Vražedná matematika. Vědci popsali, jak masožravky mění tvar podle kořisti

Láčkovky vytvářejí atraktivní, barevné a pečlivě olemované pasti. Ty v evoluci upravují podle toho, aby zvýšily pravděpodobnost, že do nich hmyz spadne. Článek, který detailně rozebírá tvorbu a úpravy pastí, vyšel v odborném časopise PNAS.

Vodní skluzavka

Čtěte také

Masožravci, býložravci… nově se do učebnic může dostat virožravost

K odchytu své oběti láčkovky využívají unikátní vodní skluzavku. „Mají speciálně kluzký a různě tvarovaný povrch,“ vysvětluje rostlinná ekoložka Jitka Klimešová, autorka knihy Těla rostlin.

Hmyz, zvláště pak mravenci, pobíhá po vegetaci a hledá vlastní kořist, pád do láčky přitom obvykle bývá nehoda. Autoři oxfordské studie ji přirovnávají k aquaplaningu, který nechceme zažít při jízdě autem.

„I když hmyz dokáže lézt po stropě či po stěnách, na láčce nevydrží,“ upozorňuje Vojtěch Novotný, entomolog a odborník na ekologii hmyzu.

Šance na útěk

Oxfordské badatele zajímalo, jak se láčkovky přizpůsobují hmyzu, který odloví. Řešili parametry různého typu kořisti a na jejich základě vytvořili matematický model:

„Ptali se, když si tam dosadíme malého nebo velkého mravence, bude to účinné? Už víme, jak to rostlina technicky dělá,“ popisuje přínos studie Jitka Klimešová.

Hmyz má jistou šanci vyváznout, úspěch rostliny se neodvozuje od toho, že chytí všechny jedince, kteří se k její láčce přiblíží. „Když máte sto jedinců hmyzu a chytíte jich deset procent, je všechno v pořádku,“ doplňuje Vojtěch Novotný.

Málo živin

Tento způsob získávání potravy využívají rostliny hlavně na místech, která jsou chudá na dusík. „Úspěšná masožravka je ta, která na daném místě přežije,“ říká Jitka Klimešová.

Čtěte také

Od bakterií po sekvoje nebo velryby. V přírodě převládají ti nejmenší a největší

Masožravých rostlin existuje ve světě řada různých druhů. I u nás je najdeme v extrémních prostředích, jako jsou rašeliniště. V prostředí chudém na živiny rostou i v tropech.

Hmyzí potrava je bohatá na dusík. Otázkou proto je, proč tento způsob obživy rostliny nevyužívají víc. „Člověk by si dokázal představit masožravý tropický les, kde by po něm chňapaly skoro všechny rostliny,“ dává prostor fantazii Vojtěch Novotný.

Podle něj ale bude zřejmě pro rostliny namáhavé takový způsob obživy udržet. Masožravek je málo nejen u nás v Evropě, ale i v tropickém pralese na Papui-Nové Guineji, kde vědec vede desítky let výzkumnou stanici.

Inženýrský problém

Studie se zabývá i další zajímavou otázkou, jak láčkovka hmyz rozkládá. „Všechny ty enzymy, které musí produkovat, nejsou v říši rostlin obvyklé,“ oceňuje práci kolegů badatel.

Svůj pohled na masožravé rostliny máme podle něj někdy tendenci odvozovat z populárního filmu Adéla ještě nevečeřela. Výroba pastí na malé savce či žáby by ale byla příliš náročná. „I masožravky mají velikostní limity,“ vysvětluje Novotný.

Hmyzí polévka

Kromě masožravek existují například i vodní rostliny s malými pastmi, které se zavírají a otevírají.

„Často je v nich celý ekosystém. Najde se tam obvykle něco, co tam přežije,“ upozorňuje Jitka Klimešová. K přeživším patří například bakterie.

Rostliny s pastmi proto konzumují spíš směs potravy než hmyz samotný. „Nakonec jí hmyzovou polévku, která v nich zbyde,“ uzavírá rostlinná ekoložka.

V evoluci nepříbuzných taxonomických skupinách se podle ní stalo několikrát, že se rostliny naučily chytat a trávit kořist a už jim to zůstalo.

Jak masožravé láčkovky přizpůsobují tvar své kořisti? Co pomůže chránit rostlinu s největšími květy na světě? Jak se stromy brání invaznímu hmyzu z Číny? Poslechněte si celou Laboratoř. Účinkují rostlinná ekoložka Jitka Klimešová, entomolog a ekolog Vojtěch Novotný, spoluúčinkuje herec zaměřený na ochranu přírody Petr Vacek.