Vlasta Burian miloval Spartu a nejradši byl hvězdou společnosti. Doma propadal depresím, odhaluje historik Vácha

Proč u tohoto muže mnoha talentů nakonec vyhrálo herectví a bavičství nad sportem?

Já si myslím, že to bylo kvůli tomu, že na jevišti nebo ve filmu byl hlavní hvězdou. V jedenáctce Sparty byl brankářem, ale góly nestřílel. Určitě patřil k oblíbeným hráčům i u publika, ale nebyl největší hvězda.

Čtěte také

Milan Pokorný: První skutečná rozhlasová hvězda? Vlasta Burian

To se možná odráží i ve způsobu hraní celého divadla, možná i ve filmech. Možná jsem zaujatý, ale když se na jeho filmy koukám, vidím jenom Vlastu. Jaroslav Marvan tam tak přicmrndává, ale ostatní postavy nebyly tak dobře napsané, ani to nebyli úplně exkluzivní herci a herečky – pomíjím Marvana. Jako kdyby on byl jediný v barvě a ostatní zůstali černobílí.

On sportem poměrně intenzivně žil i v době, kdy už hrál divadlo. Ve vašem románu jsem se dočetl jednu z mnoha úžasných historek o tom, jak byl zápas pražského derby Sparta-Slavia přeložen na dobu, kdy se mělo hrát představení a Burian neustále odkládal začátek a odbíhal k telefonu i během představení, aby se dozvídal, jak to dopadá.

Ono se tvrdilo, že když byl na fotbale, pak už jako divák, a vrátil se do divadla, tak všichni poznali, jestli Sparta prohrála, nebo vyhrála. Protože pokud vyhrála, tak se hrálo třeba o hodinu déle, než byla stopáž představení. A když prohrála, tak to bylo prý takové bezkrevné. Samozřejmě, byl to pořád Vlasta Burian, ale nebylo to ono. Jeho manželka byla určitě na prvním místě, ale jakmile hrála Sparta nebo se něco dělo se Spartou, to byl asi jediný důvod, proč byl schopen do představení zasahovat.

Smutný klaun

Ve vašem románu popisujete i chvilky zvláštního nesouladu, ať už byly míněny vážně, nebo vesele, třeba s Jaroslavem Marvanem. Bylo to mezi nimi složitější?

Bylo to určitě složitější, protože Jaroslav Marvan byl vynikající herec a cítil, že má na víc, než dělat přihrávače Vlastovi Burianovi. On si vydělal slušné peníze, Burian se ho snažil i přeplácet, ale jsou tam takové podivnosti, kdy Marvanovi údajně do divadla přišla nabídka hrát v jiném divadle. Vlasta Burian to údajně nechal stopit, ale druhý den, protože to byl Vlasta Burian, nechal jako překvapenému Marvanovi zásadně zvýšit gáži.

Čtěte také

Toulky první republikou. Vydejte se s Dvojkou každou neděli od Pražského hradu přes dělnické kolonie až po vykřičené domy

Ostatní herci se buď báli – celkem správně na konci 40. let – mnoho herců se za něj ale nepostavilo. Třeba další z jeho souputníků, Čeněk Šlégl, dopadl snad ještě hůř než Vlasta Burian a také si to nezasloužil. Také ta poválečná žaloba nebyla natolik oprávněná, aby ho poslala do úplného zapomnění.

Jak už jsme zmínili, Vlasta Burian se prosazoval nejdřív jako bavič na večírcích s přáteli, v kabaretech. On s tím pokračoval i době, kdy už byl úspěšným hercem, byl ředitelem divadla, komikem a nadále na večírcích bavil lidi. Měl to zapotřebí? Bylo to z chuti exhibovat, bavit smetánku, nebo v tom byl i nějaký pragmatismus?

Určitě v tom byl pragmatismus. Obviňovat Vlastu Buriana z nižší inteligence nebo nevyčůranosti není úplně dobře. On v tom uměl chodit, on byl showman se vším všudy, nejen na prknech, ale všude. Ale touha exhibovat tam byla taky.

U něj se totiž krásně spojovala touha s nutností. To znamená, že neměl problém se bavit s Janem Masarykem, který mu chodil do divadla, ale ten Masaryk tam chodil proto, že ho to bavilo. Takže ne, že by hledal protekci, myslím si ale, že prostě využil moment.

Asi bych neměl při rozhovoru s historikem vytahovat spekulace, ale musím, protože jsem našel v několika zdrojích, že z dnešního pohledu se zdá, že Vlasta Burian trpěl něčím, co známe pod diagnózou Aspergerův syndrom, což tenkrát ještě nešlo úplně diagnostikovat. Co o tom soudíte?

Já se domnívám, že by to mohlo vysvětlovat spoustu z jeho chování. Aspergerův syndrom má mnoho odlesků, mnoho možností, je to relativně široká diagnóza.

Zažíval ohromné rozdíly mezi nadšením, showmanstvím a tím, že pak přišel domů a koukal několik hodin mlčky do zahrady

Nějaký problém podobného ražení tam s největší pravděpodobností byl, protože u něj jsou ohromné rozdíly mezi nadšením, hraním a showmanstvím a tím, že pak přišel domů, seděl a koukal několik hodin mlčky do zahrady. Trpěl depresemi – a to se ještě nebavíme o období, kdy se jeho život opravdu zlomil. Teď se bavíme o období ve 30. letech, kdy byl ohromná hvězda.

Takže to byl v podstatě smutný klaun, který, když zhasla světla, propadal do žalostných stavů.

Do jisté míry ano. Smutný klaun je takové klišé, ale v tomto případě bych se ho odvážil použít.

Nakolik Vlasta Burian spolupracoval s Němci za protektorátu a v čem se nacistické moci vzpíral? A co dělal poté, co mu komunistický režim zakázal hrát? Poslechněte si celý rozhovor.