Vltavské údolí, než ho pohřbila přehrada. Badatelé digitalizovali unikátní fotografie, putují i na výstavě

Vlasta Mádlová má v Masarykově ústavu a Archivu Akademie věd na starosti sbírky fotografií. „Vidíme kolorované, barevné fotografie z okolí Prahy nad Šárkou, tady je Džbán.“

Dokumentace nejmenších detailů

Na přírodním obrázku je vidět hnědá polní cesta, zelené pole, kopce, namodralé pozadí. Fotografii pořídil Jiří Viktor Daneš, který zemřel v druhé půlce 20. let.

Akademický archiv ukrývá řadu snímků a dokumentů o zaniklé krajině. Například při stavbě Orlické přehrady na Vltavě se ji odborníci snažili dokumentovat do nejmenšího detailu, ukazuje historik a archivář Jan Chodějovský:

Čtěte také

Retuš fotek byla dřív normální. V roce 1948 dokonce Masarykovi domalovali brýle, říká archivář ČRo a spolutvůrce knihy Rozhlasto

„Šlo o výzkum všeho druhu, od etnografického přes botanický po architektonický. Měli mezi sebou fotografy, kresliče i malíře. Máme tady soubor fotografií, ke kterým existuje často i nějaká pohledová kresba. Něco je uhel, něco tuš, něco pak akvarel. Je to krásná galerie toho, jak vypadalo Vltavské údolí předtím, než ho zavalila přehrada.“

„Kromě kreseb jsou ve sbírce ještě situační nákresy jednotlivých staveb, na kterých je zachycena například hospoda nebo statek s přesným zakreslením, jak ta budova vypadala, kde tam byl chlív a podobně.“

„Já tomu říkám, že to je katalog rekreačních objektů, kdyby ty chalupy ještě stály,“ usmívá se Jan Chodějovský.

Trojrozměrné mapy tehdejší krajiny

Část těchto dokumentů posloužila autorům výstavy Obrazy vody, která letos putuje po jižních Čechách. Čerpali z nich ale i badatelé z Univerzity Karlovy a ČVUT, kteří mapovali proměny historické krajiny kolem Vltavy.

Výstava Obrazy vody o stavbě přehrad na Vltavě v Českých Budějovicích|foto:Petr Lundák / MFDNES + LN / Profimedia

Kromě jejich výstavy, která je v současnosti ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy, sestavili i trojrozměrné virtuální mapy a modely, pokračuje Vlasta Mádlová: „V ČVUT byl projekt NAKI, pro který jsme nějaké fotografie digitalizovali.“

Fotografické materiály jsou podle archivářů choulostivější než kresby nebo psané dokumenty. Díky digitalizaci tak mohou originály lépe uchovávat a přitom jejich obsah zpřístupnit.

„U fotografií je opravdu zvláště důležité dbát na stabilní teplotu a stabilní vlhkost. Nemělo by s nimi být často manipulováno, neměly by se vytahovat do nestabilního prostředí.“

Čtěte také

Za normalizace skončil v trezoru, teď se Žert dočkal digitalizace. Jak se restaurují filmy v Česku?

Aby badatelé nepřišli o žádný detail, snaží se o co nejkvalitnější rozlišení, pokračuje Vlasta Mádlová.

„Rozlišení se odvíjí od toho, o jaký typ materiálu jde. V případě skleněných negativů tam degradace – chemické poškození, je, tak je digitalizujeme v co nejlepším rozlišení. Snažíme se o zachování stejné kvality, která je na skle, nemyslím teď ale co největší rozlišení. Nemá cenu ho dělat zbytečně větší, protože z toho víc nedostanete. Tisky jsou pro běžnou práci velké, pro tiskovou kvalitu i bádání nám stačí převedené, které se používají i na web.“

Badatelé si mohou velkou kopii objednat. Jak totiž ukazují zkušenosti, někdy může být po mnoha letech na fotografii zajímavý i detail, který autor původně neměl na mysli. Třeba rostliny, domy v pozadí nebo jiná věc, která dokresluje obraz zmizelé krajiny.