Vlci se vracejí také do belgických lesů. Odkud přišli, zjišťují vědci mimo jiné i z jejich trusu

V Belgii se říká, že posledního zdejšího žijícího vlka zastřelil na konci 19. století král Leopold II. Po víc než sto letech se ale tato šelma před dvěma lety do Belgie vrátila. V tamních lesích se zabydlely dokonce už tři vlčí smečky – dvě na jihu ve Valonsku a jedna na severovýchodě ve vlámské části země.

„Tady máme vlčí trus, tenhle už je ale docela starý,“ ukazuje můj průvodce vlámskými lesy Jan Gouwy, který se v belgickém výzkumném institutu pro přírodu a lesy zaměřuje právě na sledování vlků. A hned vysvětluje, proč právě trus je pro vědce cenným materiálem.

Jan Gouwy hledá vlčí stopy

„Udělali jsme dietní analýzy asi stovky vzorků trusu a zjistili jsme, že tito vlci jedí hlavně vysokou zvěř a divočáky. V 90 procentech vzorků jsme našli zbytky vysoké zvěře, asi v 15 procentech zbytky hospodářských zvířat, zejména ovcí,“ popisuje.

Jako jehly v kupce sena

Z čerstvého trusu je možné získat také DNA, díky čemuž vědci dostanou profily konkrétních jedinců, kteří se v oblasti pohybují. A vzorky pak můžou porovnávat i se zahraničními kolegy. Díky tomu Jan například ví, že místní smečku založil pár vlků ze severního Německa.

„Když mladý vlk vyroste, začne se vzdalovat od své rodné smečky. Často se přemístí i stovky kilometrů napříč Evropou přes různé státy, aby našel místo, kde si vytvoří vlastní smečku. Vlci totiž mají velká teritoria, někdy obývají i stovky kilometrů čtverečních,“ vysvětluje Jan.

Vlčata zachycená fotopastí na Broumovsku

Spatřit vlka v jeho přirozeném prostředí je spíše vzácné. „Jsou aktivní většinou za rozbřesku nebo za soumraku. A taky to chce trochu štěstí. Pomůže, když víte, kde jsou vlčata,“ radí biolog. „Ideální období je proto koncem léta, protože to vlčata ještě nejsou tak zkušená a opatrná jako jejich rodiče. Teď v říjnu už se pohybují na větších teritoriích a jsou plašší.“

Vyhledávat lidi není normální

Vlci jsou dnes v Belgii chráněni zákonem, jedinou výjimkou jsou případy, kdy dojde k ohrožení člověka.

„Pokud si například mladý vlk zvykne na lidi, protože ho někdo začal krmit, tak mohou nastat potenciálně nebezpečné situace. V takovém případě je zastřelen,“ říká Jan.

„Je to velký predátor, nemůžeme čekat, než se něco strašného stane. Ale přistupujeme k tomu jen v případě, že konkrétní vlk opakovaně vyhledává lidi. Víme, že to není normální chování.“

V lesích okolo belgického Helchterenu je rozmístěno několik desítek fotopastí

Stateční sirotci

Aby mohli experti plaché šelmy monitorovat, rozmístili v okolním lese speciální fotopasti, které automaticky reagují na pohyb a teplo. Jan mi na záznamu ukazuje video pěti odrostlejších vlčat, která kamera zachytila jen před pár dny.

„Jak vidíte, jsou naprosto zdravá, i když se o ně stará jen matka,“ ukazuje Jan. Obvykle vlčatům nosí potravu oba rodiče a někdy i předchozí generace vlčat z minulého roku. Tentokrát je ale na vše matka sama – otce vlka totiž bohužel srazilo auto. To je také vůbec nejčastější příčina úmrtí vlků.

Letošní mláďata se kvůli tomu začala sama živit dřív než obvykle – lovila myši, což není běžné, vysvětluje Jan, jak si vlčata s nepřízní osudu poradila.

Jan Gouwy kontroluje fotopast
autoři: Zdeňka Trachtová , and
Spustit audio

Související