dál. Teď, podívejme se na některé problematické body zákona podle prezidenta Václava Klause. Sepsal je ve svém zdůvodnění, proč tedy vetoval zákon o registrovaném partnerství. Například není jasné, ptá se, proč stát vylučuje pro vstup do tohoto svazku například spolu dlouhodobě žijící sourozence, pane ministře, není v tom chyba?

Host (Pavel Němec): Tak, já si myslím, že ne, protože dlouhodobě žijící sourozenci samozřejmě mají to pouto pokrevní a řekněme rodinné a jsou tam jiné důvody, proč spolu žijí, nikoliv to, že by spolu žili jako pár, který k sobě cítí nějaký citový vztah prostě toho jiného typu, než typu rodinného.

Host (Roman Joch): No, to je klasický příklad pokrytectví. Proč by tato skupina soužití, dva bratři, nemohli dostat daňové výhody. Proč? Jenom proto, že mezi nimi není sexuální vztah?

Host (Pavel Němec): Ale vždyť nikdo nedostává daňové výhody, daňové výhody v registrovaném partnerství žádné nejsou. Společné zdanění manželů s dětmi prostě nemá nic společného s registrovaným partnerstvím, tak tady nepodsouvejte do toho zákona něco, co tam vůbec není.

Host (Roman Joch): Je tam možnost přímého dědění, je tam usnadnění mnohých administrativních záležitostí.

Host (Pavel Němec): Ale vždyť sourozenci samozřejmě také po sobě budou dědit ze zákona, tak to vůbec nesrovnávejme sourozence a registrované partnery.

Host (Roman Joch): Proč se dva sourozenci nemohou zaregistrovat podle tohoto zákona?

Host (Pavel Němec): Ale proč by se měli zaregistrovat? Sourozenci už mají například tu informaci o zdravotním stavu, pokud řekněme jeden z těch sourozenců bude obětí autonehody, nějakého úrazu a druhý ho přijde navštívit do nemocnice, tak ty informace jako rodinný příslušník dostane, tak prosím vás neřešme věci, které jsou dávno vyřešeny Občanským zákoníkem a ostatními předpisy, protože ten sourozenec jako příbuzný, když přijde do nemocnice, tak prostě ty informace dostane a stejně tak, když budou žít spolu v bytě, tak tam přejde právo na nájem bytu na toho druhého.

Host (Roman Joch): Mohli by se zaregistrovat nikoliv sourozenci, ale heterosexuální dvojice, to znamená muž a žena, kteří nechtějí uzavřít manželství, chtějí spolu žít nějakou dobu, mohli by se zaregistrovat, anebo nikoli?

Host (Pavel Němec): Nemohli by se zaregistrovat, protože zde mají tu tradiční instituci manželství.

Host (Roman Joch): Kterou ale nechtějí využít, nejsou pak diskriminováni? Není tato forma soužití heterosexuální soužití bez manželství, není diskriminováno?

Host (Pavel Němec): Mají volbu, protože ty právní instrumenty, které jsou vztaženy k manželství tak mohou využívat, mohou se stát manželi, pokud se mají natolik rádi, že jsou schopni uzavřít manželství. Tak vy na druhou stranu tady říkáte, že by registrovaní partneři měli být manželi, že by to mělo být na stejnou úroveň nebo co vlastně chcete?

Host (Roman Joch): Já chci, aby stát zaváděl princip naprosté rovnosti před zákonem. Žádné speciální registrace, žádné uznávání životních stylů.

Host (Pavel Němec): No tak jak říkáte rovnost, když říkáte rovnost před zákonem, takže říkáte, že osoby stejného pohlaví by měly uzavírat manželství? To chcete říci? Vy chcete absolutní rovnost před zákonem nebo chcete manželství zrušit?

Host (Roman Joch): Ne, ne, ne. Já rozhodně nechci manželství zrušit, chci ho zachovat, ale manželství z definice je spojení muže a ženy, a to z toho důvodu, že takovéto spojení umožňuje, ne nutně garantuje, ale umožňuje, aby vznikly nové generace, a to je jedna, jediná věc, na které má stát zájem. Ne to, kdo s kým žije, v jakém je vztahu, jestli je heterosexuální nebo homosexuální, to je naprosto irelevantní, má být svoboda. Ale speciální státní zájem je ten, aby za prvé byly nové děti a za druhé, pokud možno vyrůstaly ve stabilním prostředí, a to stabilní prostředí, tomu se říká rodina a to je jediný důvod, důvod dětí, proč vůbec nějaký speciální zákon má být. Žádný jiný důvod je irelevantní. Je to jenom na zásadě mentality, my něco chceme, tak chceme od státu, od úřadu uznání, že jsme vlastně dobří.

