Vít Slíva: Po deseti letech jsem si řekl, ať tady po mně něco zůstane. Jeho rozhovor s Jiřím Trávníčkem vyšel knižně

24. květen 2023

Vít Slíva v otevřeném rozhovoru s Jiřím Trávníčkem. Poslechněte si, jak oba hovoří s Alenou Blažejovskou o knize Všelijak poplantane.

Ke knižnímu rozhovoru se básník Vít Slíva (nar. 1951) odhodlával deset let. Tak dlouho vzdoroval návrhům literárního vědce Jiřího Trávníčka (nar. 1960). „Mně vadilo, že jsem vídával v knihkupectvích knihy rozhovorů s herečkami, herci, modelkami, sportovci, tak jsem si řekl – mezi ně já přece nebudu patřit,“ vysvětluje Vít Slíva. „Po deseti letech jsem si řekl – ať tady po mně něco zůstane, nějaké svědectví jiné než jenom ve verších. A taky mě Jiří zlomil, a to bylo rozhodující, tím, že mluvil o tom, jak ta knížka bude asi vypadat: že tam budou tematické kapitolky, které pak nazval zvětšeninami. Dvě z nich že budou hudba a náboženství, víra v Boha. To mě vyprovokovalo ke kývnutí – a dost ráznému.“

Čtěte také

Označení „zvětšeniny“ je inspirováno knihami literárního vědce a pedagoga Zdeňka Kožmína (1925-2007). Ten vydal v roce 1989 knihu Zvětšeniny ze stylu bratří Čapků a v roce 2007 vyšla kniha Zvětšeniny z Komenského, jejíž spoluautorkou byla jeho manželka Drahomíra (1929-2002). „Zvětšeniny z Víta Slívy“, které vydalo brněnské nakladatelství Host pod názvem Všelijak poplantane, jsou tedy i poctou Zdeňku Kožmínovi.

K tomu, jak kniha vznikala, říká Vít Slíva: „Rád vzpomínám a budu vždycky rád vzpomínat na středy, kdy jsem autobusem vyjížděl nahoru, jak já říkám, na Akropoli nad Krpolem – na Lesnou. A od pěti hodin jsem pobýval v bytě Jiřího a jeho ženy a jeho dcer a tam jsme to nahrávali. Pak ovšem přišel můj dlouhodobější pobyt v nemocnici a pak potřeba nevzdalovat se z bytu, takže několik posledních pokračování jsme nahráli u nás dole v Králově Poli.“

Čtěte také

Panovala soustředěná pracovní atmosféra, nebo to bylo přátelské posezení s pohoštěním? Básník vzpomíná: „Víno tam bylo vždycky, ale já jsem byl kolikrát do těch odpovědí tak zažraný, že jsem se vína ani netkl. To jsem se sám sobě podivoval.“ Jiří Trávníček shrnuje: „Byla to taková antická hostina, se vším, co tam patří. Tam se jí a zároveň se rozmlouvá.“ A Vít Slíva dodává: „Symposion. Soubytí a soupití.“

V případě portrétního rozhovoru se nabízí životopisná linka, ale kniha u ní nezůstává. Byla její struktura určena předem? – „Ano, určili jsme si ji dopředu,“ připouští Trávníček. „Jedna polovina – Životaběh. Já v biografickou osu věřím, životopis je velmi moudrá a plastická struktura, která umožňuje říci věci, které by se tematicky nedaly takhle říct. Ale řekli jsme si, že druhou polovinu uděláme tematicky. Pracovně jsme ji nazvali Stigmata a pak teprve Zvětšeniny.“

Otevřeně nejen o ženách a rodičích

Vít Slíva i Jiří Trávníček se shodují, že si předem nestanovili žádné hranice, pokud jde o otevřenost sdělování. „Považuju za nutné říct, že jsem mluvil a přitom jsem vůbec nemyslel na to, že to bude zveřejněno,“ vysvětluje básník. „Mluvil jsem jako přítel s přítelem. Amicus alter ego – jako kdybych mluvil sám se sebou. No a potom teda ta choulostivá, mnohdy už opravdu na hranici, otevřenost… Třeba o rodičích mluvím velmi otevřeně… a o svých ženách. Doufám, že s rodiči si to potom na věčnosti nějak vysvětlím, no a s ženami už asi ne. Tady snad, no…“

Byl Jiří Trávníček stále vůdčím elementem, který určoval směr, nebo šlo o partnerské rozhovory? – „Nebyl jsem vůdčí, vůdčí byla ta struktura, kterou jsme si dali,“ uvažuje literární vědec. „Vlastně jsme delegovali svá ega do konceptu a ten koncept nás vedl.“ Vít Slíva zdůrazňuje, jak jej postrkovaly a uváděly v nadšení Jiřího vstupy: „To bylo tak břitké, tak inteligentní, tak ironické! Ale ironie může být laskavá. To té knize myslím velice pomohlo.“

„To partnerství tam je,“ doplňuje Jiří Trávníček, „my se s Vítem známe dlouho. První fázi naší známosti bych nazval extenzivní – od roku 1975, kdy on začínal na gymnáziu, kde já jsem také začínal. Druhou bych nazval fází intenzivní – posledních deset až patnáct let. A ta poslední byla extenzivní turbo. To je to období, kdy jsme spolu dělali tento rozhovor.“ Vít Slíva navazuje: „Prohlašuju, že to třetí období pro mě znamená opravdu hluboké přátelství, takže Jiří je teď možná jeden ze dvou mých nejbližších přátel. – Jinak tehdy v tom pětasedmdesátém já jsem tam přišel jako učitel a Jiří jako student – ale myslím, že se to všeobecně ví.“

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.