„Vyloučení pracovníci.“ Hispánští farmáři nemají stejná práva, v Kalifornii pracují na polích i děti, upozorňuje historička

„Naše představy o přírodě a přirozenosti utvářejí jakési síto nebo bránu, kterou se mezi příslušníky amerického národa vpouštějí jen vybrané rasy,“ vysvětluje předmět svého výzkumu Sarah Waldová.

Zabývá se tím, jak vznikla americká fantazie o drobném farmáři „coby prototypu ideálního Američana“. Mýtus podle ní sahá až k prezidentu Thomasi Jeffersonovi.

Čtěte také

Jak zabránit jaderné válce? Jindřich Volek popsal třináct osudných dnů karibské krize

„V americkém zemědělství ale pracují i lidé, kteří se narodili v zahraničí. V současnosti jsou to nejčastěji Mexiko–američané a Latino–američané, kteří mají i americké občanství,“ upozorňuje literární historička. Jejich práva však nejsou respektována.

„Na jedné straně si hýčkáme mytické představy o malé rodinné farmě amerických bělochů. Na druhé pak máme realitu vykořisťovaných zemědělských pracovníků, kteří ve Spojených státech nemají plná práva,“ dodává.

Bez Američanů přicestovalých z Mexika, Japonska, Filipín, kteří na kalifornských farmách pracují od konce 19. století, by přitom místní zemědělství nemohlo fungovat.

Půda původních obyvatel

Jak se ale právě do Kalifornie dostali? Waldová poznamenává, že se musí jít do historie ještě před vznikem samotné Kalifornie. „Víme, že to bývala země původních obyvatel Ameriky, které se kolonizátoři pokusili vyhladit. Před tím, než Kalifornie v roce 1846 připadla Spojeným státům, patřila Mexiku.“

Půdu indiánů si nejprve rozdělili do velkých pozemků Španělé. Později se z nich staly pozemky u mexických haciend, které se následně proměnily ve velké kalifornské farmy.

„Na této půdě nejdřív pracovali indiáni a Mexičané, přičemž ti tam vlastně byli svým způsobem doma. Od 80. let 19. století až do počátku 20. let 20. století pak přicházeli zemědělští pracovníci z Filipín, Japonska, Indie a dalších zemí,“ vyjmenovává historička.

Čtěte také

Dějiny studené války. Seriál o milnících a projevech konfliktu mezi Západem a Východem

Pouze v době od Velké hospodářské krize roku 1929 a během prachových bouří do roku 1939 tvořili většinu zemědělských dělníků v Kalifornii běloši.

Kromě tohoto období před ním i po něm byli hlavní pracovní silou v kalifornském zemědělství lidé jiného než bělošského – evropského původu. „Celou tu dobu se bouřili proti podmínkám, v nichž pracovali – organizovali stávky a další akce,“ říká expertka.

„Běloši v zemědělství stále pracují, jen jich není většina,“ připomíná expertka. Podle ní je zajímavé, že řada osobností americké levice si tehdy myslela, že tato rasová obměna podmínky v zemědělství zlepší.

„Domnívali se, že tito běloši, někdejší farmáři na velkých planinách, se v Kalifornii v roli zemědělských dělníků nebudou chtít smířit s vykořisťováním – budou se bránit a poměry se změní,“ popisuje.

„Neprotestovat“

Nic z toho se ale nestalo. Ve skutečnosti byli v tomto období nejbojovnější Mexiko-američtí pracovníci.

„Běloši se totiž snažili vyhovět místním požadavkům, aby mohli být zapsáni na voličské seznamy a mohli chodit k volbám, takže neprotestovali a spíše vyčkávali, zatímco ostatní národnosti na farmách se více organizovaly,“ podotýká historička.

Sarah Waldová, literární historička z Univerzity v Oregonu|foto:Daniela Vrbová, Český rozhlas

Právní nerovnosti ale zůstaly v americkém zemědělství dodnes. Používá se pro to spojení „vyloučení pracovníci“.

„Nevztahuje se na ně řada federálních zákonů, takže třeba nejsou chráněni proti přesčasům, mají výjimky pro dětskou práci, takže většina dětské práce, k níž ve Spojených státech dochází, se odehrává na polích,“ popisuje.

„Podmínky v zemědělství dnes nejsou o moc lepší než v době Césara Cháveze a protestů United Farm Workers. Ke spravedlivému prostředí v zemědělství nám zbývá ještě dlouhá cesta,“ uzavírá literární historička Sarah Waldová.

Poslechněte si celé Studio Leonardo. Moderuje Daniela Vrbová.