Jaroslav Skalický: Pane Jochu, ale nebyl by stát mít zájem na tom, aby všichni jeho občané žili spokojeně? To není dostatečný důvod, když se tedy dva lidé stejného pohlaví mají rádi a chtějí spokojeně žít a že by jim to stát měl umožnit?

Host (Roman Joch): Jasně, to mohou spokojeně žít. Stát to nezakazuje, naštěstí ta doba, kdy různé formy sexuálních vztahů mezi dospělými byly trestány, jsou za námi. Ale vraťme se ještě k té mentalitě. Lidé chtějí žít spolu, a teď neřešme, jestli jsou homosexuální nebo heterosexuální, to je v podstatě jedno z hlediska státu. Chtějí žít spolu, což je v pořádku, to můžou, ale navíc chtějí od státu nějaké speciální uznání, že je to dobře.

Host (Pavel Němec): Oni nechtějí nic od státu, nechtějí nic od státu uznání, že je to dobře, chtějí prostě úplně obyčejné věci, když ti lidé spolu žijí a mají k sobě nějaký citový vztah a nejsou to ani pokrevní příbuzní, ani manželé, tak chtějí něco, co, čím budou dokazovat to, že jsou si nějakým způsobem blízcí. Například tedy informace od lékaře, právo na přechod nájmu bytu, pokud ten jeden z těch partnerů například zemře.

Jaroslav Skalický: Dovolte ještě jednu připomínku ze strany prezidenta. Píše, partneři mají v tomto svazku stejné povinnosti a stejná práva, jejich výčet však na rozdíl od zákona o rodině chybí. Tím se otevírá možnost partnerů vysoudit si různé, v tomto zákoně, nepopsané nároky. Hrozí tato věc, pane ministře spravedlnosti?

Host (Pavel Němec): Tak, já si myslím, že v žádném případě nehrozí a nakonec i v manželství můžete podávat různé žaloby, a samozřejmě vždy záleží na soudu, jakým způsobem rozhodne. Nemyslím si, že by nám tento zákon přinášel nějaké enormní množství nových žalob.

Jaroslav Skalický: Dalo by se asi o tomto zákonu diskutovat ještě dlouho, jak slyším, příznivci i odpůrci mají spoustu argumentů, nicméně jak jsem řekl, zákon se vrací do Sněmovny, teď musí veto prezidenta přehlasovat minimálně 101 poslanců. Pane ministře, pane poslanče, jaké vidíte šance?

Host (Pavel Němec): Předpokládám a doufám, že zákon projde. Každopádně náš poslanecký klub ve své většině ten zákon podpoří.

Jaroslav Skalický: Pane Jochu, i vy dostáváte slovo na závěr.

Host (Roman Joch): Můj odhad je, že Poslanecká sněmovna veto prezidenta odhlasuje, protože je tam značná levicová socialisticko komunistická většina, ke které se bohužel připojují naši takzvaní liberálové.

Host (Pavel Němec): Ale co povídáte? Vždyť pro tento zákon hlasovali naprosto všichni poslanci nebo poslanci z různých poslaneckých frakcí, jediná poslanecká frakce, která se neúčastnila, byla KDU-ČSL. Z Občanské demokratické strany, z Unie svobody, co hovoříte o levici? To nemá s levicí a pravidí nic společného.

Host (Roman Joch): No, za tento zákon hlasovali většina socialistů, většina komunistů, většina unionistů. Žádný lidovec a malá menšina poslaneckého klubu ODS. To znamená pravicové strany většinově, neříkám jednohlasně, ale většinově byly proti, levicové strany zdrcující většinou pro a Unie svobody si vybrala svůj osud nalevo.

Host (Pavel Němec): Tak my nejsme ani levicová, ani pravicová strana, my jsme strana liberální a pokud vám to nic neříká, tak je mi to líto.

Host (Roman Joch): Liberál je ten, kdo požaduje co nejméně státu, co nejvíce osobní svobody, co nejméně razítek, co nejméně úřadů. Vy hlasujete za nový zákon, za rozšíření státu, za vyšší daně pro nové státní funkce, kterou je registrovat partnerství.

Host (Pavel Němec): Ne, já chci jenom to, aby tito svobodní jednotlivci žili také svobodně a spokojeně a měli možnosti, které jim právem náleží. A to jim podle mého názoru má stát umožnit.

Host (Roman Joch): Ano.

Jaroslav Skalický: U našich mikrofonů byli ministr spravedlnosti, poslanec za Unii svobody DEU Pavel Němec a Roman Joch z Občanského institutu. Pánové, já vám děkuji a někdy zase na slyšenou.

Host (Roman Joch): Na slyšenou.

Host (Pavel Němec): Na shledanou.

Jaroslav Skalický: Ptačí chřipka už dolétla do Evropské unie. Za pár minut o tom budu mluvit s ornitologem Jiřím Šafránkem. Pak se v Týdnu v tahu budeme věnovat olympiádě. Teď jsou ale na řadě krátké zprávy.

Ptačí chřipka v Evropě

Jaroslav Skalický: Virus ptačí chřipky H5N1 byl tento týden potvrzen v dalších evropských zemích, včetně Rakouska, Německa a Maďarska. O ptačí chřipce teď budu mluvit s ornitologem Jiřím Šafránkem, místopředsedou Moravského ornitologického spolku. Přeji dobrý den.

Host (Jiří Šafránek): Dobrý den.

Jaroslav Skalický: Někteří vaši kolegové tvrdí, že do dvou týdnů bude ptačí chřipka i u nás. To zřejmě souvisí s příletem ptáků po zimě, je to tak?

Host (Jiří Šafránek): Ano, je to tak. Ptáci čekají v jižní Evropě na to, až zde rozmrznou řeky a posunou se k nám.

Jaroslav Skalický: Odkud se k nám ptáci nejčastěji vracejí?

Host (Jiří Šafránek): Tak v první vlně přilétají ptáci, kteří zimují u Středozemního moře, jsou to většinou špačci, konipasi, rehkové, ale i husy, labutě a kachny.

Jaroslav Skalický: A v té druhé fázi?

Host (Jiří Šafránek): V druhé fázi přilétají ptáci ze střední Afriky a poslední z jižní Afriky.

Jaroslav Skalický: Lidé mají obavy, hlásí veterinářům kdejakého uhynulého vrabce, ta ptačí chřipka, ale pokud se nepletu, se zatím vyskytla jen u některých druhů ptáků.

Host (Jiří Šafránek): Zatím se vyskytla, ve většině případů se vyskytuje u vrubozobých ptáků a souvisí to s tím, že tito ptáci jsou chováni vlastně společně s venkovní nebo s volně žijícími ptáky.

Jaroslav Skalický: To znamená, že u pěvců zatím ty případy nebyly?

Host (Jiří Šafránek): U pěvců zatím neznáme žádný případ, jsou známy případy u papoušků.

Jaroslav Skalický: V čem je podle vás to největší riziko přenosu nemoci mezi tím nakaženým ptákem a člověkem?

Host (Jiří Šafránek): Já si myslím, že to riziko je právě v těch velkochovech, kde nejsou dodržovány hygienické předpisy.

Jaroslav Skalický: To znamená, že ale ta nemoc se tam do těch velkochovů dostane právě od těch divokých ptáků nejdříve.

Host (Jiří Šafránek): No, pokud se tam ti ptáci k nim nedostanou k těch chovaným ptákům, tak ta nemoc se tam nedostane, ale je pravděpodobné, že určitě někde selže nějaký lidský faktor a nějaký velkochov bude určitě nakažen.

Jaroslav Skalický: Takže má smysl, mají smysl ta preventivní opatření, která zatím u nás platí, to znamená zabránění kontaktu divokých ptáků a ptáků, respektive drůbeže?

Host (Jiří Šafránek): Určitě ano, dodržovat ty preventivní opatření je velice důležité.

Jaroslav Skalický: Pokud jde o to divoké ptactvo, čeho by se tam lidé měli vyvarovat, pokud třeba najdou nějakého uhynulého ptáka?

Host (Jiří Šafránek): Pokud najdou jednoho uhynulého ptáka, tak se nic neděje, pokud by našli nějakou větší skupinu, to je třeba pět, šest kusů najednou, tak je potřeba informovat veterinární správu, nesmí se těch ptáků dotýkat, brát je do rukou, prostě nechat je na místě.

Jaroslav Skalický: Hrozí nějaké nebezpečí i z trusu ptáků?

Host (Jiří Šafránek): Určitě, ta nemoc se přenáší i trusem, ale to se týká právě těch velkochovů, jako kontakt, že by člověk byl kontaktován tím trusem a nakazil se, to je málo pravděpodobné.

Jaroslav Skalický: Co si myslíte o té ptačí chřipce, bude nakonec skutečně tak nebezpečná, že dojde k té některými lidmi předvídané, předpovídané pandemii?

Host (Jiří Šafránek): Já si myslím, že to tak nebezpečné nebude. Je to nebezpečné hlavně pro ptáky a opravdu, pokud se konzumují ti ptáci syroví, tak se zatím přenesla ta nemoc na lidi, takže to v Evropě nehrozí.

Jaroslav Skalický: Mezi ptactvem, myslíte si, že ta nemoc už byla dříve nebo je to opravdu záležitost posledního roku, dvou let?

Host (Jiří Šafránek): No, veterináři říkají, že ptačí chřipka je celkem běžná nemoc mezi ptáky, ale ten virus, který teďka se zde objevuje, je právě poněkud agresivnější a ty ptáky zabíjí ve větším množství.

Jaroslav Skalický: Hrozí nějaké větší nebezpečí pro ptactvo obecně?

Host (Jiří Šafránek): Určitě ano, ale já si myslím, že ti ptáci postupně získají i imunitu i na tento virus, ale zase se dá říct, že i ten virus se zase přizpůsobí a bude třeba ještě víc agresivnější, těžko říct, jak to dopadne.

Jaroslav Skalický: To byl Jiří Šafránek, místopředseda Moravského ornitologického spolku. Na slyšenou, hezké odpoledne.

Host (Jiří Šafránek): Na shledanou.

Doping na olympiádě v Turíně

Jaroslav Skalický: I v tomto našem pořadu bude řeč pochopitelně o olympiádě. Ještě před začátkem olympijských her v italském Turíně se hodně mluvilo o dopingu a netrvalo ani týden a antidopingoví komisaři odhalili první hříšnici. Ruská biatlonistka Olga Pylevová přišla o stříbro z vytrvalostního závodu a dostala trest na dva roky. Krátké shrnutí dopingové problematiky na olympiádě připravil Tomáš Kohout.

Tomáš Kohout: Olympijské hry ještě ani nezačaly, a už se slova Turín a doping skloňovala hodně často. Podle italského zákona z roku 2000 je doping trestným činem a kdo se proviní, může jít do vězení. Nakonec se Mezinárodní olympijský výbor a italská vláda dohodly na výjimce během 20. zimních her. Ruska Pylevová tak přišla o medaili, byla vyhozena z olympijské vesnice a od Mezinárodní biatlonové unie dostala dvouletý zákaz startu. Do ťurmy ale nepůjde. Krátce před začátkem olympiády dostalo několik sportovců na 5 dní z důvodu ochrany jejich organizmu pětidenní zákaz závodění. Mezi těmi, kteří měli potíže se zvýšenou hladinou hemoglobinu byl i Dušan Kožíšek.

Host (Dušan Kožíšek): Jsou tam vlastně dvě hodnoty, jedna je hematokryt, která určuje hustotu krve a pak je ten hemoglobin. Je to vlastně na sebe vázaný, když je člověk hustší, tím má větší ten hemoglobin a pokavaď se dokážu naředit, tak snížím i tu hladinu toho hemoglobinu.

Tomáš Kohout: Vysvětloval Dušan Kožíšek. Závodit nesměl na posledním světovém poháru před olympiádou ve švýcarském Davosu, ale pitným režimem rozředil krev a na olympiádě startovat mohl. Němci měli den před olympiádou stejnou potíž u běžkyně Evy Zasimbacherové a už se i z jejich realizačního týmu ozývají hlasy, že by se měly zmírnit limity pro hemoglobin, protože jeho hladina se může zvýšit přirozenou cestou. Ještě než byla usvědčena Pylevová, svět se divil vítězství Estonky Šmigunové ve skiatlonu. Kateřina Neumannová také.

Host (Kateřina Neumannová): No jezdila nic moc, naposledy závodila začátkem ledna v Estonsku, tam byla druhá, od tý doby se po ni slehl svět, nikdo neví, kde byla, takže ta se opravdu připravila výborně, no.

Tomáš Kohout: Vzápětí ale Kateřina Neumannová nechtěla přemýšlet nad tím, jestli byla poražena v nečestném souboji.

Host (Kateřina Neumannová): Já o tomhle vůbec v tuhle chvíli nepřemejšlím, já pevně věřím, že prostě to byl čistej závod a že rozhodly jenom síly na trati.

Tomáš Kohout: Od neděle, kdy toto Kateřina Neumannová říkala, stačila ještě Šmigunová vyhrát další zlatou medaili, tentokráte na desetikilometrové trati klasicky. Přípravu tedy asi měla výbornou. Ale zpět k dopingu. Když Kateřině Neumannové přišly po skandálu ruských soupeřek dvě stříbrné medaile po letech poštou, vadilo jí, že si je nemohla užít přímo v Salt Lake City, také doping na olympiádě vnímá nejspíš veřejnost více, než při běžném závodě světového poháru. Nestálo by tedy za to za prokázaný doping na olympijských hrách trestat sportovce rovnou doživotím?

Jaroslav Skalický: Reportér Tomáš Kohout položil ve svém příspěvku několik zásadních otázek, týkajících se trestání sportovců za užití nedovolených podpůrných látek. Jak by tento problém řešil Český antidopingový výbor, to už nám řekne jeho ředitel Jaroslav Nekola. Přeji hezké odpoledne.

Host (Jaroslav Nekola): Dobré odpoledne.

Jaroslav Skalický: V Itálii je doping trestným činem, ale za prohřešek při olympijských hrách sportovci do vězení nepůjdou. Souhlasíte s posíláním proviněných sportovců do vězení?

Host (Jaroslav Nekola): Tak, já to musím uvést na pravou míru. Ani v Itálii není přestupek za doping u sportovce trestán vězením. Vězením je trestán jakýkoliv čin, který způsobí ten doping, to znamená, když jde o nabízení, když jde o prodávání dopingových látek, ale i přijmutí. Například sportovci, pokud by se prokázalo, že jeho pozitivní nález je v důsledku přijmutí látky, vědomého, tak pak je to trestný čin. Jsou to takové nuance, ale ten italský zákon skutečně takto hovoří.

Jaroslav Skalický: A byl byste pro to, posílat sportovce, kteří se tak proviní, do vězení?

Host (Jaroslav Nekola): No, já myslím, že na to není doba, protože těch důvodů pozitivního dopingu u sportovců je celá řada, je to celá škála těch důvodů a já si myslím, že je to zatím dostatečně ošetřeno pravidly, které stanoví Světová antidopingová agentura a že to postačuje.

Jaroslav Skalický: Takže ani doživotní zákaz činnosti není tím správným trestem?

Host (Jaroslav Nekola): Doživotní zákaz činnosti je v pravidlech, pokud se sportovec proviní podruhé a je to vyloženě prokázáno z jeho viny, ale první provinění je trestáno dvouletým zákazem činnosti.

Jaroslav Skalický: Několik závodníků mělo pozastavenu činnost kvůli zvýšené hladině červených krvinek v těle. To může být i důsledkem pobytu ve vyšší nadmořské výšce, neměly by se v tomto případě limity zmírnit, co si myslíte?

Host (Jaroslav Nekola): No, ty limity se zpřísnily za poslední léta, myslím poslední před čtyřmi lety byly ty limity u mužů vyšší, byly tuším 180 hodnoty hemoglobinu, teď to kleslo na 170. No, je to zkusmo, jak se říká. No, není to na základě nějakých objektivních měření a jestliže se ukáže, že sportovci zvyšují svý tréninkový dávky zejména pobytem ve vysokohorském prostředí, pak si myslím, že je reálné tu hladinu zvyšovat.

Jaroslav Skalický: Mluví se o nové látce, která se nedá testy vypátrat po déle než 20 dnech po jejím užití. Slyšel jste o ni také?

Host (Jaroslav Nekola): Tak to zřejmě jde o růstový hormon, ale ten pro vytrvalostní sport nemá smysl, to je víceméně anabolický, tedy způsobuje anabolický efekt a užívá se k prodloužení řekl bych v uvozovkách životnosti anabolických, užívání anabolických steroidů, které samozřejmě se dají už teď poměrně snadno odhalit, kdežto ten růstový hormon má právě určité obtíže v tom, že se dá odhalit jenom po určité době, tak jak jste říkal.

Jaroslav Skalický: Očekáváte, že se na olympijských hrách v Turíně objeví další sportovci, kterým bude prokázán doping?

Host (Jaroslav Nekola): No tak pravděpodobné to je, když si vezmeme statistiku za posledních několik olympijských her, tak vždycky těch případů bylo víc než jeden, takže i tady lze očekávat, že jich bude víc, i když chci upozornit na to, že pro letošek už platí, respektive pro loňský rok platí grand monitoring sportovců, čili sportovci na takzvané mezinárodní úrovni, které definují jednotlivé sportovní federace mezinárodní jsou pravidelně kontrolováni a musí o sobě podávat jaksi hlášení, kde se nachází při tréninku, aby byli dosažení na mimosoutěžní dopingové kontroly.

Jaroslav Skalický: Pravidla antidopingové kontroly jsou v NHL volnější. Zaměřují se v Turíně antidopingoví komisaři více na hokejisty?

Host (Jaroslav Nekola): Tak hokejisté, kteří byli nominováni na olympijské hry, museli rok před tím podstupovat pravidelně testy, které nejsou nařízeny v kanadsko americké profesionální lize, takže například naši sportovci byli celý rok před olympiádou pravidelně kontrolováni, tak jako jsou kontrolováni všichni sportovci, o kterých jsem mluvil, té mezinárodní úrovně. Jestli se tady budou na ně zaměřovat víc, těžko říct, na to jsou stanovená pravidla, že se kolik tedy dopingových kontrol se dělá při zápasech.

Jaroslav Skalický: Tak, to jsme mluvili s ředitelem Českého antidopingového výboru Jaroslavem Nekolou o antidopingových kontrolách na olympijských hrách v Turíně. Pane řediteli, děkujeme a na slyšenou.

Host (Jaroslav Nekola): Na slyšenou.

Fejeton Jana Pokorného

Jaroslav Skalický: A na řadě je náš pravidelný fejeton, tentokrát také olympijský. Jan Pokorný se před týdnem ve svém fejetonu vyznal ze svého dojetí ze zahajovacího ceremoniálu zimních olympijských her. Dnes je v podobném rozpoložení, je mu líto Dominika Haška.

Jan Pokorný: "Při tom úvodním zápase našich s Němci jsme seděli na tribuně za brankou, do níž se postavil Dominik Hašek. A tak jsme ho měli od začátku na očích. Při rozbruslení se zabydloval v brankovišti, tak jak to gólmani dělají, jako když si pes chystá pelíšek. Aby se cítil při prvním zápase na olympiádě dobře a mohl svými nenapodobitelnými rozkleky deptat soupeře a pomáhat spoluhráčům.

Profesionální brankář se neohlíží dozadu, tam je jenom síť v ní občas puk. Kouká spíš dopředu, odtamtud nejčastěji zahrozí soupeř a je potřeba ho vychytat. Zpátky se může ohlédnout snad jenom trochu přecitlivělý fanoušek, který se 15. února roku 2006 díval na brankáře, jež 15.února 1983 chytal v reprezentaci poprvé. 23 let v národní brance. Jaký je to život? Málokdo si to dovede představit, sláva, obdiv, kritika, nadávky. Někdy i zbožnění.

Říká se mu Dominátor. Jeden ze synů autora tohoto fejetonu obdivoval slavného brankaře až poživačně. Krátce po vítězném olympijském Naganu byl Dominik Hašek hostem rozhovoru pro Radiožurnál, vysílalo se tenkrát z hotelu, kde brankář spolu s ostatními hokejisty bydlel. Hašek měl hlad a tak si před vysíláním objednal mísu špaget, kterou pak ve spěchu nedojedl. Již zmíněný syn, který sledoval interview zvolal, tati, to mi ve škole nikdo neuvěří, že jsem dojídal po Dominiku Haškovi. Než číšník stačil uklidit ze stolu, bylo po špagetách.

Tak tuhle příhodu jsem vyprávěl v turínské hale poté, co Haška vystřídal Tomáš Vokoun a přišla řeč na to, že je to možná Dominátorova poslední olympiáda. I kdyby tomu tak bylo, nepředpokládám, že by po některém z příštích brankářů někdo z dětí s nadšením potřeboval dojídat oběd."

Jaroslav Skalický: Tak to byl olympijský fejeton Jana Pokorného. To byly alespoň některé události, které nás zaujaly v uplynulém týdnu tohoto roku. Co přinese týden příští, o tom zase v sobotu po 17. hodině. Příjemný sobotní večer vám přeje Jaroslav Skalický.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.